Komunikace politiků musí být autentická. Vypadá vtipně, když se snaží ze sebe udělat influencera, říká nejmladší starosta

Jste nejmladším českým starostou. Kdo je vlastně Tomáš Pavelka vaším pohledem?
Jsem kluk z venkova, který má rád své okolí. V nějaký moment jsem pochopil, že nepůjde pro něj pracovat jinak než, že se zapojím do místní komunální politiky. Zvolením jsem se stal nejmladším starostou v České republice. Zároveň jsem patriotem obce Mořice a Hané.

Jak pro vás bylo složité přejít ze studentského života do politického a vše skloubit?
Myslím, že ten přerod nebyl nějak úplně překotný. Stal jsem se starostou v rámci volebního období, nebylo to ihned po volbách (pozn. red.: V komunálních volbách v roce 2018 kandidoval jako lídr uskupení „Volba pro Mořice“, které vyhrálo volby se čtyřmi mandáty z devíti, ale koalici nesestavilo. Dne 4. května 2020 se po vyslovení nedůvěry a odvolání starosty stal nejmladším starostou v České republice). V tom to možná rychlé bylo, ale nikdy jsem plně studentským životem nežil. Vždycky jsem měl spoustu aktivit ke škole. Například od roku 2017 jsem pracoval ve Sdružení místních samospráv a zabýval se terénním mapováním obcí, a poté jsem působil jako krajský manažer a pověřenec pro ochranu osobních údajů v Olomouckém kraji. Už tehdy před mým starostováním jsem byl zapojen do aktivit obecních i regionálních. Nebylo to tedy nějaké úplné probuzení do jiného života. Na druhou stranu to byla a stále je spousta učení. Je ale logické, že jsem měl nějaká očekávání i obavy.

Starostové malých obcích často říkají, že je to trochu nevděčná práce, kdy člověk za průměrný plat bere na sebe velkou zodpovědnost. Jak to vidíte vy?
Nechtěl bych říkat, že je to nevděčná práce. Je skvělé, že je za vámi vidět odvedená práce a ještě více vás potěší, pokud to lidé ocení. Co je vděčná práce? Práce sestry v nemocnici, která pomáhá lidem, ale je to také práce velmi náročná? Takhle bychom mohli hledat dál. Vždycky mi říkali, dal ses na vojnu, tak bojuj. Na to si někdy vzpomínám ve složitějších situacích. Jeden z mých předchůdců a dlouholetých vzorů, Jarda Knap, který byl u nás dvacet let starostou do roku 2015, mi říkal, že problémy jsou jen převlečené příležitosti. Tím se pořád snažím řídit. Myslím si, že občas jsou problémy jednoduché, jen je těžké se dostat k jejich jádru.

Vzpomenete si na první impuls, kdy jste začal přemýšlet o tom, že budete na kandidátce?
Prvním impulsem, který zahájil přemýšlení nad kandidováním, byla změna starosty v obci. Zmíněného pana Knapa, který dlouhá léta vedl obec, nahradil jiný starosta. V ten moment jsem uvažoval, co bude dál. Už předtím jsem si ale říkal, že bych jednou rád kandidoval, tohle byl ale z mého pohledu vhodný moment. Do té doby jsem se podílel v obci především na kulturních a volnočasových aktivitách. Později se ukázalo, že pro lidi v obci není důležitým parametrem věk, ale spíš nějaká vize. Funguje takové procesní stáří, kdy jsem už od mých dvanácti let dělal akce pro obec. Díky tomu mám skutečně vazbu na místní. V tom mám výhodou oproti lidem, kteří by se třeba do nějaké obce přistěhovali a kandidovali tam. Jedna věc je vzdělání a zkušenosti, druhá je právě zapojení do komunitního života v obci.

Jak vypadá váš běžný pracovní den?
To je pokaždé jinak. Jsem neuvolněným starostou druhým rokem. Kromě studia a věnování se mikroregionu pracuji na ministerstvu pro místní rozvoj jako tajemník náměstka ministra, takže je to rozlišné. Když trávím čas v obci, mám různá setkání od občanů až po developery. Jindy jedu do Prahy nebo třeba na zahraniční pracovní cestu. Zkrátka ten týden je pokaždé jiný. Zatím bych řekl, že je to dobré, ale čas od času si řeknu, že by bylo dobré zpomalit. Pak vás ale potěší, když se něco podaří a lidé jsou rádi. Jednou člověk končí ve dvě ráno, jindy dřív. Když se vracím z Prahy, jdu vždy nejdřív na radnici a pak domů.

