Čtete text rubriky Blogy a komentáře. Jedná se názor autora, který se nemusí shodovat s postojem redakce.
Svět se změnil. Cítím to ve vodě. Cítím to v půdě. Cítím to ve vzduchu… Domácí násilí, téma, které bylo ještě před rokem na okraji zájmu i pozornosti, najednou na okraji nestojí a my se tak týden co týden v médiích dočítáme o hrůzách, které si nezadají s nejhoršími americkými thrillery. Je v tom krev, jsou v tom děti, často jsou v tom ale zejména psychická traumata, u kterých víte, že jen tak prostě nezmizí. Ne nadarmo se jednou plná místnost hrdinek a hrdinů, kteří domácí násilí museli přežít, shodla, že nejhorší jsou ty dopady na psychiku. Jedna z nich dlouho poslouchala, že je naprosto příšerná řidička, že už řídit nikdy v životě nechce.
Co je ale důležité, je ten kontext. Že ten vztah měl nějaký vývoj, jak to začalo. A to nejen proto, že je potřeba nesoudit podle titulku, ale celé si to nejdřív přečíst, poslechnout. Ale hlavně proto, že ty příběhy, které v Pod svícnem zveřejňujeme, mají něco společného.
V první řadě nějakou red flag už na začátku. Ne vždycky si to ale uvědomíme, navíc… Ona je tak krásná, že jo? A on je tak milý. A úspěšný. A vůbec, už je mi přes 30 a měla bych se vdávat! Existuje mnoho důvodů, proč to ignorujeme. Třeba ani nevíme, že to je špatně, protože… se tak chovala už minulá partnerka, nebo proto, že táta byl taky trochu rapl, že jo.
A pak… pak končí racionalita. Nemůžete si to, co následuje nijak vysvětlit. Nějakého člověka máte úplně nejblíž, co to jde. Nejen po té sexuální stránce, ale vy s ním přece sdílíte svoje radosti i strasti, on ví, co vás trápí, jakou zátěž si nesete v minulosti. Problém nastane, pokud se nebojí to proti vám použít. To, že na vás řve vaše nejhorší obavy, způsobuje vám pocity méněcennosti použitím toho nejhoršího, co vám druhý vůbec může říct, není momentální zkrat, to není hádka. V normální hádce na sebe můžeme být hnusní i sprostí, ale pokud máme druhého tak nějak v základu rádi a respektujeme ho jako lidskou bytost, prostě proti němu nepoužijeme to, co mu nejvíc ublíží… Promiň pak nestačí. Tohle by vás mělo spolehlivě varovat.
Pokud totiž někde domácí násilí probíhá, je to díky prohlubující se nerovnosti, mezi aktéry. Někdo je nahoře, oplývá veškerou mocí. Může to být na začátku jen finanční, později se to prohlubuje. Ponižováním svou oběť sráží níž a níž až nakonec ovládá kompletně její život. S kým se stýká, co nosí na sobě, co dělá, po nějaké době dokonce co si myslí… A pokud se něčím znelíbí, čímkoliv, třeba že se jenom špatně koukla, přichází trest. Další ponižování, další řvaní, další důvody, proč brečet. Rány, zákazy, tresty. Vydírání.
Proč to všechno píšu? Dávejme pozor. Buďme tu pro ostatní. Nehledejme racionalitu tam, kde není. Nelze napsat na Facebook chytrý komentář “no pokud neodešel, znamená to, že mu v tom bylo dobře” nebo “asi to nebylo tak strašný když se jí nechtělo odejít před 3 lety a vůbec, měli barák a on živil rodinu, co si stěžuje”. Ne. Už tohle nedělejme.
Potvrďme si, že se svět opravdu změnil. Nesuďme, pomáhejme tam, kde to skutečně je hodně potřeba.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
