Téměř polovinu dětí v takzvaných kojeneckých ústavech tvoří romské děti. Letos na jaře v domovech pro děti do tří let vyrůstalo celkem 410 chlapců a děvčat, z nich 189 romského původu. Důvody pro jejich umístění do zařízení byly většinou sociální. Roli hraje i nastavení systému péče, nedostatečná prevence odebírání z rodin a předsudky. Ve výročních zprávách o dětských domovech pro děti do tří let to uvádí ministerstvo práce. Domovy pro malé děti fungují jako zdravotnická zařízení. Provoz by měly ukončit na konci příštího roku. V případě potřeby by se o děti měli postarat pěstouni.
"V dětských domovech pro děti do tří let je romských dětí téměř čtrnáctkrát více, než odpovídá podílu romských dětí v dětské populaci," uvádí zpráva. Vychází z údajů ministerstva školství. Podle jeho zjištění romské děti tvoří asi 3,7 procenta žáků základních škol. Resort práce předpokládá, že mezi mladšími dětmi bude podíl zhruba stejný.
Ministerstvo práce mapovalo letos na jaře situaci ve všech 23 zařízeních. Bylo v nich celkem 410 dětí. Dvěma třetinám z nich byly víc než čtyři roky, třem z deseti dětí dokonce víc než sedm let. Chlapců a děvčat romského původu vyrůstalo v kojeneckých ústavech 189, tvořili 46 procent osazenstva. "Podíl dětí romského či poloromského původu byl vysoký ve všech věkových kategoriích," uvádí zpráva. U kojenců do jednoho roku dosahoval podíl 37 procent. Nejvyšší byl pak u dětí od čtyř do sedmi let, a to 53 procent.
Loni na jaře tvořily romské děti 48 procent osazenstva kojeneckých ústavů, bylo jich v zařízeních 219. V roce 2021 činil podíl chlapců a děvčat romského původu 53 procent, v domovech jich vyrůstalo 275.
Podle zpráv je většina romských dětí v zařízeních pravděpodobně ze sociálních důvodů. Zdravotní postižení má totiž necelá čtvrtina romských chlapců a děvčat. Autoři navíc podotýkají, že i handicapované děti běžně žijí v rodinném prostředí. V předminulé zprávě ministerstvo práce píše, že riziko umístění do dětského domova pro děti do tří let je u romských chlapců a děvčat až třikrát vyšší než u dětí s postižením.
Podle letošní zprávy roli hraje legislativní, koncepční i institucionální nastavení systému. Nedostatečná je prevence umisťování do zařízení, chybí právní zastoupení v rodinném a opatrovnickém soudnictví. "K nadreprezentaci romských dětí v ústavní péči rovněž přispívají faktory, jako jsou chudoba, diskriminace v oblasti bydlení, nižší zájem či neochota přijímat romské děti do pěstounské péče a nízká míra návratu dětí do rodin," uvedli autoři.
Vyloučit se podle nich nedají předsudky o romských dětech a rodičích či výchově v romských rodinách, které "zde mají dlouhou historii". Resort poukazuje na přístup za první republiky a za komunistického režimu. Zmiňuje zákon z roku 1927 o potulných cikánech, který vedl i k odebírání a převýchově dětí. Připomíná snahy o převýchovu a asimilaci v socialistické společnosti s doporučeními k oddělování romských dětí ve zvláštních školách i dětských domovech.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
Chodil jsem na pivo s jedním cikánem, který byl od kojeňáku do vyučení v dětském domově. Říkal mi, že to, že je cikán, mu venku ztrpčovalo život. Potýkal se s nedůvěrou okolí, nakonec si vzal cikánku, protože bílé holky o něj nestály a stěžoval si na to, že cikáni jsou družní, takže přijede skupina cikánských příbuzných jeho ženy a chlastají do rána a on jim neustále vysvětloval, že vstává v 5 ráno, protože musí do práce. Povídám mu: Edo, tak je k sobě nepouštěj a on mi řekl: To Láďo nejde. U cikánů je to běžné a já bych byl vyvrhel jak mezi cikány, tak jako už jsem mezi bílým. Bylo mi ho líto; byl takovým velmi chytrým bílým cikánem, jejich řeč neuměl, k té jejich komunitě nic necítil a ti mu dělali jen problém.
Naopak. Kolik Romů, případně cikánů a cikánek je v domovech důchodců?
Tohle není nic nového pod sluncem. Již koncem 50tých let, kdy byl dnes vyhořelý zámek v Horním Maršově v Krkonoších dětským domovem, bylo tak 80% dětí cikánského původu a stále jich přibývalo. Nezažil jsem snad ani jeden případ že by rodiče za nimi přijeli na návštěvu či si je brali na víkendy nebo prázdniny domů.Prostě to tam funovalo jako odkladiště dětí. Možná to mělo i pozitivní vliv na jejich budoucnost.V každém případě se ale naučily základním dovednostem, hygieně atd.Vychodily alespoň základní školu,mnozí se vyučili i řemeslu.Setkal jsem se po letech s jedním z chovanců který vystudoval vysokou školu.Mnozí dopadli i hůř.
byli autoři tohoto nepravdivého článku aspoň jednou na návštěvě v kojeňáku nebo dětském domově ??? Dost pochybuji, procovala jsem v kojeneckém ústavu, takže o tom něco vím. Cigánských dětí tak 80%, uvědomělé "matky" cigošky si pro děti chodili v pátek po obědě-děti byli najedené, čisté a slušně oblečené. To co přišlo v pondělí ráno mě zpočátku děsilo, než jsem si zvykla. Hladové, špinavé, otrhané...určitě to nebylo sociální, ale nezájem, vlastní pohodlí...
proč by měl být důvod SOCIÁLNÍ?! ciGoši stále vykřikují něco o diskriminaci..., chtějí mít stejná práva, ale povinnosti jsou jim cizí?! jestliže v těchto podmínkách zvládají vychovávat děti OSTATNÍ, pak není důvod, aby to nezvládli ciGoši, (kteří nechtějí být diskriminováni). pak je jasné, že důvod není sociální, ale: ASOCIÁLNÍ, tak jako VĚTŠINA těchto nepřízpůsobivých ciGošů! :-((( (těm "dvěma slušným," co jsem za život potkal, se ani nemusím omlouvat, protože oni SAMI dobře ví, že mezi ty nepřízpůsobivé, nepatří)!
