Spásu nečekejte. Volby nic nezmění, nejde o všechno...

Volební štáby a stratégové všech stran, a ještě více nadšení příznivci a odpůrci konkurence mají před volbami, a dlužno dodat, že nejen před nimi snahu „hrotit“ veřejnou diskusi. Teď jde o všechno, my proti vám, zachraňte Republiku, říkají. Slibují rovněž, že po volbách bude vše jinak a mnoho občanů tomu skutečně věří. Do výsledků hlasování a toho, co přijde po tomto symbolickém předělu vkládají své naděje na lepší zítřky, na šťastnější život, na to, že příslovečné „rohlíky budou lacinější“. Je to ale lež a iluze. Volby nic nezmění.

Ano, velmi pravděpodobně se změní stranické i personální složení vlády. Do značné míry se obmění Poslanecká sněmovna. V návaznosti na to dojde k personální výměně na celé řadě státních úřednických pozic, tak zvaných „čistek“; je jedno, kdo je u moci a kdo je právě dělá, vždy jsou kritizovány jako nedemokratické. Může dojít k dílčím změnám některých norem, zvláště těch podzákonných, ale v principu se nejenže nestane nic zásadního, ale způsob, kterým stát funguje nyní bude nezměněn a stát bude fungovat dle něj dále, jen pod novým vedením.

Jak je to možné? Důvodů je více. Prvním a nejdůležitějším je sociální statika; tj. naše potřeba udržovat věci víceméně stejně. To naznamená jen tolik, že jsme neochotni k velkým změnám typu revoluce, byť by si je někteří velmi přáli, ale především to, že napodobujeme chování svých předchůdců. Nový ministr vyhází náměstky starého bez ohledu na jejich zkušenosti i kompetence, byť to u něj předtím kritizoval. Udělá to stejně, jako ten před ním, stejně jako jeho předchůdce… protože je to součást rituálu předání moci. Nový vládce, na jakékoli pozici, bude mít vždy potřebu uspokojit vhodným způsobem ty, kteří mu k jeho funkci dopomohli. Byť totéž u předchůdce kritizoval jako trafiku, sobecké chování, či dokonce obcházení zákona či mafiánství. Stejně tak bude utíkat a skrývat se před veřejnou kontrolou – jako jeho předchůdci – a objevené chyby a nedostatky na tyto předchůdce svalovat. Opět, navlas stejně, jako to dělali oni. Protože to tak je, protože to tak dělali ostatní protože se to tak dělá.

Druhým důvodem toho, že volby nic nezmění je skutečnost, že právní stát, kterým jsme, se řídí poměrně rigidními pravidly. Existuje zde systém brzd a protivah a každý nový vládce, který by rád „vyčistil ten chlív“ ihned po nástupu zjistí, že jeho skutečné možnosti jsou o řád menší, než si představoval, případně, že vůbec netuší, jak mocenský mechanismus stát vlastně funguje. Prakticky jakákoli snaha o změnu pravidel ihned naráží na množství výjimek, poznámek, potřeb dělat věci jinak, nutností zohledňovat, menšiny, nemožnosti měnit již běžící věci nebo zasahovat do minulosti (zákaz pravé retroaktivity). Fakticky se tak omezí na drobné, ale viditelné symboly, které pak bude „prodávat“ jako velká vítězství. Přesně tak, jako to předtím dělali jeho předchůdci, ano ti, které vymetl jako onen „chlív“.  Snaha dělat velké změny bez ohledu na neopominutelné partnery i systém protivah pak končí jako porušující pravidla a nedemokratická.

Mnozí z nás čekají, že volby přinesou velkou změnu. Je to šalba a lež. Jsme-li nespokojeni s vlastním životem či světem okolo nás, máme tendenci vkládat vinu do těch, kteří jsou u moci a spojovat naše rituální symbolické očištění s tím, že budou vyhnáni a nahrazeni. Nechť jsou, je to naše právo, ale měli bychom vědět, že naše životy se tím změní jen minimálně a že ti, kteří je nahradí, se s vysokou pravděpodobností budou chovat úplně stejně, a to nejen z důvodů, které jsem zde vyjmenoval. Střídání elit je v demokratické společnosti nezbytným rysem jejího fungování a proto je nutně potřebujeme měli bychom ho však vnímat spíše jako technický krok který udržuje společnost v chodu a její pravidla v platnosti. Ne jako očistný rituál. A už vůbec ne jako spásu, protože u voleb rozhodně nejde o všechno, o to by šlo, až kdyby se nám začaly hroutit instituce.

Hezký den.