Čtete text rubriky Blogy a komentáře. Jedná se názor autora, který se nemusí shodovat s postojem redakce.
Miloš Zeman se ve svém vánočním projevu zabýval věcmi, které se povedly, ale i problémy, které ho velice trápí. Jedno je však podle něj jisté. Blbá nálada u nás skončila. Já si toho zatím nevšiml, tak snad ta blbá nálada skončí v dalším prezidentském období. Uvidíme.
Prezident Miloš Zeman začal svůj projev těmito slovy: „O nás Češích se říká, že jsme nejskeptičtější národ v Evropě. Když nám někdo podá sklenici, která je z poloviny naplněná, tak každý Čech řekne, že ta sklenice je poloprázdná. Nikdo z nás neřekne, že je poloplná. Přesto se domnívám, že máme důvod k radosti. Už minulý rok jsem vám říkal, že skončila blbá nálada a události posledního roku to potvrdily.“
Jako důvody konce blbé nálady uvedl dobrou ekonomiku, růst průměrné mzdy o více než tisíc korun měsíčně, nejnižší nezaměstnanost v Evropské unii a nejnižší podíl relativní chudoby v Evropské unii. Já blbou náladu pořád pociťuji a nemůžu se zbavit dojmu, že za tím stojí pán, který na mě mluvil právě v televizi.
Naopak za problémy označil pokles objemu veřejných investic o polovinu oproti loňskému roku, neschopnost stavět dálnice, dotace na solární elektrárny a sociální dávky pro nezaměstnané.
O neschopnosti stavění dálnic bych se mohl rozepsat v samostatném článku, teď na to není čas. V tomto ohledu bychom se mohli inspirovat například Čínou. Možná za pár let bude mít Ředitelství silnic a dálnic České republiky pod palcem právě Čína, ale nepředbíhejme.
V projevu mě zaujala prezidentova kritika dotací pro solární elektrárny. Uvedl, že naše ekonomika je zatížená nesmyslnými dotacemi, kvůli kterým jedna kilowatthodina stojí 15 korun. Přitom jedna kilowatthodina „normální“ elektřiny stojí 1 korunu. Podle prezidenta bychom neměli financovat solární barony, ale lidi, kteří elektřinu spotřebovávají. V tomto výroku nevidím žádný problém a ve všem s ním souhlasím. Udivilo mě však, že pana prezidenta nikdo neinformoval o tom, že mezi solárními barony jsou i jeho čínští oblíbenci. Investiční fond CEE totiž letos koupil firmu Energy 21, která je v oblasti solárního podnikání druhou největší firmou po ČEZ. Z dotačního koláče si tedy uloupnou i čínští podnikatelé a ne malou část. To je pro naše vztahy s Čínou jenom dobře, ne? Však hradní kancelář to panu Zemanovi večer při sklence něčeho dobrého nejspíš vylíčí.
„Přátelé, já nejsem necita a chápu, že je zapotřebí pomáhat matkám samoživitelkám, rodinám s malými dětmi a podobně. Ale nechápu, když zde máme téměř 400 tisíc nezaměstnaných a 150 tisíc volných pracovních míst, proč bychom měli pomocí sociálních dávek podporovat i lidi, kteří odmítají nabízenou práci a vysmívají se těm, kteří každý den poctivě chodí do práce. I toto je nikoli zanedbatelný zdroj rozpočtových úspor,“ uvedl jako poslední problém Zeman.
400 000 – 150 000 = 0? Podle mě to je 250 tisíc, ne? Takže rychle si hledejte práci, protože až se těch 150 tisíc volných míst zaplní, tak se sociální podpora nejspíš zruší. Počty asi nejsou Zemanovou silnou stránkou, tak jako jeho bonmoty.
Ve svém projevu přidal i pár slov ohledně reorganizace policie. „Občas se mi vyčítá, že jsem se v tomto sporu nepostavil na žádnou stranu, ale prezident má smiřovat, prezident má uklidňovat, a když stojí pouze na jedné straně, tak to samozřejmě nemůže dělat,“ uvedl.
Do tohoto momentu jsem se držel a říkal si, že zatím svůj projev zvládá poněkud dobře. Ale po výroku, že prezident má smiřovat a uklidňovat, jsem se s chutí rozesmál. Ano, prezident má smiřovat a uklidňovat, ale právě tohle se Zemanovi po celé jeho období zcela nedaří. Nejspíš si pod pojmy „uklidňovat“ a „smiřovat“ představuje něco jiného. Potom by pan Ovčáček měl zajít do knihovny a přinést prezidentovi nějaký výkladový slovník. Veřejné podporování radikálních uskupení, vyvolávání strachu ve společnosti a urážení lidí s rozdílným názorem totiž usmiřování zajisté není. Alespoň, že tedy při reorganizaci policie pan Zeman zachoval chladnou hlavu.
