Už zhruba tři desítky let probíhá odstraňování starých ekologických zátěží, k čemuž se zavázal stát po revoluci. Podle letošním zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) je ale tempo pomalé, nestíhají se původně zamýšlené termíny a v některých lokalitách odstraňování zátěží způsobených za minulého režimu ani nezačalo. Podle Asociace sanačních společností bez změny koncepce a přístupu bude vypořádání ekologických závazků státu trvat ještě desítky let a v některých případech nemusí být dokončeno vůbec.
Stát za likvidaci starých ekologických zátěží zaplatil v minulosti už více než 66 miliard korun. Odstraňování ekologických zátěží způsobených někdejšími státními podniky před jejich privatizací je ale podle Nejvyššího kontrolního úřadu stále pomalé. Ministerstvo financí zamýšlelo proces likvidace ekologických zátěží od roku 2018 výrazně urychlit a dokončit jej do konce roku 2028. To se však podle NKÚ nestane, protože přijatá opatření nebyla účinná. Stále existují dokonce lokality, ve kterých sanace ani nezačala. Podle posledních odhadů ministerstva budou staré ekologické zátěže odstraňovány nejméně do roku 2042. Asociace sanačních společností odhaduje termín dokončení ještě později.
„Jestliže se budeme bavit o lokalitách, u kterých se stát smluvně zavázal k odstranění starých ekologických zátěží, a jestliže nedojde v krátkém čase k urychlení a zvýšení efektivity procesu vypořádání těchto závazků státu a změně celkové koncepce, tak je to zcela nereálný termín (pozn red.: rok 2042). Tedy při současném přístupu státu k vypořádání svých ekologických závazků lze očekávat v ideálním případě dokončení za zhruba 70 let, tedy někdy po roce 2090. Dle mého názoru je ovšem tento odhad velmi optimistický, spíše bych se klonil k tomu, že bez změny koncepce a přístupu bude vypořádání ekologických závazků státu trvat ještě delší dobu a v některých případech nemusí být dokončeno vůbec,“ shrnuje pro redakci Drbny Jiří Unčovský z Asociace sanačních společností.
Pomalé tempo ve své zprávě ilustrují kontroloři na příkladu ropné laguny Ostramo. Ekologická smlouva byla uzavřena v roce 1997. Kaly se začaly odstraňovat a likvidovat v létě 2004. Navazující sanace kontaminovaných zemin v blízkosti lagun je stále v přípravné fázi, skončit by měla v roce 2032, tedy 35 let od uzavření smlouvy.
Samotné ekologické závazky státu vznikly tak, že po pádu komunistického režimu byla zahájen proces transformace ekonomiky Československa z centrálně plánované ekonomiky na nějakou novou, vhodnou formu ekonomiky. Součástí této transformace byl také převod státního socialistického vlastnictví do soukromého vlastnictví různými formami privatizace. „Bohužel tento privatizovaný majetek byl v mnoha případech zatížen velmi významnými ekologickými škodami. V době privatizace však nebyl k dispozici dostatek informací o rozsahu a výši ekologických škod na privatizovaném majetku, a také nebyly dostatečné zkušenosti a erudice v ocenění těchto škod. Proto stát na místo snížení kupní ceny privatizovaného majetku zvolil tu variantu, že při privatizaci uzavíral s nabyvateli privatizovaného majetku smlouvy o tom, že v budoucnosti jim bude hradit odstranění těchto ekologických škod. A protože stát nebyl schopen prokazatelně určit hodnotu těchto škod, tak výše těchto závazků je v jednotlivých smlouvách různá a stanovovala se nejběžněji odhadem na základě jakéhosi odhadu tak říkajíc „přes palec“,“ popisuje Unčovský.
Takové smlouvy obsahují podle něho ve většině stanovení maximální hodnoty plnění státu na odstranění ekologických škod. „Jak jsem již říkal, hodnotu škod nebylo možné exaktně stanovit, byla tato výše garance stanovena například jako hodnota základního jmění, či kupní cena, privatizovaného majetku. V ojedinělých případech nebyla výše smluvní garance vůbec stanovena. Toto je potřeba z mého pohledu zmínit z toho důvodu, že neplnění ekologických závazků státu má dva základní aspekty. V první řadě 30 let neuzavřené smluvní závazky státu, a v druhé řadě environmentální aspekt, tedy ochranu života a zdraví obyvatel a ochrana životního prostředí jako takového. I při naplnění smluvních ekologických závazků státu způsobem vyčerpání finanční výše smluvní garance, může vzhledem k nedokončení nápravných opatření a neodstranění rizik spojených s přetrvávající ekologickou zátěží, nadále docházet k ohrožení a poškozování základních environmentálních cílů,“ doplňuje Unčovský.
