Rotarián nebere, rotarián dává, říká guvernér pro Česko a Slovensko

Rotary klub je mezinárodní klubová organizace. Na vašich stránkách se můžeme dočíst, že dokonce nejstarší. Jak to bylo se založením Rotary klubu a proč vznikl?
Naše hnutí vzniklo už v roce 1905 a ten prvotní impuls byl vlastně úplně obyčejný. Náš zakladatel, advokát Paul Harris, byl členem pánského klubu a tam přišel na nápad postavit veřejné toalety. S pár přáteli dali dohromady potřebné finance, materiály a povolení a zanedlouho předali hotový projekt městu Chicago. To byl úplně první počin a tak se začali tito muži shromažďovat. Dali si název Rotary, podle anglického výrazu rotovat, protože si ustanovili základní funkce toho klubu, které si po uplynutí mandátu budou předávat. A to se stalo takovým základním principem, který dodnes zůstal.

Říkáte, že na začátku Rotary stál pánský klub. Doba se ale posunula a ženy se dostávají tam, kam dříve nemohly. Jak je to s přijímáním žen do Rotary dnes?
Doba, kdy šlo výhradně o pánskou společnost, už dávno padla, protože dnes máme mezi členy mnoho žen. Ženy jsou dokonce prezidentkami klubů, guvernérkami distriktů a máme mezi námi i ženy, které jsou prezidentky Rotary International, to znamená, že jsou nejvyššími představitelkami. Aktuálně je na této pozici Stephanie Urchick ze Spojených států. Dodnes sice některé kluby zůstávají ryze pánské, některé jsou pouze dámské, ale drtivá většina klubů je smíšených. Takový je třeba i klub Ostrava International, ze kterého pocházím.

První Rotary klub vůbec vznikl v roce 1905 v USA. Kdy se začali rotariáni srocovat i na našem území?
Bylo to ještě za Československa, v září 1925 a šlo o Rotary klub Praha. Letos tak budeme slavit 100 let od založení rotariánské tradice na našem území. No a hned o rok později začaly vznikat další kluby a z Československa se stal Rotary Distrikt 2240, který vydržel i rozdělení na dvě samostatné republiky.

Jak funguje spolupráce mezi Českou republikou a Slovenskem?
Vztahy jsou nadstandartní, to můžu jednoznačně potvrdit a pod to se i podepíšu. Tohle naše uskupení je takzvaný multicountry district, protože máme dva státy v jednom Rotary Distriktu. A kromě dobrých vztahů máme samozřejmě i stanovy, kterými se řídíme.

Když bychom se vrátili k začátkům Rotary klubu, tak kromě toho, že šlo dříve o výhradně pánský klub, byla ještě nějaká jiná pravidla pro přijetí?
V začátcích Rotary nebylo možné přijímat lidi mladší 30 let. Ta hranice postupně klesala, až zanikla. Dnes se snažíme mezi nás dostat právě ty mladé lidi a k tomu nám pomáhá náš výměnný program. Abych ale neodbočil, tak poté, co do Rotary mohly vstupovat i ženy, platilo nějakou dobu pravidlo, že v jednom klubu mohl být jen jeden člověk z manželského páru. To už je ale dnes také minulostí a v našich řadách je díky tomu 1,2 milionu členů.  

Zmínil jste výměnný program. Pro jakou věkovou skupinu ho pořádáte? A jak funguje?
Jde výměnné pobyty, které pořádáme pro studenty v rámci naší pomoci potřebným. Studentům z rotariánských i nerotariánských rodin nabízíme pobyty roční i krátkodobé. Ty dlouhodobé jsou kulturní a vzdělávací. Studenty středních škol vyšleme do hostitelské země, kde během jednoho roku vystřídají 3 až 4 rodiny, které se o ně postarají. Studenti díky tomu nasají co nejvíc o dané zemi. Naší takovou morální povinností je v té chvíli také přijmout studenty z dané země a to nejlépe ve stejném počtu. Díky tomu i ti zahraniční studenti získají maximální povědomí o tom, jak se v České a nebo Slovenské republice žije. Krátkodobé výměny pak pořádáme pro lidi ve věku 13 až 25 let a jde většinou o letní tábory v délce dvou týdnů, maximálně měsíce.

Pomáhá pořádání výměnných pobytů přilákat nové členy?
Určitě v tom vidím potenciál, jak ty mladé lidi získat. Studenty, které vysíláme do zahraničí, vnímám jako velvyslance. Když se vrátí, tak si dokončí svá studia, někteří pokračují na univerzity, ale už během toho se můžou zapojovat do práce jednotlivých Rotary klubů, které je připravily, vyslaly a které byly jejich garanty během jejich pobytu venku.

Vysílání studentů do zahraničí a jejich přijímání jste označil za akci v rámci pomoci potřebným. Jaké jsou další činnosti, kterým se Rotary věnuje?
Každý klub se snaží, aby získal nějaký nosný projekt své humanitární pomoci a projevu solidarity. A to buď jednorázový, nebo stabilní, každoročně se opakující. Patří sem i pomoc Ukrajině. V rámci Nadace Rotary nabízíme granty, díky kterým jsme dokázali nakoupit a osobně dovézt do Užhorodu 143 plně vybavených sanitek. Aktuálně dáváme dohromady prostředky na nákup instrumentária. To jsou nejrůznější skalpely, nože a kleště pro nemocnici nedaleko válečné zóny. Tuhle pomoc řešíme spolu s litevským, polským a ukrajinským distriktem.

Všechny tyto činnosti a projekty ale někdo musí řídit. Tím někým jste teď vy. Řekněte nám něco o cestě do Rotary klubu a k tak vysoké pozici jako je guvernér distriktu.

Členem Rotary se může stát člověk, kterého již zaběhlý člen osobně přijde představit, doporučí ho a zaručí se za něj. Takový člen se stává takzvaným garantem a bere na sebe zodpovědnost, že zájemce bude opravdu osoba, která působí příkladem v oblasti, ve které pracuje nebo studuje. Důležitá je ale i finanční stránka. Každý rotarián musí přispívat na zrealizování našich myšlenek a nápadů. Já sám jsem členem Rotary už 25 let a guvernérem jsem se stal po uvážení naší nominační komise. Beru to jako poctu a svým způsobem ocenění mé činnosti.

Co všechno patří mezi vaše povinnosti?
Během mandátu, který trvá od 1. července do 30. června příštího roku musím navštívit všech 72 klubů v našem distriktu. Je to tedy hodně o cestování a poznávání, což je časově velmi náročné. Před dvěma lety jsem si naivně myslel, že to půjde skloubit s prací i volným časem, ale nejde to. Pokud to chce člověk dělat opravdu zodpovědně, musí něco obětovat.

Je nějaká oblast zájmu, ve které byste chtěl jako guvernér prosadit větší angažovanost?
Rozhodně bych rád co nejvíc pracoval s mladými lidmi. Oslovovat je, připravovat pro ně různé semináře a zábavné akce, využít na maximum ty výměnné pobyty.