KOMENTÁŘ: Airbnb a Praha. Útoky politiků na sdílené ubytování nedávají smysl

Většina problémů, které jsou přičítány na vrub populární celosvětové platformě sdílené ekonomiky Airbnb, totiž pramení spíše z nedostatků a neefektivit tuzemské státní správy, respektive z obecných společenských trendů. Podívejme se na čtyři hlavní výtky proti Airbnb:

Argument 1: Airbnb je problém, protože pronajímatelé neplatí daně a poplatky

Je potřeba regulovat Airbnb z tohoto důvodu? Ne. Je to absolutní nesmysl. Jednak není zcela zřejmé, z čeho pramení informace o neplacení daní a poplatků (ucelená tvrdá data nikdo nepředložil), ale – a to hlavně – regulace přikazující placení daní a takzvaných lázeňských poplatků již přece existuje. I sdílená platforma Airbnb na ni své pronajímatele upozorňuje. To, že státní správa není schopná evidovat tyto finanční toky nebo je účinně vymáhat, je určitě problém, ale nikoliv problém sdílené platformy. Je to problém neefektivity státní administrativy. Přenášet odpovědnost na Airbnb je asi stejné, jako vinit inzertní portál ojetých automobilů z toho, že jeho prostřednictvím někdo nabídl auto, z jehož prodeje pak neodvedl daň. Inspirujme se ve Francii. Tam místní samosprávy přiznaly svou neschopnost a požádaly Airbnb o řešení, které samosprávám vyšlo vstříc a firma implementovala platbu poplatku přímo do své aplikace. Sama vybrané fiskální poplatky následně distribuuje do lokálních rozpočtů.

Argument 2: Airbnb je problém, protože hosté dělají hluk

Opět platí, že místní vyhlášky v jednotlivých městských částech nebo městech jasně definují, co je to noční klid – v případě, že jej někdo porušuje, existují vymahatelné prostředky, jak to napravit. Takovou možnost mají obyvatelé vůči svým spoluobčanům, vůči návštěvníkům v hotelech i vůči hostům v Airbnb. Na rozdíl od prvních dvou skupin osob má však Airbnb jednoznačnou výhodu v podobě unikátního systému vzájemného hodnocení. Ten tkví v tom, že host hodnotí pronajímatele a pronajímatel zase uživatele. V případě, že host poruší noční klid, opije se, něco rozbije nebo ztropí jiný skandál, se to projeví okamžitě v jeho hodnocení. Do celosvětové sítě Airbnb je tak vyslán signál: „Pozor, tento uživatel je problémový.“ A to může fakticky znamenat stopku při dalším využívání sdílené platformy. Klíčový zájem Airbnb je stavět systém na silné seberegulaci v podobě reputace uživatelů. A ten funguje.

Argument 3: Airbnb je problém, protože podporuje hrozbu terorismu

Hloupost na druhou. To bychom mohli říct, že terorismus podporuje i městský dopravní podnik tím, že provozuje metro. Pokud vím, nikde nebylo prokázáno, že by teroristé systematicky využívali Airbnb, na rozdíl od běžných tržních pronájmů bytů nebo ubytování v rámci sítě kompliců. V Airbnb existuje kontrola skrze údaje spotřebitele a údaje o kreditní kartě, kterou není možné dostat bez identifikace ve finanční instituci. Reporting cizinců na cizinecké polici? Proč ne, když chcete, ale zde se shodnou snad všichni napříč ubytovacím odvětvím – hlášení identity cizinců by se mělo co nejvíce zjednodušit a přesunout do elektronické podoby.

Argument 4: Airbnb je problém, protože zdražuje nájemní bydlení v centru

To „nejtěžší“ nakonec. Atraktivita sdílení bytů vytváří potenciál pro větší výnosy než běžný dlouhodobý pronájem, v centrech měst se proto majitelé bytů snaží byty pronajmout skrze Airbnb, nebo požadují vyšší nájem po stávajících nájemnících. To je fakt. Ale také je to přirozený jev, který je dán koncentrací byznysu, vládních institucí, zábavy a památek v historickém centru Prahy. Tyto faktory společně ženou nájmy bytů vzhůru a pak ne všichni, kdo by v centru chtěli bydlet, si to mohou dovolit. Trh s byty v Praze byl navíc dlouhodobě pokřivený regulovaným nájemným, které zcela zastřelo tradiční tržní signály dané ochotou platit. Proto je nyní šok z vývoje cen na trhu nájemního bydlení tak velký. Je-li někdo ochoten zaplatit více než vy, proč by vlastník neměl mít právo nabídnout svůj majetek jemu? Nájemci stěžující si na rostoucí nájmy v atraktivních čtvrtích Prahy logicky vnímají jen svůj užitek, ale majitel bytu zase vnímá ten svůj. Co by oni dělali na jeho místě? Mluvil jsem s majitelem bytu v centru Prahy, který si stěžoval na to, že v jeho ulici již není ani jedno místo, kde si nakoupit dobré potraviny. Sám ale svůj nebytový prostor na Malé Straně neprojímá pod cenou postarší paní s ruměncem ve tváři, co by pro celou ulici pekla domácí chleba a koláče, ale klenotnictví s luxusními šperky. Tak to prostě na světě chodí. Nikdo nemá nárok žít v bytě za jím stanovenou cenu. Nemám pravdu? Tak jednu vilu na Ořechovce, prosím. Děkuji.