Zatímco běžně se tyčí pískovcové skály Českého ráje majestátně vzhůru a působí tajemně či dokonce budí respekt, tentokrát máte pocit vznešenosti vy. A možná, že kdybyste chtěli, stačilo by jednu ze skal vzít do dlaně a posunout ji třeba kousek doleva. Stejně tak dominantní zříceninu Trosky.
Celá krajina najednou působí tak nějak nepatrně. Ale rozhodně ne malicherně. Jako plastický model, který právě vytáhli z muzea. Takový pohled se vám naskytne, když vzlétnete horkovzdušným balónem. Spatříte krajinu tak, jak je to od přírody umožněno pouze opeřencům.
Nejhorší je na ranním balónoletání časné vstávání. Od jara do podzimu totiž mohou balóny létat pouze ráno, zhruba dvě hodiny po východu slunce a navečer dvě hodiny před jeho západem. „Je to dáno termickým prouděním, které přes den způsobuje slunce ohříváním vzduchu. Létání v termice může být pro balón nebezpečné a takovému riziku nechceme své pasažéry vystavovat,“ vysvětluje mi Ivan Kábele, pilot z firmy Hoši v koši, se kterým se dnes vůbec poprvé odlepím v horkovzdušném balónu od země. „Létat přes celý den je možné jen v zimě, kdy je působení slunečních paprsků natolik oslabené, že termika nehrozí,“ dodává s tím, že v zimních měsících nejsou lety tolik frekventované, přesto mají určité kouzlo a své zájemce si najdou.
Časné vstávání znamená být na místě srazu po nekřesťanské páté hodině ranní. Na druhou stranu člověk díky tomu může spatřit stejně rozespalou krajinu líně se probouzející pod pohlazením prvních paprsků. Oproti aktuálním horkým dnům je ještě chladno. Jasná blankytně modrá obloha dává tušit, že dnes bude let skutečně stát za to. Pokud je zataženo, prší, ale i fouká příliš silný vítr, nelétá se. Jednak by to mohlo být nebezpečné, jednak by se pasažérovi nedostalo patřičného zážitku. Podle Kábeleho je totiž létání v jakékoliv formě bezpochyby neobyčejným dobrodružstvím a jedním z nejsilnějších zážitků, které člověk může prožít.
Vystartujeme z louky u Borku pod Troskami, název obce dává tušit, že na naše brzké počínání ze shora dohlíží turisticky oblíbená zřícenina.
Nejprve se malým nafukovacím balónkem ověřuje, kam zrovna fouká. Test je to jednoduchý, balónek se napustí heliem a pustí do vzduchu. Možná se vám při tom vybaví dětství, když jste neuhlídali pracně vyprošené lákadlo z pouti.
Pak musíme balón zprovoznit, rozložit ho, nafouknout a připravit koš. Aby měl pasažér zážitek ještě umocněn, může být do přípravných prací zapojen. Nejlepší je to k závěru, kdy musí vzduch nafoukaný ventilátorem do balónu dostat patřičnou teplotu a z plynového hořáku do něj šlehají obrovské plameny. Člověk se u nich příjemně ohřeje.
Zkontrolovat všechna lanka a karabiny, vysílačku a můžeme nastupovat. Tři, dva, jedna, pilot Ivan Kábele vhání teplo vzhůru a my se pomalu odlepujeme od země.
Závratěmi běžně netrpím a ani tohle není nic, co by mi je muselo způsobovat. Ani strach není na místě, vzhledem k jednoduchosti konstrukce je horkovzdušný balón statisticky nejbezpečnějším letadlem. V koši jsme čtyři, a tak může každý zaujmout jednu jeho stěnu. Přestože tu se třemi plynovými bombami příliš místa k pohybu není, ještě jeden cestující by se sem vešel.
Během chvíle jsme přinejmenším pět set metrů nad zemí. Balón může vystoupat i výš, ale při vyhlídkových letech se létá nanejvýš do 1 a půl kilometru, čím výš, tím se stává země pod ním titěrnější a člověk by si toho příliš neprohlédl. I povětrnostní podmínky jsou ideální, v jednu chvíli nás to dokonce unáší rychlostí přes 30 kilometrů v hodině, což je pěkně svižná jízda na kole.
Nejprve se nám otvírá pohled na věže Pannu a Babu, míříme na severozápad, a tak si je prohlédneme hned z několika stran. Kolem nich se do dálky rozprostírá zeleň, pole, louky, lesy, Trosky vyčnívají.
Pohled od nich odkloníme až ve chvíli, kdy prolétáme těsně nad Hrubou Skálou se zámkem postaveným na skalním masivu. Těsně za ním z lesa vyčnívají špičky pískovcových útvarů.
