KOMENTÁŘ: Česká fascinace Kiskou. Slovenský prezident přitom dělá jen to, co by mělo být normální

Nejdřív malý výlet do nedávné historie: psal se červen 2014 a slovenská prezidentská ochranka byla tehdy zpocená, ne kvůli vedru, ale proto, že čerstvě inaugurovaný prezident Kiska procházel centrem Bratislavy a spontánně podával ruce lidem, kteří po stovkách lemovali ulice.

Slovenský prezident tehdy ukázal, že to „bude dělat jinak“ než jeho předchůdci. A vydrželo mu to dodnes.

Pojďme ale demaskovat Andreje Kisku hned zkraje: jeho kouzlo spočívá v tom, že je přímý a slušný člověk nebo se tak v prezidentské funkci alespoň chová.

Ruské anexi Krymu říká ruská anexe Krymu, fašistům ze strany Mariana Kotleby říká fašisté a okupaci Československa nazývá okupací. Že to pro každého není tak snadné, dokázal v den výročí okupace třeba místopředseda KSČM Stanislav Grospič ve vysílání České televize svým slovním tancem mezi vejci.

Řekněte „okupace“

Ve stejný den, kdy Grospič skoro nedokázal říct nahlas slovo „okupace“, Andrej Kiska ve svém projevuprohlásil, že spojence a partnery má Slovensko v Evropské unii a Severoatlantické alianci a označil obě instituce za „pilíře prosperity a bezpečnosti“.

Poprosil také rodiče, učitele a pamětníky, aby o okupaci a událostech roku 1968 mluvili s mladšími lidmi a dětmi.

Na českých sociálních sítích sklidil (u liberální části společnosti) aplaus, jako už mnohokrát. Když se ale na jeho slova podíváme znovu, opravdu jsou tak přelomová? Nebo jen ostře kontrastují s mlčením prezidenta Zemana v Česku, který ke kulatému výročí roku 68 nepronesl ani slovo?

Andrej Kiska není bez poskvrnky. Musel třeba vysvětlovat (a doplatit) daňové nesrovnalosti své firmy z prezidentské kampaně. Tohle mohlo rozladit některé jeho slovenské příznivce, pro české Kiskovy fanoušky je ale kauza nepodstatná.

Popularita slovenského prezidenta u části české veřejnosti ukazuje, že je tu poptávka po někom úplně normálním.

Po někom, kdo by za každou cenu neotáčel názorové kormidlo podle momentálních nálad společnosti či jen ve snaze provokovat; po někom, kdo využije možnosti promluvit k celospolečenským otázkám, ale přitom nebude neustále strhávat pozornost jen sám na sebe.

Jak pravil Ovčáček

Mohlo by se zdát, že je Kiskova lehkost daná jen tím, že už nechce prezidentský post obhajovat. Nebo že vláda na Slovensku není po turbulencích vyvolaných vraždou novináře Jána Kuciaka zdaleka tak silná jako ta předchozí.

Andrej Kiska se ale takhle choval už v dobách, kdy měl proti sobě silného protivníka, Roberta Fica, kterého Kiska porazil v přímém souboji ve 2. kole prezidentských voleb (a který letos odstoupil po protestech vyvolaných vraždou Kuciaka).

Kiska se nebál Ficovu vládu a poměry na Slovensku kritizovat a Fico coby premiér na Kisku také opakovaně útočil.

Tady se hodí parafrázovat mluvčího prezidenta Zemana Jiřího Ovčáčka, který prezidentovo mlčení k roku 68 vysvětloval slovy: „Byl odvážný v době, kdy odvaha nebyla levná.”

I Kiska byl odvážný v době, kdy se nezdálo pravděpodobné, že dlouholetého hegemona slovenské politiky Roberta Fica něco smete. Sympatické je, že Kiska teď pokračuje ve stejném stylu, i když mu v prezidentské funkci už o moc nejde a příští rok ji opustí.

V tu dobu ale bude mít stále tři a půl roku ze svého druhého funkčního období před sebou proruský Miloš Zeman, který neváhá jít Kremlu na ruku kdykoli to jen jde (vzpomeňme na kauzy Novičok nebo spor o vydání hackera Nikulina mezi USA a Ruskem).

Ješitní starci a marnivé nevěsty

Ve střední Evropě přitom už Zeman dávno není sám. Jen tři dny před výročím sovětské okupace Československa dorazil jako zvláštní host na svatbu rakouské ministryně zahraničí Karin Kneisslové ruský prezident Vladimir Putin.

Svatba se změnila v bizarní představení, kdy šéfka rakouské diplomacie a nevěsta v jedné osobě s Putinem tančila a v rámci tance před ním také poklekla – fotka ministryně zahraničí země, která právě předsedá Evropské unii, jak klečí před Putinem, se stala virálem internetu.

V těchto středoevropských kulisách je tedy nestraník, původně podnikatel a později filantrop Andrej Kiska zástupcem ohroženého druhu politiků.

Pravděpodobnost, že se po Kiskovi prezidentem na Slovensku stane někdo jemu podobný, je malá. Politické strany vyšly s Kiskou naprázdno a v příštích volbách chtějí uspět.

Bez „obyčejného člověka Kisky“ už tu pak můžou zůstat opravdu jen ješitní starci a marnivé nevěsty, ochotné tančit s každým.

Tento text byl původně publikován na portále Hlídací pes.