Jedna část národa znala Veroniku Kokešovou alias Koko jako moderátorku pražského rádia Expres FM, druhé se vryla do paměti v první půlce roku 2011, kdy získala „zaměstnání snů“ a stala se testovačkou slev pro Slevomat. Jenže Koko čím dál tím víc prahnula po vlastním projektu, a tak před třemi lety založila blog MENUdomu.cz.
Jen o pár měsíců později začala vysílat její videorecepty internetová televize Stream jako samostatný pořad a loni jí vyšla kuchařská kniha Menu podle Koko. Nyní se Veronika Kokešová stala už podruhé Food blogerem roku. „Podpory svých fanoušků si nesmírně vážím. I když to se mnou někdy stojí za starou belu, nevzdávají to se mnou. Všem bych chtěla mockrát poděkovat,“ říká Koko, která tak obhájila své vítězství z loňského ročníku. Ankety se zúčastnilo celkem 173 českých blogů o jídle.
Titul Food bloger roku jste získala už podruhé. Bylo těžké se udržet na výsluní?
Vždycky je to náročné, ale kategorie, kterou jsem vyhrála, je tvořená hlasy sledovatelů a fanoušků, takže spíš záleží na lidech, jestli vás na výsluní chtějí stále udržet nebo ne. Přestože se moje práce nějakým způsobem vyvíjí, já se snažím dělat všechno pořád stejně. Myslím, že ta moje základna je silná už jen kvůli tomu, že blog píšu už čtvrtým rokem. Možná jde o určitou setrvačnost fanoušků, kterých si strašně moc vážím.
Kolik lidí navštěvuje váš blog Menu Domů?
Okolo sto tisíc měsíčně.
Jak se vám podařilo vytvořit si kolem sebe takovou komunitu?
Ze začátku samozřejmě na ten blog taky nikdo nechodil, byla to absolutně neznámá adresa, na Facebooku nebyli lidi, kteří by to sledovali. Zlom nastal s videorecepty, chtěla jsem, aby lidé na blogu přesně viděli, jakým způsobem se co dělá. Natáčet videa jsem uměla díky tomu, že jsem pracovala jako testovač slev pro Slevomat a jelikož jsem moderátor, nedělá mi žádné problémy vystupovat před kamerou. V té době ještě Stream fungoval jako YouTube, to znamená, že tam šla dávat uživatelská videa, dnes už to tak není a Stream funguje jako internetová televize, která si propaguje svoje pořady. Já měla to štěstí, že jsem na Stream přišla ještě jako uživatel a oni si sledují, co tam kdo dává. Když jsem přispívala pravidelněji, Streamu se moje díly líbily a nabídli mi, že z toho uděláme jejich pořad. V tu chvíli se moje videa začala objevovat na homepage Seznamu a udělalo to to, co mělo. Najednou je vidělo ne pár set, ale pár set tisíc lidí.
Vaše odlišnost od ostatních food blogerů tedy tkví ve videích?
Stoprocentně. Já jsem o tom přesvědčená. Pokud si to nemyslíte, možná to tak není (smích). Ale podle mě je to jedna ze základních věcí, která k mému úspěchu přispěla velkou měrou.
Sledujete také konkurenční food blogery, porovnáváte, inspirujete se?
Přiznám se, že se na scéně food blogerů prakticky neorientuju, protože jich je hodně. Spíš sleduju na Instagramu Jamieho Olivera, to je pro mě inspirace. Co se týče naší scény, byla by to pro mě otázka k zamyšlení, jestli to nemám dělat jinak, snažila bych se vyhýbat tématům, které nedávno probíral někdo jiný, receptům, hrozně moc bych se omezovala. Takže by to pro mě bylo možná horší než lepší. Snažím se nevidět doprava doleva a jít si vlastní cestou.
Dokázala jste si ve svých začátcích představit, že vás blogování a vaření bude živit?
Ne, vůbec. Myslím, že když o tom člověk takhle přemýšlí, tím spíš se mu to nestane. Člověk samozřejmě potřebuje mít nějaké cíle a někam směřovat, ale když už začínáte s tím, že doufáte, že to bude přesně takhle a snažíte se to jakýmkoliv způsobem urychlit, pak vám osud nemusí být úplně nakloněný. Ani jsem tehdy nevěděla, že by to takhle šlo. Ale neživí mě přímo psaní blogu, ale hlavně ta videa.
Spoustě lidem jste se dostala do podvědomí coby testovačka slev na Slevomatu. Jak na to období vzpomínáte?
Pro mě bylo zásadní a nejdůležitější, že jsem se musela naučit stříhat videa. Do té doby jsem nic takového neuměla, ale jelikož casting probíhal právě formou videí a rovněž avizovali, že jako testovači budeme videa taky točit, bylo nutné se to naučit.