Baví mě pozorovat malé spící vesničky, jež upoutají kostelní věží, pátrat po tom, kdo si na zahradě užívá bazénu i sledovat pestrobarevná pole s pravidelnými cestičkami. Hle, tábořiště, a nějaké ranní ptáče rozespale vylezlo před karavan, a jak spatří balón, ospalost je rázem ta tam a mohutně se rozmává. Samozřejmě mávání radostně opětujeme. Za chvíli si zase všimneme postaršího páru, jak na polní cestě venčí psa. Zase máváme.
O kus dál napravo se začíná rozprostírat větší město, panelové domy, průmyslové objekty, to je Turnov.
Jakmile nás v poli spatří srna, na chvíli se zastaví a chvíli zvědavě zírá vzhůru. Na obloze je zvyklá na ptáky, ne na lidi. Když jí to dojde, začne pelášit, kdo ví kam.
Stejně nejistý i je cíl cesty hrstky automobilů na R10 u Ohrazenice.
Ještě mineme svijanský pivovar a za chvíli se budeme vracet na zem. „Až budeme přistávat, pokrčte nohy a přidržujte se. Ale raději ne koše z venku, kdybychom se náhodou při dosedání překlopili,“ poučuje nás pilot poté, co do vysílačky doprovodnému autu zahlásí, kde se nacházíme.
Ivan Kábele má s provozem horkovzdušných balónů zkušenosti od roku 2007, o tři roky později začal vyhlídkové a reklamní lety aktivně vykonávat. Dnes ho najdete pod trefným označením Hoši v koši.
Trochu Kábeleho mrzí, že se občas kvalita balónového létání u nás snižuje různými akcemi, například na slevových portálech. „Jejich přehnaně nízké ceny by nám neumožnily garantovat kvalitu a bezpečnost našich služeb. Stejně tak u nás zákazníci nenajdou velké autobusové lety pro deset a více pasažérů. Nejsme továrnou na lety balónem a létáme pouze za hezkého počasí. Ke každému našemu pasažérovi a vyhlídkovému letu přistupujeme individuálně tak, aby se celá akce stala skutečně nezapomenutelným a v první řadě bezpečným zážitkem,“ popisuje třiatřicetiletý Kábele. Takže se klidně může stát, že se let ještě ráno na místě kvůli nepříznivému počasí odloží.
K přistání musíme ideálně najít louku, kolem sebe ovšem vidíme samá vzrostlá pole. Nakonec však zahlédneme úzký travnatý pruh a hádáme, zda se pilot dokáže trefit. Ne vždy se to povede, ale dnes dosedáme měkce a bez problémů. Během hodinky jsme zdolali 16 kilometrů.
Tím však akce nekončí, teď se zase musí balón sbalit. Jelikož jsem letěla poprvé, čeká mě speciální rituál křest prvoletce, při němž dostanu Křestní list vzduchoplavce.
Tento milý obřad souvisí s historií balónového létání, se kterou mě Ivan Kábele, zatímco klečím na zemi, seznamuje: Konstruktéry, kteří první horkovzdušný balón vytvořili, byli bratři Joseph a Jacques Montgolfiérové, proto se dodnes všem horkovzdušným balónům se říká „montgolfiéra“. Prapůvodní myšlenku o využití horkého vzduchu pro vynesení člověka k nebi jim údajně vnuklo vznášející se spodní prádlo. Právě to totiž vyráběli ve své papírně a sušili nad ohněm. Odtud byl pak jen krůček k sestrojení vzdušného plavidla. Nejprve byl vypuštěn menší horkovzdušný balón 4. června 1783 a posádku tvořila tři pokusná zvířata. Po zjištění, že přežila, a také ve výšce nechybí kyslík nutný pro dýchání, se k letu odhodlal člověk. Původně bylo toto prvenství nabídnuto tehdejšímu králi Francie Ludviku XVI., ale ten zpočátku nebyl létání ani trochu nakloněn. Mínil, že vzdušný prostor patří ptákům a člověk nebyl od přírody vybaven, aby ho napodoboval. Nakonec se tedy jako první vznesli volně do vzduchu v horkovzdušném balónu Pilatre de Rozier a markýz d'Arlendes, kteří bratrům Montgolfiérovým pomáhali s realizací jejich myšlenky. Stalo se tak 21. listopadu 1783 poblíž městečka Annonay ve Francii. První let s lidskou posádkou na našem území přišel o sedm let později.
Po úspěšném francouzském letu král Ludvík XVI. obrátil a dokonce se nechal slyšet, že kdokoliv v balónu vzlétne, bude mu udělen šlechtický titul.
A jelikož jsme přistáli nedaleko Loukova, stala se tak ze mě hraběnka Eva z Loukova. Křest probíhá ve jménu větru, ohně, vody a země, což je symbolizováno fouknutím do vlasů, polití šampusem, zapálením vlasu a posypáním hlínou. Následuje přípitek a odteď se budu mezi balónáři představovat jako hraběnka Eva z Loukova. Občas to zkusím připomenout i doma, kdo to kdy viděl, aby se hraběnka zaobírala domácí prací…?!
Foto: Jiří Částka, Eva Fryšarová
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