Nejvyššího kontrolního úřadu ve své nedávné zprávě informuje, že odstraňování ekologických škod nezrychlilo ani v posledních letech. S tím ministerstvo financí nesouhlasí. „Není pravda, že sanační práce zpomalily. Například v období 2017 až 2022 ministerstvo financí zahájilo 78 otevřených zadávacích řízení, což je výrazný nárůst proti počtu 59 zahájených zadávacích řízení v období 2011 až 2016. V průměru se tak v letech 2017 až 2022 ročně zahájilo zhruba 16 řízení proti 10 v předchozích pěti letech, tempo zadávání příslušných veřejných zakázek se tak zvýšilo o více 60 procent,“ popisuje redakci Drbny Filip Běhal z tiskového oddělení ministerstva financí a dodává: „Ministerstvo financí postupuje při zadávání ekologických veřejných zakázek podle Plánu zadávání prioritních akcí. Také paušálně neplatí, že by pozdější sanace znamenala zhoršení kontaminace a vyšší náklady na její odstranění. Na řadě lokalit plynutím času dochází v přírodním prostředí k přirozenému odbourávání kontaminace, tedy k takzvané přirozené atenuaci. Tento vědecky doložený a podrobně popsaný jev postupem času naopak snižuje rozsah a toxicitu u řady starých ekologických zátěží a tím i finanční náročnost jejich sanací.“
S názorem ministerstva nesouhlasí Asociace sanačních společností. „S tímto zcela jednoznačně nelze souhlasit. Je zcela jasné, že s aspektem přirozeného odbourávání se zcela běžně pracuje a je zohledněn v návrhu jak cílových limitů, tak také v návrhu postupu nápravných opatření. Kdyby bylo možné spoléhat na to, že si příroda sama poradí s kontaminovanými lokalitami, tak by to bylo stanoveno v návrhu dalšího postupu nápravných opatření a zcela jednoznačně by byla navržena nulová varianta nápravných opatření,“ komentuje Unčovský.
Z dostupných dat je zřejmé, že razantní omezení tempa v oblasti odstraňování starých ekologických zátěží vzniklých před privatizací se časově shoduje s nástupem Sobotkovy vlády, respektive s nástupem Andreje Babiše na post ministra financí a s tím související změnou vedení příslušného odboru. „Samozřejmě žádné oficiální stanovisko ministerstva financí v tomto smyslu neexistuje, nicméně lze asi obecně říci, že tak jak je obvyklé při změně vedení jakékoliv organizace, tak na základě proklamací, jak předchozí vedení dělalo vše špatně, neefektivně a neúčelně, tak nové postupy měly vést ke zlepšení a vyšší efektivitě celého procesu. Toto bohužel nenastalo, a jak ukázal čas, tak efekt změn byl přesně opačný, jak dokumentuje nejen zpráva z kontrolní akce Nejvyššího kontrolního úřadu v roce 2023, tak také výsledek předchozí kontrolní akce NKÚ z roku 2017,“ dodal Unčovský za Asociaci sanačních společností.
Přestože mělo ministerstvo financí v kontrolovaných letech 2018 až 2022 pro urychlení odstraňování starých ekologických zátěží na zvláštních účtech každoročně 2,5 miliardy korun, vynakládalo v průměru 35 procent této částky, uvádí NKÚ ve své poslední zprávě. Kontroloři v této souvislosti upozorňují na to, že v budoucnu může být peněz nedostatek. Důvodem jsou nestabilní a kolísavé příjmy, tvořené především dividendami polostátní skupiny ČEZ, a také fakt, že od roku 2019 se část těchto peněz každoročně převádí do státního rozpočtu. Například za vlády Andreje Babiše mělo být zhruba 40 miliard, které měly sloužit k financování těchto ekologických prací a byly uleženy na privatizačním účtu, převedeno před rokem 2020 do celkového rozpočtu.
Lokalit, kde je státní garance na odstranění staré ekologické zátěže, jsou aktuálně stovky. Jestliže se budeme bavit o lokalitách v České republice, kde se nachází kontaminace, ať již prokázaná, či pouze potencionální, a jsou evidovány v Systému evidence kontaminovaných míst, tak víme zhruba o sedmi až osmi tisících lokalit.
„Nejvíce problematickou lokalitou je Nelahozeves, kde vysoutěžený zhotovitel sanace (pozn. red.: Aquatest a.s.) opakovaně porušil podmínky smlouvy a sanaci nedokončil, za což mu ministerstvo financí udělilo smluvní pokutu přes 40 milionů korun. V souvislosti se sanací této lokality Česká inspekce životního prostředí zjistila, že na skládce Celio, kam byly vymísťovány styreny z Nelahozevsi, bylo s těmito styreny nakládáno v hrubém rozporu s veškerou odpadovou legislativou a policie v této věci zahájila trestní řízení. Ministerstvo financí v současnosti maximální možnou rychlostí v rámci lhůt daných legislativou činí všechny potřebné kroky pro dokončení sanace této lokality,“ uzavírá Filip Běhal z tiskového oddělení ministerstva financí.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.