Jedná se o PR článek. Více info k PR článkům můžete najít ZDE.
PR článekDnes, 08:35
Počet dopravních nehod, které končí vážnými následky nebo dokonce smrtí v letošním roce opět v porovnání s rokem 2023, vzrůstá. Na vině však není jen alkohol nebo nezvládnutí ovládání vozidla či neuzpůsobení rychlosti jízdy charakteru vozovky, aktuálním povětrnostním podmínkám a stavu komunikace, ale čím dál více hrají roli i další faktory. Jak se ukazuje, tím nejzásadnějším je psychické rozpoložení a celková osobnost člověka i to v jakém psychickém stavu, s jakou náladou nebo emocemi a odhodláním usedá za volant auta nebo řídítka motocyklu.
Dva uznávaní dopravní psychologové spolupracující s projektem Učme se přežít tak čtenářům přiblížují, co se odehrává v psychice člověka usedající za volant a jaký reálný dopad může mít stres, rozbouřené emoce, vztek, deprese nebo pocity nespravedlnosti a snaha o zadostiučinění právě na bezpečnost silničního provozu.
V jakých situacích a psychickém rozpoložení by člověk neměl nikdy sedat za volant auta nebo řídítka motocyklu?
Matúš Šucha: Řidič by nikdy neměl usedat za volant v situacích, kdy se nachází ve výrazném psychickém neklidu, například při silném stresu, po hádce, v depresi, úzkosti nebo po výrazné emocionální události. Také stavy extrémní únavy, vyčerpání nebo nedostatečné koncentrace mohou vést ke snížení schopnosti rychle a adekvátně reagovat na neočekávané situace. Podobně intoxikace alkoholem, drogami nebo léky snižujícími pozornost jsou absolutní překážkou pro bezpečnou jízdu.
Michal Walter: Za volant auta i za řídítka motocyklu by si měl sedat řidič odpočinutý, klidný a soustředěný. Určitě by to neměl být například po hádce či jiném konfliktu. Psychický stav je silně ovlivněný i stavem fyzickým, takže nemocný člověk pod vlivem léků je také potenciálně nebezpečným řidičem. Fyzická či psychická únava, třeba po probdělé noci znamená zpomalené reakce, nesoustředěnost, riziko mikrospánku a řadu dalších rizik.
Projekt zaměřený na školení a vzdělávání motorkářů na polygonech a speciálních uzavřených tratích vznikl v roce 2010 jako regionální aktivita. Postupem času se z něj stal celorepublikový projekt, který letos vstoupil již do své 14. sezóny a za sebou má stovky kurzů nejrůznějších druhů a kategorií a tisíce absolventů. Projekt pomáhá motorkářům zlepšovat své jízdní schopnosti, správně ovládat motocykl, vhodně vyhodnocovat krizové situace a adekvátně je řešit. Učí a zdokonaluje i techniky jako je krizové brždění, úhybný manévr, ovládání motocyklu v malé rychlosti nebo průjezdy zatáčkami a nezapomíná ani na vzdělávání jezdců v oblasti psychologie nebo první pomoci. Kromě samotných motorkářů školí instruktory autoškol. Celý projekt Týmu silniční bezpečnosti je financován z Fondu zábrany škod České kanceláře pojistitelů. V roce 2024 přichází s pokračováním kampaně Dávám bacha, která má za cíl vzdělávat širokou veřejnost a ještě více minimalizovat nehody motorkářů a přispět k co největšímu propojení všech účastníků silničního provozu.
V čem je řidič v psychické nepohodě nebezpečný svému okolí? Je například stav po hádce srovnatelný s určitou hladinou alkoholu?
Matúš Šucha: Řidič v psychické nepohodě je nebezpečný kvůli snížené schopnosti udržet pozornost, zhoršené schopnosti rozhodování a častější impulzivitě. Například po hádce může být řidič rozptýlený a méně pozorný vůči okolnímu provozu, což zvyšuje pravděpodobnost nehody. I když se to nedá přesně srovnávat s konkrétní hladinou alkoholu, některé studie naznačují, že emoční rozrušení může mít podobný dopad na reakční čas a rozhodovací schopnosti jako mírná intoxikace alkoholem.
Michal Walter: Řidič by měl být během řízení v pohodě, a to jak v psychické, tak i ve fyzické. Chování v nepohodě může být totiž podrážděné až agresivní, chybně může vyhodnocovat jednotlivé situace na silnici, jet takzvaně na hranici svých aktuálních možností a v některých případech tuto pomyslnou hranici i překročit, například dostat nezvladatelný smyk, vyjet ze silnice, srazit se s protijedoucím vozidlem a způsobit další nebezpečné a někdy i smrtelné nehody.
Proč se řada osob mění za volantem v dominantní až agresivní jedince?
Matúš Šucha: Když jsou lidé za volantem, často se ocitnou ve stresových situacích, které vyžadují rychlé rozhodování a přizpůsobení se jim. Ve spojení s pocitem anonymity a „uzavřenosti“ uvnitř vozidla se zvyšuje tendence projevovat dominantní nebo agresivní chování. Toto chování může pramenit z frustrace, snahy kontrolovat ostatní účastníky provozu, nebo z pocitu nedostatku respektu od druhých řidičů. Někteří lidé vnímají auto jako prostředek pro sebevyjádření, což může zvýraznit jejich tendence k soutěživosti a agresi.