Jak už bývá zvykem, tak se prezident zmínil i o čínsko-českých vztazích. „Velmi významnou událostí v této souvislosti byla návštěva čínského prezidenta v naší republice, během které bylo podepsáno třicet významných hospodářských dohod,“ dodal Zeman. Je pěkné, že se čínské plány investovat v České republice zvelebují, ale pořád je podíl čínských investic v České republice poněkud marginální.
Migrační krize je pořád aktuální téma a kvůli nedávnému teroristickému útoku v Německu bylo jasné, že se Zeman zaměří i na tuto problematiku. „Dnes už téměř nikdo nepochybuje o souvislosti mezi migrační vlnou a teroristickými útoky. Právě proto jsem odpůrcem názoru, že by bylo vhodné v příštích dvou letech na naše území umístit zhruba 6200 migrantů na bázi takzvané dobrovolnosti, což je ovšem téměř totéž jako povinné kvóty a že by bylo vhodné pro tyto účely vynaložit přibližně 600 milionů korun,“ vyjádřil svůj názor.
Čekal jsem, že tímto Zeman skončí a bude pokračovat ve své taktice „od toho dávám ruce pryč“. Pokračoval však takto: „Nemám nic proti tomu, abychom pomáhali migrantům na jejich území nebo sousedním území. Nemám nic proti tomu, abychom pomáhali Itálii nebo Řecku, které čelí migrační vlně, ale umístit muslimské, těžko slučitelné migranty na naše území by znamenalo vytvořit podhoubí pro případné teroristické útoky a předtím bych chtěl znovu a s plnou vážností varovat.“
Ani prezidentovi Zemanovi neunikla snaha několika médií sepsat seznam dezinformačních webů, které většinou šíří proruskou propagandu. Vyjádřil jasný nesouhlas s chystaným vznikem centra pro boj s dezinformacemi v kyberprostoru. Zjednodušeně řečeno by cenzura těchto webů oslabila Zemanovu podporu a lidé by se nemohli dočíst jejich „pravdu“. Články proruské propagandy totiž neobjevíte na prestižních médiích, ale na malých webech, které si následně posílají lidé po sociálních sítích. Krok cenzurovat tyto weby je podle mě špatný. Lepší variantou by byl nějaký způsob mediální výchovy. Lidé si totiž v dnešní době neověřují zdroje a věří pouze tomu, čemu věřit chtějí. Jasným důkazem mediální negramotnosti lidí je vzrůstající oblíbenost Parlamentních listů.
Nemám na mysli toho kresleného strýčka kačera Donalda, ale Donalda Trumpa. I když jistá podobnost by se tady také dala najít. Zeman se už od začátku prezidentských voleb v USA netajil podporou Donalda Trumpa. Také při projevu to jasně sdělil. „Velice mě potěšilo vítězství Donalda Trumpa. Mám rád jeho razantní styl. Vážím si toho, že bojuje jak proti ilegální migraci, tak proti islámskému terorismu a pevně doufám, že jeho zvolením se dále zlepší naše vztahy se Spojenými státy americkými,“ dodal. Zeman musel být radostí bez sebe po tom, co Trump vyhrál. Podle mě je Donald jeho vzor a možná i ve skrytu duše tuší, že na chvíli nebude tím největším exotem mezi prezidenty. Trump se svými přešlapy určitě nebude zahálet a v zahraničí na nějakou dobu zapomenou, kdo že to je prezidentem České republiky. Za to se bude řešit kandidátka na velvyslankyni Ivana Trump.
Nebyl by to pravý Miloš Zeman, kdyby si nerýpnul do novinářů. Ani o svátcích jim nedal pokoj a sdělil jim, jak má jejich práce vypadat. „S pobavením jsem v některých médiích, včetně veřejnoprávních, viděl, že tato média tak trochu vypadají jako volební štáb Hillary Clintonové, a myslím si, že je to chyba, protože opravdu profesionální novinář má informovat objektivně a nezávisle a nemá občanům vnucovat svoje vlastní názory. Doufám, že tato zkušenost pro naše novináře bude poučením.“
Na konci projevu přišla perlička, která mě opět pobavila. Jen mi u posledních prezidentových vět chyběl věrný mluvčí Jiří Ovčáček. Kdyby se zpoza kamery vynořil Ovčáček se svým roztomilým výrazem a stoupnul si k Zemanovi, tak by bylo dílo dokonáno. „Přál bych si, abychom se všichni na sebe někdy dokázali usmát, a nikoli škaredit se, abychom si dokázali podat ruku, a i když máme různé názory, abychom těmto názorům dokázali naslouchat a neposlouchali jenom svoje vlastní názory,“ řekl Zeman. Krátce potom si vzal do ruky sklenici s vínem, která byla podle jeho slov poloplná, nikoliv poloprázdná a připil na naše zdraví a životní pohodu.
Podle jeho proslovu se tak zdá, že se možná nad sebou zamyslel a bude společnost smiřovat a uklidňovat. Možná si vyslechne názory druhých a podá si s nimi ruku. Možná i uzná své chyby a omluví se těm, které urazil. No, dobře... Ten optimismus by už asi stačil.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