Pro mnohé to byla práce snů, ale vy jste po necelých třech letech odešla. Proč?
Ještě vysílám jako moderátor na Expresu, což je jedna práce, Slevomat byl další práce, která byla časově náročná, protože jsem musela jezdit na čas různě po Praze i mimo ni, někdy třeba i do Brna. Pak už jsme se chtěla věnovat spíš svým věcem, než pracovat pro někoho. Čím víc začal fungovat blog a čím víc lidí ho četlo a sledovalo, tak jsem dostala vlastně třetí práci coby externista vyrábějící pořad pro Stream a den má jen čtyřiadvacet hodin (smích). Takže jsem obětovala to, co pro mě v tu chvíli osobně už neznamenalo tolik. Rádio a můj vlastní blog pro mě byly a budou naprostá srdeční záležitost.
Na Expresu jste nyní rozjela novou rubriku Menu domů, plánujete vařit také v rádiu?
Nebude to o receptech, že bychom si řekli: potřebujeme osmdesát gramů cibule a podusíme ji na másle. Myslím, že recepty v rádiu nefungují, lidé potřebují vaření vidět, ať už na fotce nebo na videu. Půjde o novinky a zajímavosti z gastronomie, přehled toho, co se momentálně děje.
Považujete se víc za moderátorku nebo za kuchařku?
Když slyším slovo kuchař, představím si profesionála, který dělá léta v kuchyni a navařil tisíce a tisíce porcí jídel, takže já se spíš považuju za moderátorku a za takovou jakoby holčičku, co ráda doma vaří. Úplně kuchařkou se nenazývám, ještě pořád na sebe nerada oblékám rondon, radši si vezmu zástěru.
S jakými surovinami pracujete nejradši?
Stoprocentně bych se neobešla bez másla, pak určitě bez dobrých sýrů a do třetice bez kvalitního masa, na kterém si zakládám a mám ho ráda. Opravdu ale koukám, co to je za maso a snažím se vynechávat kuřata z velkochovů, protože tenhle trh nechci podporovat. Na druhou stranu maso mám ráda a nechci se ho úplně vzdát, byť jsem dva roky byla vegetarián, ale pak jsem se k němu vrátila, protože jsem na něj měla strašnou chuť. Když jdu do restaurace, velmi často si dávám vegetariánské jídlo, ale naopak si maso vychutnám doma, když vím, kde jsem si ho koupila. Snažím se jíst méně masa, a když už si ho koupím, utratím za něj víc peněz, ale ve výsledku je to možná stejně jako utratí jiní lidé, protože si ho kupují mnohem větší množství.
Kam v Praze chodíte pro dobré maso?
Třeba do The Real Meat Society nebo do Amasa, ty jsou moje nejoblíbenější. Ale když vím, ke komu jdu, tak někdy beru maso i na farmářských trzích.
A co sezónní suroviny?
Teď jsem využívala samozřejmě chřest, to je jednoznačná záležitost, také už teď začíná být kerblík, za chvilku budou pěkné cuketové květy. Mám ráda všemožné druhy zeleniny, často využívám lilek, cuketu, mám je moc ráda v nejrůznějších tvarech a třeba i baby variantách. Mám ráda kvalitní rajčata, ale ty člověk v supermarketu obvykle nesežene, pro dobrá rajčata chodím do Wine Food Marketu na Strakonickou. Opravdu je očichám, a když voní, koupím je. Zelenina je důležitá složka stravy, a když už, tak kvalitní a pěknou.
Dokázala byste poradit někomu, kdo by chtěl začít blogovat o jídle, jak na to?
Nevím, jak začít teď, vím, jak začít v době, kdy jsem začínala já. Teď člověk musí být nějakým způsobem originální, svůj blog odlišit. Už nejde být obecný bloger jako já, který jednou vaří Asii, jednou svíčkovou a jednou vegetariánsky, těch obecných blogů je už spousta. Myslím, že dnešní cesta je vybrat si specifický směr a v něm se prosadit, frčí například raw nebo vegetariánské, veganské. Zároveň to musí být téma, které má základnu lidí, které zajímá. Třeba to raw by bylo super, takže pokud by to někoho lákalo, uměl by s tím dobře pracovat…
Jaký máte k raw stravě vztah vy?
