KOMENTÁŘ: Fiala, Meloniová a Weber – budoucnost evropské demokratické pravice

Zatímco EPP se po zvolení Webera do čela EPP výrazně posunuje doprava, ECR pod vedením Poláka Ryszarda Legutka se posunuje k vyhraněnému národnímu konzervatizmu s ostrou kritikou liberální demokracie. Legutko a spol. naopak jakoukoli spolupráci s EPP vylučují. ECR je nepřijatelná jako potencionální evropský koaliční partner nejen pro evropské socialisty a zelené, ale i pro progresivisticko-liberální Macronovu frakci v Evropském parlamentu Renew Europe. Ta požaduje budoucí evropskou smlouvu o vytvoření „proevropské koalice“, která by rozhodovala o všech nejvyšších funkcích EU, tedy nejenom o předsedovi Evropské komise a předsedovi Evropského parlamentu, ale i vysokém představiteli pro zahraniční politiku, šéfovi ECOFINu, Evropské investiční banky a tak dále.

Čeští europoslanci, zastoupení v ECR, preferují myšlenkou výrazného posílení ECR po volbách do Evropského parlamentu v květnu příštího roku a o jakémkoli „přestupu“ nechtějí slyšet. Jedním z argumentů je i fakt, že Weberova domovská strana, bavorská CSU, vyjádřila silné pochybnosti o správnosti evropských politických „námluv“ mezi Meloniovou a Weberem. Meloniová je dlouhodobě kritizovaná za svou tvrdou migrační politiku a údajný sklon k fašismu v minulosti. K její cti je nutno přičíst, že se za dobu, co je premiérka, výrazně posunula z kritického postoje vůči Evropské unii k pragmatickému evropanství neboli eurorealismu. Stejně jako Petr Fiala a Manfred Weber si uvědomuje, že jedinou cestou nápravy chyb EU je cesta eurorealismu, spočívající v drobné a systematické práci v rámci evropských institucí, především pak v Evropské komisi, která jako jediná má právo zákonodárné iniciativy. Důležitá je také spolupráce na mezivládní úrovni a budování zájmových koalic namísto ideologizace a pozérství.

Meloniová a Fiala mají navíc i jednu společnou zkušenost na národní úrovni, a to že vládnou v koalicích s politickými stranami, zastoupenými v EPP i v ECR.  A pro oba je to docela pozitivní zkušenost. Zjevně existuje docela velký průsečík společných evropských politických priorit, které jim umožňují vládnout na národní úrovní a otevírají možnost si to zkusit i na úrovni evropské. Je to především výrazná podpora Ukrajiny včetně dodávek zbraní, jednotného postupu proti Rusku včetně navyšování počtu sankcí, dodržování pravidel právního státu a další posilování NATO jako klíče ke společné evropské bezpečnosti.