KOMENTÁŘ: Cirkus Brno

Že bude večer před Husou tóčo, bylo jasno už dávno. Proti divadelní hře Naše násilí a vaše násilí režiséra Olivera Frljiče se sešlo přes šest a půl tisíce podpisů, což už samo o sobě značí, že kontroverzní hra není trnem v oku jen pár náboženským fanatikům. Ostatně, není se čemu divit, když je tak silný náboženský symbol (jakým Ježíš Kristus bezesporu je), znásilněn  tak brutálním způsobem (aktem znásilnění, ještě k tomu).

Akce vyvolá reakci, žádná novinka

Novinkou ale určitě byl lidský řetěz dvou desítek nařachaných holohlavců (a pár žen - s vlasy) na pódiu místo herců. Za nimi naháči, před nimi tančírna.

Ale nepředbíhejme.

Ať si určití lidé myslí, co myslí, ředitel Národního divadla nemůže být žádný blbec. Ani toho v Brně. A takový člověk (navíc v kultuře velmi dobře znalý) moc dobře ví, koho si na festival zve.

Frjličova inscenace Naše násilí a vaše násilí byla již od začátku titulována přívlastky provokativní, kontroverzní či dokonce perverzní.

Právem.

Hra, ve které si žena vytáhne z vagíny vlajku hostitelské země, ve které Ježíš sestoupí z kříže, znásilní muslimku a jejím šátkem se poté utře, jiná než kontroverzní, provokativní a perverzní nebude. Jenže taková je i realita světa okolo, takže budiž.

Z různých recenzí kritiků je však očividný ještě další fakt - Frjlič naservíroval svou obžalobu Evropy pomocí prvoplánově brutálního a uřvaného kýče.

Snaha šokovat prodává.

A toho si je vědom i ředitel NdB Martin Glaser, není to žádný blbec. 

Kdy naposled jste tedy viděli bandu holohlavých “slušných lidí” v divadle? 

Znáte festival Divadelní svět Brno? Kolik ročníků jste navštívili? Kdy naposled jste se u piva vzrušeně bavili o jeho programu?

Počítejte.

A najednou se o brněnském divadle mluví od Ostravy po Plzeň. Neříkám, že vyvolat takový humbuk bylo přímým účelem dramaturgů Divadelního světa, to určitě ne. Ale kdokoliv, kdo tu hru zná a přesto se ji rozhodne zařadit do svého programu, musí moc dobře vědět, jak silný marketingový nástroj se mu dostává do rukou. I když je to bedna s dynamitem.

Otevíráme dialog, snažíme se o diskuzi, poukazujeme palčivé problémy dneška, ctíme uměleckou svobodu : tak by zněla logická argumentace na obhajobu zařazení hry do programu.

Jistě, bez problému.

Vést dialog o současných problémech světa a limitech umělecké svobody však lze i bambiliony jiných cest. Jejich problémem ale je, že vůbec nikoho nezajímají (viděno optikou široké veřejnosti). Zato Ježíšův penis v plačící muslimce docela jo.

Zpátky na scénu.

Světlemodrá garda pánů ne nepodobných nechvalně slavným hochům Ernsta Röhma zakročila. Byla tam akce, emoce, efektivita. Bylo tam vše - povedlo se, paráda.

Jenže co teď? Tak jsme zakročili, civilizace uchráněna, co dál?

Zatímco diváci tančili, provokovali prsama létajícíma vzduchem, nebo jen seděli a čekali na půlhodinový příjezd policistů, kteří seděli celou dobu pět metrů od divadla v dodávce, křížová cesta za záchranu morálky v Brně dostala docela trapný rozměr.

Přijdou policajti, my budem muset ven, hra poběží dál a Ježíš ju nakonec fakt znásilní.

Trapnější každou vteřinou. A to se úplně nehodí, když zrovna jedete roli blanického rytíře české morálky a někdo se kouká.

Jde o klasický následek nedomyšleného okázalého bití se do hrudí v hrdinském boji za Boha, vlast a národ.

Ne poprvé, a rozhodně ne naposled. Ostatně, volby jsou za rohem.

Podtrženo sečteno

O víkendu jsme nebyli svědky znásilnění, ale onanie.

V první řadě Frljičovy sebemrskačské onanie obludné vraždící Evropy, strůjce všeho zla - kajme se!

V druhé řadě politické onanie pár chlápků z gymu, kteří si na pódiu střihli roli zastánců jakési místní křesťanské morálky a po pár minutách se modlili, aby už tu frašku opět někdo (Bůh?) ukončil.

A v poslední řadě i marketingové onanie festivalu, protože jo - mluví se o nás, otvíráme dialog i pokladny.

Dokola vyřvávané symboly jako křesťanství, morálka a umělecká svoboda byly bohužel k tomu všemu cirkusu jen užitečným divadlem.