Já se v raw úplně nevyznám. Vím, že existuje raw pizza a raw burger, ale když slyším tyhle slova, už mám automaticky v hlavě obraz toho, jak to má vypadat a když mi to potom přinesou, není to to, co si představuju a už jsem jakoby zklamaná dopředu. Jsem polívkový typ, mám moc ráda polévky, teplá jídla, maso, omáčky, bramborovou kaši a raw strava připravovaná do 42 stupňů celsia mi už z tohoto principu nevyhovuje, neztotožňuju se s ní. Chápu ale, že někomu fyziologicky prospívá. Navíc je poměrně složité do toho proniknout a nazkoušet si to, aby to vypadalo jako jídlo, ne vždy jde vše studené spojit. Určitě to někdy vyzkouším, ale mě ještě pořád víc baví teplá kuchyně.
Bezmasé menu alias vegetariánská superhmota na sekanou, karbanátky, kuličky a jiné
Suroviny na 4 porce: 50 g sójového granulátu, 250 ml zeleninového vývaru, 50 g strouhaného sýra, 30 g jarní cibulky, 50 g zeleniny (paprika, mrkev, růžičková kapusta nebo brokolice), 10 g čerstvých bylinek, 100 g konzervovaných fazolí, 30 g másla, 2 vejce, 60 g strouhanky, 40 g 19% smetany, 1 lžička soli, pepř podle chuti, 2 g sušené majoránky, lžička drceného kmínu
Postup: Zalijte sójový granulát horkým vývarem a nechte ho tak 20 minut bobtnat. V mezičase nastrouhejte sýr, slijte a propláchněte fazole. V míse je trochu rozmačkejte. Posekejte bylinky. Očistěte jarní cibulku a pokrájejte ji na kolečka. Stejně tak zeleninu (kapustičky, papriky a podobně – mrkev raději nastrouhejte najemno).
Rozehřejte polovinu másla na pánvi a orestujte na něm zeleninu s cibulkou tak dohněda, jak to půjde, než zelenina i hrnec začnou vyhrožovat seškvařením. Stáhněte z plotýnky. Přidejte bylinky, fazole, granulát se zbylým vývarem i sýr. Zamíchejte, osolte, opepřete, přidejte majoránku a kmín. Vraťte do mísy chladnout. Do vlažné směsi vmíchejte vejce a rovnou i smetanu na vaření, která všechno zvláční a spojí. Přisypejte strouhanku a propracujte superhmotu.
Pekáč nebo zapékací misku vymažte máslem a vysypte strouhankou. Hmotu napěchujte dovnitř, povrch uhlaďte a poklaďte zbylým máslem. Pečte na 190 stupňů, dokud nebude úžasně zlatavá, potrvá to nejdéle 40 minut. Upečená sekaná drží tvar už za 10 minut po vyjmutí z trouby. Nejvzhledněji ale vypadá připravená předem, vychladlá, poté nakrájená na plátky a následně opečená jako klasické plátky sekačky. Vynikne tak mozaika na řezu.
Jde-li vám o karbanátky nebo kuličky, vytvarujte je rukama, obalte ve strouhance a následně pozvolna smažte na oleji na pánvi. Hmota rychle zlátne, takže smažte pomalu, ať se propeče i uvnitř. Karboše ihned podávejte s vařeným bramborem či kaší a s malým salátkem. Kuličky se skvěle hodí k těstovinám a rajčatové omáčce.
Kefírové muffiny
Lehčí to být snad skoro ani nemůže. Jen si musíte do výbavičky pořídit pekáč na muffiny, bez toho ty mršky ve tvaru pěkných báboviček neudržíte. A pokud nechcete vymazávat dalším tukem a naopak podávat v tradičních papírových košíčkách, tak ještě pořiďte i ty, nejedná se o nic nákladného a seženete je v kuchyňských potřebách v supermarketech, v obchodech s nádobím a podobně.
Ingredience na 6 kousků:
Příprava trvá ani ne deset minut. Začněte pomalu rozehřívat máslo a během toho navažte všechny suché složky a smíchejte dohromady tak, jako ve videu. K tomu pak odměřte kefír a promíchejte s vajíčkem. Přilijte povychladlé rozpuštěné máslo a smíchejte vše dohromady tak, aby bylo těsto pěkně hladké. Rybíz, borůvky, lesní jahůdky a malé malinky mohou do těsta směřovat celé. Třešně, velké maliny na půl a dinosauří ostružiny (ty kupované) zmenšete spíše na čtvrtiny. Směs si vytvořte podle gusta. Vmíchejte vše do těsta a rovnou plňte košíčky až po okraj, mělo by to přesně vyjít. Pečte asi 20 minut na 180 °C uprostřed nebo mírně výš v troubě. Na poslední 2 minuty přepněte na maximální teplotu s horním ohřevem (na gril) a nechte dozlátnout. Déle je v troubě nevysušujte, ať jsou šťavnaté a měkounké i druhý den. Dají se v troubě pak i znovu mírně nahřát.
Zdroj: www.menudomu.cz
Foto: Archiv Koko a Smart Press
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
