Čtete text rubriky Blogy a komentáře. Jedná se názor autora, který se nemusí shodovat s postojem redakce.
Největší pozornost dlouho očekávané výroční zprávy BIS za rok 2017 si oprávněně vysloužila pasáž o tom, jak dobře se v české kotlině daří ruským a čínským zájmům. Fascinující na tom je především to, že na konci roku 2018 tyto zprávy za rok 2017 ještě někoho tak moc překvapují.
Co se za poslední rok (respektive vloni) stalo tak zásadního a jiného, že až nyní se (opoziční) poslanci rozhoupali aspoň k návrhu, že by nyní měla vzniknout „Vyšetřovací komise PSP ČR pro vyhodnocení vlivu autoritářských režimů na vnitřní záležitosti českého politického systému“?
A to s argumentem, že „výroční zpráva BIS potvrdila, že hrozby plynoucí zejména od Ruska a Číny jsou pro nás opravdu závažné“.
Přesně tak, zpráva to potvrdila. Protože pokud jde o Rusko, Čínu a jejich zájmy v Česku, žádná změna – bohužel – nenastala.
Čeští politici stále ochotně jezdí poklonkovat do Číny. Ti vysloužilí, jako Jaroslav Tvrdík či Štefan Fülle, vstupují přímo do služeb čínských firem napojených buď na vojenskou rozvědku (jako CEFC) či přímo ve vlastnictví čínského státu (jako CITIC, který CEFC přebral).
V čínsko – českých vztazích se snaží uchytit bývalí premiéři Nečas a Sobotka, tedy někdejší přímí adresáti zpráv tajných služeb.
Na Pražském hradě pořád sedí (z českého rozpočtu neplacený) poradce Martin Nejedlý, muž který strávil deset let v Rusku a nikdo neví čím. Z okolí prezidenta se stále viditelněji stala lobbistická skupina kopající tu za Rusy, tu za Číňany.
Prezident pokračuje ve vlastní zahraniční politice, tlačí si své kandidáty na velvyslance do Moskvy i do Pekingu ( i jinam), vládě to nijak nevadí a Hradu přiklepne navýšený rozpočet.
Ruská ambasáda v Praze (plus konzuláty v Brně a v Karlových Varech) je i nadále přebujelá a plná špionů s diplomatickým krytím, což BIS popisuje v posledních letech opakovaně. Stejně jako rozmach zájmů a vlivu Číny.
K tomu, abychom některé ruské „pracovníky ambasády“ z Česka vyhostili, nás přiměli až Britové poté, co si dva ruští agenti udělali výlet do Salisbury s novičokem v kapse.
Nezměnil se ani geopolitický rámec – Krym je okupovaný, na východě Ukrajiny se válčí, Rusko vede proti Západu hybridní válku… Všechno už tu zkrátka bylo a pořád je.
A to se pořád bavíme jen o té veřejné – stručné, neutajované a obecné – části. Copak asi je v té neveřejné, utajované?
Jejím zákonným adresátem je mimo jiné prezident, jehož okolí je zároveň nepochybně i objektem práce BIS, tudíž je to asi jako bychom michelinskému kuchaři chtěli vnutit jako delikatesu recept na český bramborový guláš.
Nikoli náhodou Miloš Zeman ředitele BIS, plukovníka Michala Koudelku, ve spřátelené TV, již nebudeme jmenovat, otevřeně kritizuje. A když už prezident šéfa BIS nemůže odvolat, i když by moc a moc chtěl, tak ho aspoň natruc odmítá jmenovat generálem.
Podstatné je, že získáním informací, jejich zpracováním a předáním zákonným adresátům kompetence BIS objektivně končí.
Takže teď není na místě se nad aktuální zprávou divit, radovat, či snad rmoutit; je na místě ptát se, zda s průběžnými informacemi tajných služeb zákonní adresáti (prezident, předseda vlády a ministři) vůbec v poslední dekádě dělají něco jiného, než že je strčí do šuplíku (případně nějak využije ve vnitropolitickém boji). A proč si v posledních letech beze změny čteme k Rusku a Číně dokola pořád to samé.
Hlavní zodpovědnost má vláda. Nějaké snahy ptát se jí na to v minulosti byly. Například v roce 2015 sněmovní komise pro kontrolu BIS odhodlala vyzvat vládu, aby doložila, jak s informacemi od kontrarozvědky nakládala a naložila. Dostalo se jí ale – příznačně – jen poučení, že komise je tu od toho, aby kontrolovala BIS a ne vládu.
Takže za rok 2018, který pomalu končí, si někdy na podzim 2019 s nejvyšší pravděpodobností přečteme zase totéž. Možná to bude od tajných služeb znít opět jen o nějaký ten stupínek důrazněji. Či zoufaleji.
Tento text byl původně publikován na portále Hlídací pes.