Byl už nějaký moment, kdy jste zalitoval toho, že jste se dal na politickou dráhu?
To je asi moc silné tvrzení, že bych litoval. Určitě jsem v životě litoval spousty věcí, ale ne této zkušenosti. Samozřejmě těžší momenty přicházejí, ale nikdy jsem si neřekl, že bych tuhle práci nechtěl dělat. Hodně mi pomáhá zpětná vazba od občanů, jejich názory sbírám celou dobu. Nutno dodat, že v prvním volebním období jsem se stal starostou po vyslovení nedůvěry jinému starostovi. V roce 2022 jsem pozici starosty obhájil. Tím mi vlastně občané vydali nějaké vysvědčení, že jsem se osvědčil a chtějí, abych v tom všem pokračoval. Hodně mi pomáhá potkávání se se současnými nebo bývalými kolegy z jiných obcí, kteří mi předávají své zkušenosti. Rád si beru jejich rady k srdci.

Chodím přát všem jubilantům z obce. Každý rok máme tak zhruba třicet obyvatel nad šedesát let, co mají výročí. Na měsíc to tak vychází, že jdu popřát zhruba čtyřem lidem. Jedno až dvě nedělní odpoledne v měsíci se tak s jubilanty scházím a je skvělé, jak člověk od starších lidí přebírá spoustu zkušeností a nápadů, které ho ani nenapadly.  Tohle mi přijde jako skvělá součást mé práce. Není to jen tedy o představách mladého kluka, ale o tom, kde se právě ty představy střetávají s představou místních a odborníků.

Nabízí dnešní politika ideální prostředí pro vstup mladých lidí, jako jste vy? Je podle vás dostatečný zájem o politiku mezi mladými?
V podstatě se to odráží v samotném zájmu o volby u mladých lidí. Ten zájem není moc vysoký. I proto není tolik mladých lidí v politice. Je logické, že se řady z nich začne dotýkat politika až v nějakém věku. Příkladem může být třeba maminka, která postrádá nějaké aktivity pro své dítě, navíc přichází na to, že jsou rozbité chodníky  a podobně. I proto se třeba začne zajímat o politiku ve svém městě nebo obci. Jsou ale i v Česku „ostrovy“, kde se v politice pohybují mladí lidé. Příkladem jsou třeba Branišovice, kde je starostou kamarád Marek Sovka, v Kujavách bývalý kolega ze SMS ČR Michal Dresler, v Kyjově skvělý první místostarosta Daniel Čmelík atd. Důležité je pochopit to, co bylo v mém případě rozhodující. Tím myslím nějakou práci pro obec, ještě před samotnou kandidaturou. Jen tím dobře dokážete lidem, že vám mají svěřit svůj hlas. Není mi moc příjemné vídat kariérní politiky, kteří nezačali v „první linii“ s lidmi ve své obci nebo městě a snaží se někam vystřelit v košili a kravatě.

Cesta do lokální politiky tak vede přes komunitu a zapojování se do dění v obci?
Je to tak. Každý by měl prokázat nějakou kompetenci a dobrovolnickou snahu, vytvářet něco pro komunitu. Pátým rokem předsedám Mladým Starostům a nezávislým (mSTAN) a tam se o to snažíme. Bereme naše členy do regionů a snažíme se, aby se viděli s úspěšnými regionálními politiky, kteří často také začínali jako relativně mladí. Je potřeba ukazovat, že jejich práce má smysl, ale nejdřív je potřeba prošlapat si cestu a mít rád lidi.

Co by podle vás měli zmínění političtí matadoři dělat pro to, aby lákali do politiky mladé lidi?
Jejich komunikace musí být autentická. Občas vypadá vtipně, když se někdo snaží ze sebe udělat influencera na Instagramu. Starší a zkušení politici by měli také dávat najevo, že jim na názorech mladých lidí záleží. To se také ne vždy děje. Samotná výměna názorů by měla být vždy oboustranná.

Bezesporu sledujete aktuální politickou situaci na celorepublikové scéně. Ve vládě jsou také Starostové, za které jste zvolen. Jak nahlížíte na kroky vlády?
Každá vláda by to měla za aktuálních podmínek složité. Je třeba si přiznat, že v době nástupu vlády byla nějaká ekonomická situace. Dozvuky covidu, válka, energetická krize a podobně. Je to spousta témat a faktorů, se kterými nemohla vláda před volbami počítat. V rámci zmíněného se snaží. Je potřeba si připomenout, že dohoda pěti rodin, kam pojedou třeba na dovolenou a jak ji budou trávit, je náročná. To samé by při takovém přirovnání mohlo platit pro současnou vládu, která je složena z pěti stran a hnutí. Někdy to může bolet. Podstatné je, že se vláda snaží. Někdy je výsledek lepší a někdy se nevydaří ideálně.

Je pro vás politickou ambicí celorepubliková politika?
Přiznám se, že jsem vždy chtěl být starostou. To se splnilo. Člověk se snaží mít dveře otevřené, takže je to třeba nějaká možnost, ale ne cílová rovinka.