Události jsou intenzivním zážitkem. Claire bych dříve hrát nemohla, říká herečka Dana Verzichová

V dubnu jste získala cenu Jihočeská Thálie. Jaký to byl pocit?
Měla jsem samozřejmě obrovskou radost. Každá cena vždycky potěší. A myslím, že ta Jihočeská obzvlášť. Vždy podle mě záleží na příležitosti a tohle byla krásná příležitost, za kterou jsem opravdu moc vděčná.

Cena je za roli Claire v inscenaci Události, kterou hrajete pouze v pěti lidech. Jak těžké to bylo?
Je to určitě intenzivnější a koncentrovanější zážitek. Vše se děje tady a teď a nikdo z nás v podstatě nesleze z jeviště. Byla to ale moc hezká práce. Za hereckou kariéru se nestane tolikrát, že si všechno takhle sedne. Že vás role baví, někam vás posouvá, a ještě si toho někdo všimne a ocení to.

Hra je na poměrně silné téma. Máte radši těžší role nebo spíš něco odlehčenějšího?
To asi nejde takhle snadno říct. Události jsou mi velmi blízké, protože jde o drama, které je ale vnitřní, nepoužívají se tam nějaké velké expresivní vyjadřovací prostředky. Člověk musí být v roli opravdu ponořený a vlastně si ji odžít. A to mě na tom baví, navíc je vidět, že se do toho skrz náš projev ponoří i diváci, a to je pro mě pak takové zadostiučinění.

Můžou ještě lidé hru vidět?
Určitě ano. Ale už ne v této divadelní sezóně, protože se pomalu přesouváme na otáčivé hlediště v Českém Krumlově. Od září bude určitě ale znovu k vidění v Jihočeském divadle na Půdě Malé scény.

A jak se těšíte na další sezonu na točně?
Otáčko je trochu jiný druh hraní. Nejde říct, jestli lehčí nebo těžší, protože hraní měsíc v kuse je náročné, ale všichni to máme moc rádi. Důležité je vždy počasí, protože to ovlivňuje náladu nejen v hledišti, ale i mezi herci. Ale je to takový fenomén, na který se vždy všichni moc těšíme.

V Jihočeském divadle hrajete už dvacet let. Jak na celou tu kariéru zpětně pohlížíte? Jsou nějaké role, na které ještě teď vzpomínáte?
Určitě ano. Vlastně od doby po škole, kdy jsem sem nastoupila, jsem měla samé hezké role. Od těch mladých rolí jsem se dostala ke středním, kterých sice není tolik, ale jsou třeba složitější. Je to hezky vidět i na té roli Claire, kterou bych určitě nemohla hrát ve dvaceti letech.

Kdybych měla ale vypíchnout nějaké role, tak se mi pod kůži určitě dostala role Jenůfka v Její pastorkyni, zajímavá role ženy ve hře Nože ve slepicích a určitě Claire. Nebo role v Perplex, za kterou jsem byla vlastně také nominována na celorepublikovou Thálii.

Jak se dá vlastně herecký / divadelní život skloubit s rodinným životem? Přeci jen to není klasická práce od – do…
Když má člověk tolerantního manžela… (smích) Ne, to si dělám srandu. Myslím, že se to dá skloubit dobře. Občas je to náročnější, když je člověk hodně obsazovaný, což ale herec samozřejmě chce.

Když už jsme zmínily rodinu. Máte dvě děti… jdou ve vašich šlépějích?
Tak Berenika s námi hostuje v některých věcech. Ono se to u těch divadelních dětí vždy tak trochu nabízí, protože ví, do čeho jdou. Ale já musím říct, že ji to k herectví tolik netáhne a baví jí spíš malování. Štěpánek se jeví jako větší komediant, ale ten s námi zatím nikde nehraje, je ještě hodně malý.

Kromě hraní také učíte na konzervatoři…
Ano ano. Učím základy herectví a jevištní řeč. Spíš tak seznamuju studenty s hereckým životem, aby měli trochu představu o tom, co vlastně hraní obnáší.

Tomu učení neuteču ani doma, protože akorát procházíme učivem čtvrté třídy a musím říct, že to je tedy mnohem složitější. Člověk zjistí, jak už si spoustu těch věcí nepamatuje a musí všechno dohánět. (smích)

Vím, že ráda cestujete. Chystáte se letos někam?
Tak léto budu trávit v Krumlově, takže to žádnou větší dovolenou asi nestihneme. Určitě vyrazíme někam k moři, protože to dětem vždy slibujeme, takže nás bude čekat nejspíš Řecko. Loni se nám ale podařilo s celou rodinou odjet na Costa Ricu, a to bylo fantastický.