Kauza Uber: Protesty taxikářů chápe čím dál méně lidí

Ve svých předchozích komentářích jsem se netajil svým velmi kritickým pohledem na současnou regulaci služeb taxi. Regulace, která byla přijímána hlavně za účelem ochrany spotřebitele, desítky let selhávala. Na každý pokus o odstranění  problému zareagovali nepoctivci sofistikovaným vylepšením svého jednání, a byť jich byla v odvětví drtivá menšina, táhli reference celého odvětví dolů. A dopláceli na to především ti poctiví. Medializace problému roztočila kola známého regulatorního paradoxu: „Z regulace si nepoctivci nic nedělají, protože ji dávno porušují. Ale na poctivé dopadá dvojnásob... O problému se napíše, což vyvolá další regulaci. Z ní si však nepoctivci nic nedělají…“  A tak dále, a tak dále.

Současná regulace taxislužeb nechrání 100% spotřebitelů před nepoctivci. Zato chrání trh a rentu, kterou účastníci trhu inkasovali. Navzdory tomu se objevily nové možnosti, jak efektivně přepravovat lidi v městských ekosystémech z bodu A do bodu B. Využívají mobilní platformy, moderní technologie i status „sexy“ služby. byli zařazeny do kolonky sdílená ekonomika. A tady začal problém s tím, co je vlastně ten trh.

Podle mého názoru se totiž Uber a další platformy nevlamovaly do zavřených dveří trhu taxi, ale vytvořily nový trh s novými standardy. Některé z nich, třeba náhradu zastaralého taxametru GPS trackingem v reálném čase, možnost realizovat kontrakt přes aplikaci bez nutnosti podpisu smlouvy mezi řidičem a zákazníkem v tištěné podobě, nebo spolupráci mezi státem a platformou v otázce výměny dat, reflektuje i podepsané memorandum mezi platformou Uber a českou vládou. Fajn. Je třeba však jít ještě dále. Z nesmyslných zkoušek a testování místopisu v čase navigací udělat dobrovolnou aktivitu, která může být konkurenční výhodou a důvodem vyšší ceny. Nebo umožnit flexibilnější vstup do odvětví pro kohokoliv splňujíc rozumné podmínky, a to nejen v Praze.

Na základě svých četných vystoupení k regulaci taxislužeb a budoucnosti osobní přepravy osob ve městech jsem vedl mnoho velmi konstruktivních debat i (na můj vkus až moc) o dost méně příjemných výměn názorů, především s taxikáři. Podstatu věci, tedy že Uber a jemu podobné platformy (velmi disruptivně a s mnohými mouchami, souhlasím) definují novou podobu a standardy služeb, žádný z nich nevyvrátil.

Nemyslím si, že zákazník má větší pravděpodobnost výt oklamán v Uberu než v současném regulatorním režimu taxi. Nesouhlasím s tím, že neznalost češtiny je zásadní problém, ani s tím, že člověk neznající z hlavy rozdíl mezi lokací ulic Táborská a Táboritská má mít zakázáno odvézt mě z letiště do centra za předem známou cenu. Nemyslím si, že ten, komu platforma nevyhovuje, ji bude „nucen“ dlouhodobě používat, ať již na straně řidiče, nebo zákazníka. Neobávám se ani často zmiňovaného argumentu vytlačení ostatních poskytovatelů z trhu. Sám ve svém okolí pozoruji, že preference lidí jsou dlouhodobě různé. Jasné je i to, že sebelepší služba nedokáže nikdy obsáhnout celý trh – třeba už jen proto, že v české ekonomice s nízkou nezaměstnaností zkrátka nesežene dostatek osob, které budou schopny a ochotny kvalitně službu nabízet.

Svého liberálního snu, že s platným oprávněním a splňujíc všechny podmínky bude moci občan třeba z Českých Budějovic přijet do Prahy, vysadit manželku a děti v zábavním parku a mezitím vydělávat s pomocí platformy (než se tam vydá s nimi a vydělávat bude jejich autonomně řízené auto), se nechci vzdát. Samozřejmě to bude ještě nějakou dobu trvat, což chápu. Pokud se někdo na trhu se spontánně se vyvíjející poptávkou brání přechodu do méně regulovaného a více konkurenčního prostředí a protestuje za vyšší stupeň regulace sama sebe, je to prostě divné. Proto čím dál méně lidí taxikáře chápe.