Čtete text rubriky Blogy a komentáře. Jedná se názor autora, který se nemusí shodovat s postojem redakce.
Sociální demokracie se už delší dobu nalézá v politické propasti. Jejich preference se pohybují spolehlivě pod pět procent a tato zoufalá situace je nutí k čím dál radikálnějším nápadům. Tragikomické angažmá bývalého předsedy Zelených Matěje Stropnického je jen jedním z nich. Ale jak se socialisté do této tristní situace vlastně dostali? A co je čeká?
Příčin je mnoho, jádro problému ale leží v minulosti a v samotné podstatě toho, jak ČSSD dlouhou dobu funguje. Hned po odchodu Miloše Zemana z čela strany se sociální demokracie stala chronicky nejednotnou a vnitřně nestabilní entitou. Hlasy lidí nezískávala proto, že by je přesvědčovala svou schopností řídit stát kompetentně. Lidé jí podporovali hlavně proto, že jim socialisté slibovali růst dávek, platů a důchodů. Motivací jim primárně nebyla důvěra, ale hmotný zájem.
Dokud byla ČSSD jedinou relevantní stranou, která toto dělala, měla stále naději na dobrý volební výsledek. Vnitřní spory a celková nedůvěryhodnost různých členů jejího vedení pak zůstávaly stranou. Problém nastal až v okamžiku, kdy hnutí Andreje Babiše začalo přicházet o své původní voliče z roku 2013 a hledalo nové. Babiš, tehdy ministr financí, se šikovně stylizoval do role zachránce, který se o důchodce, státní zaměstnance a další na státu závislé skupiny obyvatel dokáže postarat. Jednoduše řečeno, dělal totéž co ČSSD. A na rozdíl od nich to dělal lépe, promyšleněji a efektivněji. Tím socialistickou volební základnu efektivně vytuneloval.
Po volbách v roce 2017 dopadla ČSSD doslova tragicky. Vedení sociálních demokratů ale ovládl hlad po funkcích a moci, který jednoznačně předčil přirozený pud sebezáchovy. ČSSD vstoupila do Babišovy vlády a spolu s komunisty tu vládne dodnes. A i když už zvládla vnitřní konflikty uhladit, ztracenou důvěryhodnost se zpět získat nepodařilo. Proč?
Většina původních voličů ví, že jim bude lépe se silným Babišem, než se stranou visící na okraji propasti. A ti, kteří Babiše nechtějí, se vrátí jen těžko – koneckonců, osm let ve společné vládě nejde zamést pod koberec. ČSSD zavírala oči před jeho skandály, před chaotickým vládnutím i při ponižování vlastních členů. Babiše si ze své historie jen tak snadno odpárat nedovedou. Socialistům tak zbývá jediné: na poslední chvíli zkusit objet hnutí ANO zleva, slibovat víc než on a předstírat, že tentokrát to opravdu prosadí.
Čtvrtek, 16. září 2021, 10:00
Za pár týdnů máme volby. A po nich reálně hrozí, že o podobě příští vlády bude rozhodovat „vlastenecká“ strana Tomia Okamury - SPD. Je to objektivně hrozivá informace; znamenalo by to, že příští vláda může být ještě horší než ta současná. Pohoršovat...
Je velkou otázkou, zda se jim to podaří. Své velké plány nedokázali prosadit ani v Sobotkově vládě, kterou vedli. V Babišově vládě pak hráli vysloveně minoritní roli a nyní jsou slabší než kdykoliv předtím. Výsledkem je kampaň, která se definitivně odtrhla od reality. Jestli za této situace přesvědčí alespoň pět procent voličů, bude to víc než malý zázrak.
Je to samozřejmě škoda, Česko si zaslouží autentickou levicovou demokratickou stranu. Tou ale současná ČSSD vlastně už není. Její vedení – výměnou za funkce a skromný vliv – ji proměnilo na řízený satelit nenasytného oligarchy. Nejlepším receptem pro záchranu sociální demokracie je proto nedobrovolná karanténa mimo Poslaneckou sněmovnu, během které se dokáže uzdravit a snad i vrátit. Uvidíme, zda jí tuto terapii voliči skutečně naordinují.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
