Čtete text rubriky Blogy a komentáře. Jedná se názor autora, který se nemusí shodovat s postojem redakce.
Bohuslav Sobotka vytasil z rukávu „volební eso“, o kterém všichni věděli, že jej v rukávu schovává. Voliče v podzimních volbách bude lákat na sektorovou daň – specifickou, vyšší sazbu daně z příjmu uvalenou na vybrané odvětví. Tento ekonomický nesmysl vzbudil právem nevoli nejen u dotčených subjektů z bankovního sektoru, jež půjde první v řadě (mluví se ale i o mobilních operátorech, energetických firmách, a tak podobně), ale i u odborné veřejnosti. Kritické komentáře si premiér vykládá nejhorším možným způsobem: „Kejhající kachny se ozvaly, jsme na správné cestě, je třeba přitvrdit.“
To dává asi tolik logiky, jako kdybyste zapalovali lidem domy, oni proti tomu protestovali, a vy podle toho nabývali pocitu, že činíte správně. Nesmysl na druhou. Tím prvotním nesmyslem je ale koncept sektorové daně jako takový.
Zde je pět důvodů, proč:
Některé firmy jsou úspěšnější než jiné. Úspěšná firma má hodně transakcí, z nichž odvádí daň z přidané hodnoty, zaměstnává hodně lidí, za které odvádí daně a sociální a zdravotní pojištění a vytváří byznys pro další subjekty na obou stranách dodavatelsko-odběratelského řetězce. Do toho se musí vypořádávat s konkurencí, měnící se legislativou a neuvěřitelným objemem byrokracie, který na firmu česká státní správa s gustem nakládá. Ano, uvalit na tuhle firmu ještě vyšší daňovou sazbu fakt dává smysl (upozornění pro politiky: poslední věta je myšlena ironicky).
Naprosto zásadní předchozí argument se snaží politici bagatelizovat tím, že sektorovou daň hodlají uvalovat „jen“ na velmi intenzivně regulovaná odvětví. V nich nejsou zisky dány volným tržním prostředí, ale právě tou regulací, říkají politici. OK. Ale já se ptám – kdo tu regulaci vytváří? Přece znovu ti samí politici, ne? Takže když politik říká, že je třeba něco zdanit, protože nefunguje regulace, neměl by si hlavně osvěžit přísloví o zametání před vlastním prahem?
Všechny firmy světa přenášejí náklady do svých cen. Tak to prostě je. A nejinak tomu bude v případě sektorových daní. V odvětvích, v nichž se sektorové daně zavedou, vzrostou ceny, osekají se poskytované služby, nebo obojí. Premiér Sobotka a další zastánci sektorové daně tohle dobře vědí. Měli by to proto férově říct nahlas. Variantu, že dopady tohoto útoku na ekonomickou svobodu neznají, si snad ani nechci připouštět.
Když dochází argumenty, oprašují zastánci sektorového zdanění „merkantilistický“ trumf v podobě hesla: Udržme peníze v České republice! Podle nich totiž velké zahraniční korporace, kterých se sektorová daň hojně týká, vyplácejí dividendy ze zisku do zahraničí. „A to je třeba zarazit – proto zisky zdaníme a vymyslíme pro peníze lepší využití tady v republice.“ Blbost. Peníze firma utržila prodejem služby, jejíž příjemce z ní měl užitek. Proto za ni zaplatil. Tohle je podstata obchodu! Do toho, co následně udělá majitel firmy se svými penězi, nikomu nic není. Rozhodně však věřím tomu, že peníze investuje lépe úspěšný podnikatel, než politik bez zkušeností s podnikáním a se suitou erárem placených úředníků za zády, pro které platí totéž. Čest výjimkám, které v tomto případě poznáte snadno – jsou proti sektorové dani!
Česká republika se na jednu stranu pere o zahraniční investory a všemožně se jim podbízí, na druhou stranu je odrazuje tak zásadními skutečnostmi, jako je neexistující infrastruktura, vysoké zdanění práce, vysoká míra byrokracie... a nebo úvahy o sektorové dani. V řeči investorů je sektorová daň jednoduchý kvíz: „Když budeme úspěšní, bude se po nás vláda vozit a vymýšlet pro nás speciální daně. Chceme to?“ Odpověď vymyslíte za dvě vteřiny.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
