Zákaz kouření v restauracích – zlatá medaile z mistrovství světa ve vytváření zmatků

Ačkoliv budu záhy hovořit o něčem jiném, raději hned v úvodu předestřu svůj názor na tuto regulaci: Jsem proti plošnému zákazu kouření v restauracích, barech, diskotékách, zkrátka v jakémkoliv soukromém zařízení, kde se majitel živnostenského oprávnění pod tíhou desítek regulací snaží nabízet své služby zákazníkům a kam zákazníci vstupují dobrovolně a bez nátlaku, s vědomím toho, co je uvnitř čeká, mohou kdykoliv odejít. Restaurace není veřejný prostor všeho lidstva. Restaurace jsou výsostné vody jejího majitele. Každá provozovna je v přímém (či zprostředkovaném) vlastnictví provozovatele podniku, který má – na rozdíl od zákazníka – právo určit si, za jakých podmínek se služby v jeho restauraci budou spotřebovávat. Pokud se zákazníkovi prostředí restaurace nelíbí, potrestá majitele tím, že půjde jinam. Přijít k soukromému vlastnictví cizího subjektu a začít si diktovat, že mám právo na to se v jeho výsostném teritoriu pohybovat za mnou stanovených podmínek, je pro mě jakožto liberála naprosto nepřípustné – i kdyby v zakouřené restauraci seděl jeden štamgast a 50 nekuřáků čekalo venku přede dveřmi a dožadovalo se vstupu, je to problém majitele restaurace a jeho (ušlých) tržeb, nikoliv státu a jeho paternalismu.

Tak, to bychom měli. A teď zpět k titulku. Je jasné, že se na tomto tématu veřejnost nikdy neshodne. Politici sledují své zájmy a své voliče. Úředníci sledují své zájmy a své politiky. Voliči sledují své zájmy a své hodnoty. Některým kuřákům zákaz vadí, jiným ne. Někteří nekuřáci (asi většina) zákaz podporují, jiní ctí osobní vlastnictví a svobodu volby. Kuřáci i nekuřáci jsou mezi politiky, úředníky i voliči. Obrovský chaos. Ale na jednu skupinu se často zapomíná – na majitele a provozovatele restaurací. Jak jsem avizoval, rozumím jejich pohoršení nad regulací podmínek v jejich podnicích. Ale troufám si tvrdit, že to hlavní, co jim vadí, je věčná nejistota a změny.

Vezměte si příklad – nechcete pracovat pro stát, chcete podnikat a vydělávat si sám na sebe a dávat práci několika dalším lidem ve vlastní restauraci. Absolvujete neuvěřitelné martyrium s vyřízením živnostenského oprávnění, projdete peklem vyřizování hygienických a dalších předpisů, které bych nepřál ani největšímu nepříteli, a konečně si otevřete si restauraci, v níž se smí kouřit. Pak vám ale stát nařídí, že nesmíte se svým majetkem nakládat podle svého, jelikož i nekuřáci mají právo na to do vaší restaurace vstoupit a sedět v nezakouřeném prostředí. Hlavu si můžete ukroutit, ale co vám zbude – tak platíte faktury za stavební úpravy a oddělené prostory pro kuřáky a nekuřáky, za novou vzduchotechniku, za odvětrávání, ale věc pokládáte za vyřízenou. Jenže záhy přijde další šok – nárok nekuřáků na pobyt v jim vyhrazeném prostoru z vašeho majetku nestačí, bude jim odteď patřit celá vaše restaurace. A co teď? 

Zaplatí restauratérům někdo náklady spojené se stavebními úpravami prostor podle stávající regulace? Vynahradí jim někdo kontinuální podnikatelskou nejistotou, spojenou se změnami regulace? Ptal se provozovatelů restaurací někdo na jejich názor? Mohou si být jisti, že toto je poslední změna? Nebude po nich někdo příští rok chtít vybudování dětského koutku, odvykacích seancí pro návštěvníky nebo snad zřízení psychologické poradny v každé hospodě? Přijme stát další armádu úředníků, kteří budou obrážet vesnické zábavy a putyky a udělovat majitelům mastné pokuty? Nebo bude platit kontrolory z řad obyvatel, jak je tomu na Slovensku?

Nedivte se proto restauratérům, že protestují proti věčně plánovaným, schvalovaným, vymáhaným, a následně dalším nově plánovaným, schvalovaným a vymáhaným regulačním opatřením, které dramaticky ovlivňují jejich podnikání, příjmy a životní úroveň jich samotných  a jejich zaměstnanců. Bez ohledu na váš osobní názor na kouření, alkohol nebo tučné jídlo. Tito podnikatelé jen nechápou, jak je možné, že na ně stát tak neomaleným způsobem nebere vůbec žádný ohled.