Čtete text rubriky Blogy a komentáře. Jedná se názor autora, který se nemusí shodovat s postojem redakce.
Novým předsedou ČSSD se stal Jan Hamáček. Delegáti sjezdu tak evidentně volili něco, čemu říkáme zlatá střední cesta. Z hlediska blízké budoucnosti strany kandidáti nabízeli tři varianty. Jiří Zimola byl pro vstup do vlády bez jakýchkoliv podmínek. Milan Chovanec byl spíše proti vstupu do vlády, respektive proti vstupu do vlády vedené Andrejem Babišem. Hamáček byl někdy mezi nimi. Hamáček je vůbec celkově zástupcem středu v sociální demokracii a pravděpodobně nebude příliš vadit ani progresivnímu, ani konzervativnímu křídlu strany.
Podle vyjádření Hamáčka se určitě bude o nějaké formě spolupráce s Babišem jednat. Vládu, ve které by působil trestně stíhaný politik, prý považuje za „velký problém“. Tato formulace říká mnoho. Nabízí se tak několik možností. Babiš podle svých vyjádření preferuje jednobarevnou menšinovou vládu. Tato možnost je pro něj nejvýhodnější, protože to znamená, že ve vládě bude mít pouze poslušné a loajální ministry. Naproti tomu není jasné, proč by na toto aranžmá měla přistoupit ČSSD? Podporou vlády spojí svou budoucnost s ANO, ale zároveň nebude moci výrazněji kroky této vlády ovlivnit. ČSSD navíc není v situaci KSČM, či SPD, jejichž vstup do vlády by pravděpodobně vedl k negativní reakci jak zahraničních vlád, tak trhů.
Jakýmsi kompromisem by pak mohla být účast buď „odborníků“ přímo na ministerských postech, nebo straníků na pozicích náměstků. Takovéto aranžmá by v českých poměrech bylo novinkou a je otázkou, jak by ho straníci a veřejnost přijali? V jakémkoliv uspořádaní ale bude pozice koaličních partnerů velmi slabá, jelikož ANO bude moci podporu hledat i u jiných stran. Babiš tak bude moci prosazovat pravicové návrhy s pravicovými stranami a levicové s levicovými. V podobné situaci se již ocitli US-DEU a KDU-ČSL v Paroubkově vládě. A účast v této vládě US-DEU zcela zničila.
Strana samotná není v dobré situaci. Finance strany zaznamenaly v parlamentních volbách velkou ránu a letošní volby do Senátu budou znamenat další zásah (za každého senátora dostává strana ročně 820 tisíc Kč a ČSSD bude obhajovat 13 mandátů). Navíc pokud Nejvyšší soud potvrdí rozhodnutí nižších soudů ve sporu strany s právníkem Altnerem, tak bude ČSSD možná nucena kvůli stomilionovým závazkům prodat Lidový dům.
Politicky je na tom strana také špatně. Velkou část jejího tradičního elektorátu přebraly ANO a SPD. A typický městský liberální volič, kterého vzývají progresivisté jako Dienstibier, volí pravicové strany, případně Piráty. V době, kdy se loajalita voličů po celém světě stále snižuje, se už nedá spoléhat na zavedenou značku, zvláště v situaci, kdy si velká část voličů přeje změnu.
Strana dlouhodobě trpí vnitřním pnutím, které ji činí špatně čitelnou. A je otázkou, zdali v dnešní polarizované době existuje prostor pro strany s takto širokým ideologickým záběrem. Minimálně je těžké si představit voliče, který by měl například rád zároveň Chovance a Dienstbiera. Na druhou stranu si ČSSD nemůže dovolit ztratit žádné další voliče, k čemuž by vnitrostranická čistka nepochybně vedla. Situace ČSSD skutečně není dobrá, ale nesmíme zapomenout na to, že ODS také mnozí v roce 2013 prorokovali zánik, ale strana byla v loňských volbách druhou nejsilnější stranou a stále je na (mírném) vzestupu.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