Michal Walter: Takzvaně bezproblémoví v denních situacích jsou možná proto, že mají nacvičenou svou sociální roli, vědí, jak se mají chovat, aby naplnili očekávání ostatních. Situace v autě je poněkud odlišná. Jednak je tam určitý druh anonymity, falešný pocit bezpečí, a hlavně se tam objevuje nestandardní psychická zátěž, jako jsou nehody, kolony, uzavírky, extrémní počasí nebo snížená průjezdnost některých komunikací. Právě s tím jsou často spojené kritické situace, na které řidič není připraven, jako je třeba krizové brždění, auto či motorka ve smyku nebo aquaplanning. A právě v psychické zátěži, pod tlakem okolností se začnou projevovat do té doby poněkud potlačené způsoby chování.
Čím je dán fakt, že řada řidičů se snaží v provozu „školit“ ostatní?
Matúš Šucha: Fenomén takzvaného školení může být výsledkem frustrace z chování ostatních řidičů nebo z pocitu, že nedodržují pravidla silničního provozu. Lidé, kteří se snaží „učit“ ostatní, často vnímají své vlastní chování jako správné a pokouší se ovlivnit chování ostatních, aby jednali podle jejich představ. To může být také reakcí na pocit nedostatku kontroly nad situací v silničním provozu, kde se mnozí řidiči cítí bezmocní a ohrožení.
Michal Walter: Takoví řidiči si s největší pravděpodobností přejí, aby všichni znali a zároveň dodržovali pravidla silničního provozu, což by samozřejmě bylo ideální, ale nikdy to nenastane. Pořád se po silnicích budou pohybovat řidiči, kteří neznají pravidla silničního provozu a pokud je třeba i znají, tak je z určitých důvodů nedodržují. Příkladem může být rychlost, často omlouvaná slovo „já jsem spěchal“, nebezpečné předjíždění argumentované jako „já jsem myslel, že se tam ještě vejdu“ nebo srážka s jiným vozidlem zdůvodňovaná „já jsem ho neviděl nebo přehlédl“. Takových výmluv existuje nepřeberné množství.
Existují nějaké tipy a triky, jak si v létě ve vedru, kolonách nebo při únavě udržet klid za volantem?
Matúš Šucha: Některé praktické rady zahrnují pravidelné přestávky, dostatečný přísun tekutin, správnou ventilaci nebo klimatizaci vozu, poslouchání uklidňující hudby a udržování pohodlného posezu za volantem. Důležité je také plánovat dopředu a připravit se na možné zdržení, aby nevznikal zbytečný stres z nečekaných kolon. Vědomé dýchání a techniky na zklidnění mysli, jako je mindfulness, mohou být užitečné pro snížení okamžitého stresu.
Michal Walter: V tomto ohledu záleží hlavně na povaze člověka a na takzvaném nastavení hlavy a na přípravě. Podle možností je potřeba naplánovat cestu včetně přestávek, vzít s sebou do auta dostatek tekutin a jídla, mít plně funkční klimatizaci, tedy jinak řečeno maximálně upravit podmínky tak, aby byl stres co nejmenší. A hlavně se obrnit trpělivostí. Také funkční navigace může pomoci se vyhnout některým kolonám a najít alternativní trasu.
Pokud máme tendenci nadávat za volantem, je vhodné dát si pauzu nebo jak toto naše rozpoložení odfiltrovat?
Matúš Šucha: Pokud si řidič začne uvědomovat zvýšenou frustraci, začne nadávat nebo má agresivní myšlenky, krátká pauza může být velmi užitečná. Stačí zastavit na několik minut, protáhnout se, zhluboka dýchat a zklidnit se. Je důležité si uvědomit, že některé situace na silnici, jako jsou třeba kolony, nejsou pod naší kontrolou a přijmout to jako fakt.
Michal Walter: Nadávání za volantem není nic pozitivního, nicméně může fungovat jako ventil negativních a nabuzených, vypjatých emocí. Pokud jsme v autě sami a negestikulujeme na ostatní řidiče, tak to není nic zavrženíhodného. Pauza vždycky pomůže - projít se, napít se, kuřáci si můžou nezdravě zakouřit, všichni si můžeme ulevit na WC, dát si něco dobrého k jídlu, kávu apod.
Jaký vliv má z psychologického hlediska na naše chování za volantem fakt, zda jedeme sami nebo s někým?
Matúš Šucha: Přítomnost jiných osob v autě může významně ovlivnit chování řidiče. Řidiči mají někdy tendenci se předvádět, zvláště pokud jsou spolujezdci lidé, na které chtějí zapůsobit. Tento faktor může vést k rizikovějšímu chování a vyššímu zájmu riskovat. Naopak, přítomnost rodiny nebo dětí v autě může u některých řidičů vést k opatrnějšímu stylu jízdy, protože cítí zodpovědnost za jejich bezpečí.
Michal Walter: Další osoby mohou mít vliv na chování řidiče různými způsoby. Drtivá většina řidičů při převážení dětí zvyšuje svou ostražitost a jezdí bezpečněji, než kdyby jeli sami. Řidič ale může reagovat i předváděním se před ostatními, což se týká spíše mladých mužů v situaci skupinové jízdy s jejich vrstevníky.
Na otázky pro projekt Učme se přežit a kampaň Dávám bacha, které jsou financované z fondu zábrany škod České kanceláře pojistitelů, odpovídali dopravní psycholog a soudní znalec na dopravu Doc. Matúš Šucha Ph.D. a akreditovaný dopravní psycholog spolupracující mimo jiné s Asociací autoškol nebo organizací BESIP Michal Walter.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.