KOMENTÁŘ: Rychlý internet v obcích? Memorandum obcí nad Prahou ukazuje, jak na to

Základem rychlého a stabilního připojení je samozřejmě kvalitní infrastruktura. Zde se nebavíme o ničem menším než o přenosu informací pomocí optické sítě (FTTH/B). S tím souvisí několik problémů, ten největší z nich je případem klasického zastřeného hodnocení v analýze nákladů a přínosů.

Zatímco pro každou obec jsou náklady budování infrastruktury okamžitě viditelné, obec je musí vynaložit ve formě finančních prostředků, sníženého komfortu obyvatel v podobě uzavírek, hluku, prachu atd., budoucí výnosy tohoto rychlého internetového připojení není možné jednoduše spočítat. Pokud mám jasné náklady a nejasné výnosy, zdá se býti rozhodnutí naprosto jednoduché. Potíží však je, že pokud by se podle tohoto staticky nastaveného rozhodovacího klíče rozhodovali všichni, rychlý internet by nikdy v žádné obci nevznikl, tím pádem by nikdo nedokázal posoudit jeho přínosy, což by ještě více potvrdilo výše uvedené zamítavé stanovisko.

Tohoto rozhodovacího paradoxu si však byli vědomi starostové v Místní akční skupině Nad Prahou, která sdružuje na tři desítky měst a obcí a padesátku příspěvkových organizací, neziskovek, podnikatelů a dalších subjektů. Obce jako Bašt, Klecany, Líbeznice, Odolena Voda, Vodochody nebo Zdiby se rozhodly uzavřít memorandum PRO RYCHLÝ INTERNET, které transparentně vymezuje podmínky spolupráce pro poskytovatele, investory a správce internetového připojení na bázi optických vláken a umožňuje koordinovat postup mezi jednotlivými obcemi.

Tento přístup je v zásadě postavený na jednoduchých principech:

• Poskytovatelé na své náklady zasíťují obce nebo jejich části a nabídnou všem zájemcům možnost připojit se k síti za příznivých cenových podmínek nastavených od ceny obvyklé.
• Obce budou všechny poskytovatele dopředu informovat o všech pánovaných stavbách, rekonstrukcích, opravách nebo úpravách veřejného prostranství (silnice, chodníky, parky, inženýrské sítě) tak, aby poskytovatelé mohli zasíťovat dané území bez zbytečných nákladů.
• Spolupráce bude nevýhradní a nediskriminační, přičemž osoba zajišťující veřejnou komunikační síť zajistí velkoobchodní přístup k vybudované infrastruktuře (síti) tak, aby na „poslední míli“ u koncového spotřebitele mohla probíhat konkurence mezi poskytovateli.

Tuto praxi je možné bez velkého otálení označit jako best practice, tedy nejlepší praxi hodnou následování. Tak jako před desítkami let odpovídali vizionáři „zabržděným“ státním plánovačům „Neřešte, kdo po nich bude jezdit, neřešte, že auta jsou drahá, prostě postavte dálnice a pak teprve něco uvidíte!“, dnes platí to samé o rychlém internetu. Snad se i starosta vaší obce dozví, že když dá investorům do veřejných komunikačních sítí včas vědět o banální opravě chodníku, můžete na tom vydělat superrychlým internetem.