Fiskální konsekvence případu Rudé trenky na Hradě: Proč je stát nenabídl veřejnosti za peníze?

ÚZSVM mimo jiné spravuje aktiva, která z různých titulů propadnou státu – zabavené věci, nalezené věci, předměty z trestné činnosti, atd. A má de facto dvě možnosti, jak s tímto zbožím nakládat. Buď je zpeněží prodejem veřejnosti jak nepotřebný majetek státu, nebo je jako potřebný majetek státu převede ve prospěch jiné státní instituci, pokud o ně tato projeví zájem.

PSALI JSME: Proč nenabídl úřad trenýrky k odprodeji také veřejnosti? Nejednalo se o nepotřebný majetek státu, hájí se

A tady začíná být případ rudé trenky fiskálně zajímavý. ÚZSVM, který rudé trenýrky dostal do správy, se je nerozhodl zpeněžit prodejem nestátnímu subjektu, ale převedl bezúplatně  Kanceláři prezidenta republiky. Proč? „Kancelář prezidenta republiky požádala o věci zabrané podle trestního zákoníku pro zabezpečení své činnosti v rámci režimu zákona o majetku státu. Věci jí byly převedeny podle ustanovení tohoto zákona a Vyhlášky Ministerstva financí o hospodaření organizačních složek státu a státních organizací s majetkem státu,“ vysvětlila za  ÚZSVM referentka Tereza Frančová a dodala: „Předmět nebyl nabízen veřejnosti z toho důvodu, že se nejednalo se o nepotřebný majetek státu, neboť o něj požádala organizační složka státu - Kancelář prezidenta republiky. Vzhledem k tomu, že o látku projevila zájem Kancelář prezidenta republiky, nejednalo se o majetek pro stát nepotřebný, a proto jej ÚZSVM nemohl nabízet a nenabízel k prodeji.“

Případ tak vnáší do uvažování daňového poplatníka dvě zajímavé otázky: Z jakého věcného titulu žádá Kancelář prezidenta republiky o majetek, který s ohledem na své poslání, vymezené zákonem 114/1993 Sb. – nic o pálení spodního prádla v zákoně není – zjevně nepotřebuje pro zabezpečení své činnosti? A neměl by ÚZSVM žádosti věcně posuzovat s přihlédnutím k principu řádného hospodáře, tedy že potenciální prodej majetku za jednotky či desítky tisíc Kč je pro daňové poplatníky preferovanější způsob nakládání s majetkem ve správě státu?

Případ, který demonstruje, že ÚZSVM není správcem majetku, jenž objektivně posuzuje jednotlivé případy, ale jakýmsi vykonavatelem podnětů plynoucích z  legislativy, tak přináší zajímavý precedens. Jednak zaměstnance státních institucí motivuje k tomu, aby si význam slov „zabezpečení své činnosti“ ohýbaly různým způsobem – když prošly trenky, tak sportovní auto, zahradní gril nebo značkové oblečení může také sloužit k zabezpečení činnosti, ne? A za druhé mohou případ využívat subjekty, které jsou s ÚZSVM ve sporu a kterým se argument „ale vždyť vy nic neposuzujete, vy jen vykonáváte, tak konejte!“ může dost hodit.

Reakce ÚZSVM na vydaný článek 

Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) se důrazně ohrazuje proti zavádějícímu článku na serveru Drbna.cz, který obsahuje i nepravdivé informace. Redaktor ve svém článku vychází z naprosté neznalosti předpisů v oblasti hospodaření s majetkem státu a tím ze zcela chybné premisy, že je pouze na libovůli zaměstnanců ÚZSVM, jak s majetkem naloží a zda ho označí za potřebný či nepotřebný pro stát. Avšak při hospodaření se státním majetkem se ÚZSVM musí řídit, a vždy se také řídil, zákonem o majetku státu, který je pro nakládání se státním majetkem závazný, dále příslušnou vyhláškou Ministerstva financí a jeho metodickými výklady. Případ převodu červené látky na Kancelář prezidenta republiky tak nikdy nemohl vytvořit žádný precedens, protože se jednalo o standardní a jediný možný postup nakládání se státním majetkem tak, jak stanovují předpisy. Jen v roce 2017 jsme movité předměty takto zdarma převedli v 5 402 případech.

Na rozdíl od nemovitostí, kde zákon o majetku státu od roku 2016 dává pravomoc ÚZSVM zkoumat mj. hospodárnost a účelnost převodu, u movitých předmětů zákon nic takového nestanoví. Je dostačující podmínkou, když i jediná organizační složka státu či státní instituce prohlásí, že pro státní majetek najde využití. V tom případě se jedná o majetek pro stát potřebný a ÚZSVM jej nemůže převést (úplatně či bezúplatně) na třetí osoby, čili mimo stát. ÚZSVM, jak je jeho zákonná povinnost, nemovité věci inzeroval na svých internetových stránkách v sekci Nabídka pro státní instituce. O předměty se tak mohla přihlásit jakákoliv státní instituce. Zájem o převzetí projevila pouze Kancelář prezidenta republiky a ÚZSVM jí proto předměty bezúplatně převedl. Další hospodaření s majetkem je plně v kompetenci a odpovědnosti přejímající státní instituce, v tomto případě Kanceláře prezidenta republiky. ÚZSVM by podle zákona mohl převést či prodat zmíněné předměty nestátním subjektům pouze pokud by předměty byly označeny jako pro stát nepotřebné, tedy pokud by o ně v rámci státu nebyl zájem, a to se, jak víme, nestalo. A když pan redaktor spekuluje o možném prodeji předmětu, který je pro stát jako celek potřebný, projevuje pouze flagrantní neznalost právních předpisů.