Kyjev se snaží žít, říká šéfka místního Českého centra. Sirény a evakuace jsou ale na denním pořádku

„Pospím si tak dvě hodinky, než Rusové vyšlou rakety nebo stíhačky"

Jste v Kyjevě na stálo nebo z bezpečnostní důvodů dojíždíte?
V Kyjevě jsem od poloviny dubna nastálo. Jsem v Kyjevě jediná ředitelka kulturní instituce, což mi poskytuje obrovské pole působnosti. Naši partneři i Ukrajinci velmi oceňují, že České centrum Kyjev funguje dál a že doslova stojíme po jejich boku. Je to důležitý symbol naší podpory Ukrajině a součástí naší celkové pomoci.

Jak vypadá váš běžný pracovní den? I s ohledem na probíhající válku.
Už mám stejně jako naši zaměstnanci takovou rutinu. Ráno jdu do práce, řeším pracovní věci, akce a chod centra, odpoledne a večer se setkávám s partnery. Od půlnoci do pěti ráno je zákaz vycházení, takže restaurace nebo obchody zavírají nejpozději v deset, aby se všichni zaměstnanci i hosté stačili vrátit do svých domovů.

A v noci?
Chodím spát kolem desáté, jedenácté, když je více práce tak k půlnoci. Sbalím si evakuační zavazadlo, které si dám vedle postele a spím oblečená. Pospím si tak dvě hodinky, než Rusové vyšlou rakety nebo stíhačky, rozezní se sirény, vyhodnocuji situaci, zda se jít skrýt do metra nebo podzemních garáží, které mám pod domem. Tam jsem tak dvě až čtyři hodiny, než je poplach odvolán a než protivzdušná obrana sestřelí rakety.

Už jsem si pořídila spacák a karimatku, abych si aspoň trochu odpočinula. Poté jdu zpět do postele tak na hodinku nebo dvě a v půl osmé vstávám, abych byla v devět v kanceláři a zahájila další pracovní den. A toto se opakuje každý den, někdy je to proložené poplachy a ruským bombardováním i ve dne.

„Kyjev, pokud není nálet, se snaží žít"

Změnily se nějak vaše postoje, plány, názory či přístup od února, kdy jste na pozici ředitelky začala? V kontaktu s realitou války.
Moje postoje se nezměnily, jelikož se celý svůj profesní život věnuji expertní analýze regionu východní Evropy. Takže jsem přesně věděla, do jaké situace jdu, co je pro tuto zemi důležité, jak prožívá kulturně-historická témata a jak se posunují vzhledem k ruské agresi. Naopak jsem ráda, že mohu svojí troškou přispět k česko-ukrajinským vztahům, které jsou na historické úrovni.

V Českém centru Kyjev jste naplánovali koncert v Dnipru, organizovali jste i výstavu komiksů pro děti. Jak se akce za současných podmínek organizují a realizují? Je o to mezi místními zájem?
Mezi místními je o Česko i o naše akce obrovský zájem za normálních okolností a tím spíše teď, kdy je kulturní život země omezen vzhledem k válečnému stavu. Nicméně Ukrajinci po roce a půl již nechtějí sedět v krytech a účastnit se akcí online. Kyjev, pokud není nálet, se snaží žít, ve městě se pořádají akce s fyzickou účastí. Nicméně všechny akce jsou uzpůsobeny situaci, může se účastnit jen tolik lidí, kolik se jich vejde do krytu, vše musí skončit do půlnoci a spíš dříve, aby se účastníci stihli včas dostat domů.

Jak vás situace omezuje?
Pro nás to znamená i to, že nemůžeme zvát nikoho z České republiky kvůli bezpečnostní situaci. Také nemůžeme dělat některé klasičtější projekty českých center jako jsou výstavy, protože nemáme jak výstavu do válečné Ukrajiny převézt, předměty nikdo nepojistí a podobně.

„Nemohu cestovat na východ, mohu se pohybovat v Kyjevě a na západě Ukrajiny"

V rámci práce cestujete po Ukrajině, například do Lvova do krajanského spolku. Nebojíte se?
Moje cestování po Ukrajině je velmi omezeno kvůli bezpečnosti a podléhá pravidlům pro válečné zóny Zastupitelského úřadu v Kyjevě, jehož jsem součástí. Takže nemohu cestovat na východ, mohu se pohybovat v Kyjevě a na západě Ukrajiny. Co se týká bezpečnosti, tak na západ Ukrajiny, kde je například Lvov, Rusové vypouští o něco méně raket, takže se dá říct, že je tam relativně bezpečněji než v Kyjevě. Avšak když jsem tam byla já, tak se zrovna konaly dva obrovské útoky, takže člověk nikdy neví a nikdy nemá jistotu.

Jak teď vnímají Ukrajinci Českou republiku?
Ukrajinci vnímají Česko historicky pozitivně, jako partnery a velmi blízkou zemi kulturně i historicky. Dnes je ten obraz ještě pozitivnější díky pomoci, kterou Česká republika Ukrajině poskytuje.

Centrum organizuje kurzy češtiny od roku 2001. Jak se v čase proměnil zájem? I s ohledem na anexi Krymu a aktuální válku.
Popularita kurzů češtiny je vysoká, což souvisí s pozitivním obrazem Česka, který zde je. Momentálně máme méně studentů než před únorem 2022, což je pochopitelné vzhledem k válce. Mnoho našich studentů nebo potenciálních studentů se přesunulo do Česka, kde navštěvují integrační kurzy nebo místní jazykové kurzy.

„Momentálně upřednostňujeme projekty, kdy česká kultura pomáhá"

Jaké projekty v centru plánujete do budoucna?
Vzhledem k situaci jsme museli redefinovat program Českého centra Kyjev. Mnoho akcí jsme na začátku agrese převedli do online prostředí, poskytovali jsme humanitární pomoc či pomoc ukrajinským umělcům. Postupně jsme obnovili některé prezenční akce, avšak koncipujeme je tak, aby dávaly smysl v současné situaci. Momentálně upřednostňujeme projekty, kdy česká kultura pomáhá.

Jaké například?
Organizujeme arteterapii pro děti postižené válkou, organizujeme výstavy a kulturní program v uprchlických centrech, ale pořádáme koncerty v Dnipru, kde příliš kulturních akcí není, takže koncert české hudby představuje pro místní velmi vítanou příležitost k odreagování od situace, ve které nyní žijí. Hodně podporujeme filmové festivaly, o české filmy je velký zájem, pořádáme vzdělávací projekty na podporu demokracie a rozvoj občanské společnosti.