Čtete text rubriky Blogy a komentáře. Jedná se názor autora, který se nemusí shodovat s postojem redakce.
Inflace v eurozóně opět spadla k pětiletým minimům (0,3 % y/y). Pro trh to v zásadě není nic překvapivého, málokdo čekal ale tak ostrý propad jádrové inflace. Ta odráží pokračující zesláblou poptávku v evropských ekonomikách, především pak v Itálii a Francii.
Itálie se vrátila na začátku roku 2014 do recese a včerejší čísla potvrdila, že dva měsíce v řadě zažívá propad cenové hladiny. Evropská centrální banka proto pravděpodobně ve čtvrtek nechá dveře otevřené ještě výraznější měnové expanzi. Otázkou je, zda to může mít nějaký efekt?
Problémy Itálie a Francie jsou strukturální povahy a další uvolnění měnových kohoutů v tuto chvíli již těžko ekonomiku rozhýbe. Obě ekonomiky trápí kombinace ztráty konkurenceschopnosti a vysoké nezaměstnanosti.Pomoci by jim teoreticky mohl rychlejší růst spotřeby v zdravějších koutech eurozóny, především v Německu. Německá spotřeba ale i v současných časech super-nízké nezaměstnanosti zatím těžko překonává 1%ní roční růst. Expanzivnější měnová politika na tom už těžko něco výraznějšího změní. Peníze jsou pro banky super-levné a dostupné již dnes, rychlejší růst úvěrů tedy nastartují jen stěží. Hlavním efektem měnové expanse ECB bude pravděpodobně slabší euro, které v největší světové ekonomice primárně podpoří opět exportně orientované podniky.
Německo přitom rok co rok zvyšuje své obchodní přebytky se zbytkem světa a v uplynulém roce sesadilo z pomyslného trůnu světového exportéra číslo jedna Čínu. Jeho obchodní přebytky se zbytkem světa dosahují ročně přes 250 miliard dolarů. I proto sílí kritika USA vůči německému modelu růstu, příliš spoléhajícímu na poptávku ve zbytku světa.
Jan Bureš
Hlavní ekonom Ery
jabures@csob.cz
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
