Čtete text rubriky Blogy a komentáře. Jedná se názor autora, který se nemusí shodovat s postojem redakce.
V tichosti se včera odehrálo významné jubileum – koalice premiéra Bohuslava Sobotky se stala třetí nejdéle fungující tuzemskou vládou od roku 1992. Je to trochu paradox, protože současný kabinet má snad všechno, jen ne ideální podmínky proto, aby překonával rekordy v dlouhověkosti. Pěkně popořádku…
Premiér Sobotka oslavil volební výhru tím, že hasil naprosto zásadní vnitrostranickou krizi. Spiknutí proti jeho osobě vešlo ve známost jako „lánský puč“ – to kvůli legendární povolební poradě vnitrostranického hnutí odporu proti Sobotkovi ve složení Hašek, Škromach, Chovanec, Tejc a Zimola se „zhrzeným“ prezidentem Zemanem, který Sobotkovi nemůže zapomenout neúspěšnou prezidentskou volbu v roce 2003 a netají se tím, že mu s gustem okopává kotníky, kdykoliv k tomu má příležitost. Jakkoliv se Sobotkovi podařilo z krize vyjít jako nejsilnější osobnosti v ČSSD, bylo to do jisté míry vítězství Pyrrhovo. Premiér musí od té doby snad pokaždé, když vejde do místnosti, kontrolovat všechny skříně, jestli v nich není schovaný některý z jeho stranických nejbližších s pověstnou kudlou připravenou na vražení do zad. Hašek a Škromach v uplynuvších volbách dopadli jak sedláci u Chlumce, o to větší je jejich motivace pro zákulisní čachry. Chovanec má politicky mimořádně silnou pozici (ministři vnitra vždy oplývají zásadními informacemi), kometa jihočeského hejtmana Zimoly stoupá stejně jako jeho vazby s Hradem… Tipnul bych si, že Sobotka je ve střehu a pro jistotu spí s rozsvícenou lampičkou.
A to jsme zatím nezmínili ani půl slova o jeho koaličních partnerech. Socialistům totiž nezbylo nic jiného, než začít prosazovat svůj levicový program s miliardářem Babišem aka ministrem financí a suitou jeho věrných „ze strany a koncernu“ na straně jedné, a protřelými politiky z KDU-ČSL na straně druhé, které prostě vypustíte do politických a úřednických funkcí a oni nejlépe vědí, jak z nich vyždímat maximum vlivu.
Koaliční vláda Bohuslava Sobotky se dnes stala třetím nejdéle působícím kabinetem od vzniku České republiky v roce 1993.
— Úřad vlády ČR (@strakovka) 26. ledna 2017
Supernástup hnutí Andreje Babiše o několik let předběhl potřebnou stranickou infrastrukturu. Hnutí ANO samo přiznává, že programově ani personálně nebylo na tak rychlý nástup k moci připraveno – strana měla problémy v některých regionech a především jí chybělo jasné programové ukotvení. Nemůžete chtít pomáhat všemu, všem a sobě zároveň. Záměr strany propagovat sebe samu jako ochránce ekonomické svobody, kultivátora podnikatelského prostředí, promotéra nízkého zdanění a biče proti korupci a klientelismu s médii v zádech logicky na koaliční partnery nijak extra nezapůsobil, i díky tomu, že myšlenkové plány a skutková realita od sebe mnohdy byly vzdálené asi jako Aš a Jablunkov, což ale voliči nijak zvlášť nereflektují.
O lidovcích již byla řeč – předchází je pověst všeho, jen ne subjektu, jenž působí jako mazací olej ve skřípajícím soukolí. Lidovci totiž snad již na střední škole maturovali z toho, jak být v koalici nejslabším, téměř neviditelným článkem, ale zároveň být nejdůležitějším jazýčkem na koaličních vahách. Nikdo z podobné konstelace neumí vytěžit tolik jako lidovci... Všechna čest!
Protřelí politologové dávali Sobotkově kabinetu rok, maximálně dva. A přesto všechno koalice funguje! Jen první vláda Václava Klause (2. 7. 1992 – 4. 7. 1996) a vláda Miloše Zemana (22. 7. 1998 – 15. 7. 2002) fungovaly déle. Vydržely totiž celé čtyřleté období. Matematicky vzato, od roku 1992 do roku 2016 jsme při čtyřletém volebním období měli mít ideálně jen šest premiérů. Realita je o poznání děsivější, bylo jich celkem třináct. Bude tím čtrnáctým až vítěz příštích voleb? Vypadá to tak!
Článek má zakázané vkládání komentářů.
