Čtete text rubriky Blogy a komentáře. Jedná se názor autora, který se nemusí shodovat s postojem redakce.
Ministryně obrany Karla Šlechtová se opět dostala do novinových titulků. A opět proti své vůli. Asi týden poté, co posadila na jeden z nejvýznamnějších symbolů českého státu – pomník neznámého vojína na pražském Vítkově – svého psa, tentokráte zveřejnily Lidové noviny informace o tom, že v čele ministerstva pro místní rozvoj užívala před pracovními lety luxusní VIP salonek na ruzyňském letišti.
Nechám záměrně stranou diskusi nad tím, nakolik se jedná o vnitrostranický boj o místa v příští vládě, dost významně živený neobratnými vyjádřeními samotné Šlechtové: o zklamání, že informaci přinesly „právě“ noviny ze svěřeneckého fondu jejího stranického kolegy Andreje Babiše, o tom, že se jedná o kampaň „někoho“ v reakci na její důsledné bránění národních zájmů nebo mstu „určitých lidí“ za snahu o nastolení pořádku v zakázkách ministerstva. To jsou její domněnky.
Zaměřím se na jinou věc, a sice na podstatu diskuse o samotném plýtvání ze státního rozpočtu.
Jakožto daňového poplatníka by mě ani tak nepálila samotná absolutní výše, tedy 310 tisíc Kč – vždyť stát každý rok utratí více než čtyř milionkrát více! Trápí mě to, za co byly utraceny a především jakým způsobem je situace samotnou ministryní obhajována a relativizována.
Argument, že se jedná o nezbytný stav, který šetří ministrynin čas, čas jejích kolegů, a tedy peníze nás všech, je lichý. Kdo někdy letěl linkovým letem z letiště v Ruzyni, dobře ví, že odlet letadla se neřídí časem pasažérů z VIP salonku, stejně jako to, že ani na klasickém odbavení není třeba trávit zmíněných „šest hodin“, protože zrovna pražské letiště se dlouhodobě pyšní výbornými službami včetně jednoho z nejrychlejších odbavení ve standardním režimu.
Argument, že jakožto daňoví poplatníci můžeme být ještě rádi, že paní ministryně utrácela jen za salonky, že taky klidně mohla využít letenky business class, je už doslova mimo mísu. Mohla by taky třeba na letišti utrácet v letištních buticích, mohla by objednávat limuzínu namísto taxíku, mohla by psát na křídový papír namísto obyčejného, mohla by také v kanceláři věšet obrazy na zlaté hřebíky namísto standardních skobiček. To ale přeci nemění nic na samotné podstatě toho, že 310 tisíc Kč utracených z našich daní má významné náklady obětované příležitosti. Ono totiž zaplatit na daních 310 tisíc Kč je o dost složitější, než je ve státním sektoru utratit. A minimálně pro ty dvě třetiny obyvatel, kteří na pracovním trhu nedosáhnou na průměrnou mzdu, by tato „nepodstatná“ částka vytvořila cestu k vyšší kvalitě života – pokud si to paní ministryně neuvědomuje, dost to zavání papalášstvím.
Nejhorší na tom všem ale je, že ministryně Šlechtová ve snaze zachránit si kůži bez uzardění ukazuje kolem sebe na ostatní ministryně a ministry a svými prohlášeními naznačuje, že moc dobře ví, že v ostatních rezortech to je dlouhodobě mnohem, mnohem horší, členové vlády nadužívají drahé letenky business class a zkrátka se moc nerozpakují... A vyzývá premiéra Babiše, aby nařídil audit, jehož závěry toto potvrdí. No, k tomu se nedá nic moc co dodat…
Je již delší dobu zřejmé, že si paní ministryně svým angažmá ve vládě ukousla o dost větší profesní sousto, než byla schopná sežvýkat. Právě proto by člověk předpokládal, že tam, kde existuje deficit v odbornosti, bude o to větší snaha o elementární efektivnost a vyhýbání se skandálům. No, třeba tento případ bude mementem pro ostatní členky a členy vlády.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
