Článek o Skotsku nemůže začínat jinak, než známým Rákosníčkovým? „Za mlhou hustou, že by se dala krájet..“ To vás však nemá od jeho návštěvy odradit! To by si země plná čarokrásné přírody zcela jistě nezasloužila. Skotsko každopádně patří k nejdeštivějším státům Evropy, a i v létě tu průměrné teploty oscilují kolem patnácti stupňů. Když se poštěstí, vyšplhá rtuť teploměru i ke dvacítce. Počasí se tu bez nadsázky dokáže změnit v minutě. Přestože břehy severní části britských ostrovů omývají hned dvě moře, jeden průliv a Atlantský oceán, za prázdninovým koupáním se sem nevydávejte, spíš si tu přijdou na své ti, kteří letním výhním neholdují. Přibalit si do batohu opalovací krém ze mě udělalo největšího zklamaného optimistu.
Navzdory tomu, že jsme vše výše uvedené věděli – asi jsme si to tolik nechtěli připouštět – stalo se Skotsko naší cílovou destinací pro týden pod stanem. Proč jsme sáhli po relativním diskomfortu? Za prvé, člověk získá větší svobodu. Ráno vyrazit přímo za nosem, nechat za sebou množství kilometrů – půjčili jsme si tu auto (na týden za asi 6 tisíc, nafta za 1,19 liber) – a večer ulehnout, kam se zrovna zachce. Nutno nebrat doslova: pochopitelně si nesmíte ustlat před domem, byť trávník posekaný v anglickém stylu k tomu přímo vybízí; nebo na soukromém pozemku, který je obehnán plotem, což je naprostá většina Skotska, a to tak stanování mnohdy komplikuje. A za druhé zkrátka ušetříte (případně v kempu chtějí cca 11 liber za stan). Ono dobrodružství a nádech jakéhosi nomádství je „jen“ velmi cenným bonusem.
A nesmím zapomenout, znamená to nechat doma notebook. Nemožnost připojit se k wifi. Vytěsnit z hlavy práci. Určité odtažení od reality všedních dní, pomalu i od civilizace. Jednak jste téměř pořád v přírodě, jednak má Skotsko poměrně nízkou hustotu obyvatel na kilometr čtvereční, oproti Česku poloviční (Skotsko 65 obyvatel / km² versus ČR: 133 obyvatel / km²). V turisticky atraktivních destinacích třeba Edinburgu tento wow efekt bohužel mizí.
Pozor, v zemi spojené s Lochnesskou příšerou nebo dudáky v kostkovaných sukních, se jezdí vlevo a všechny předpisy platí tak nějak zrcadlově. Ale dá se na to zvyknout poměrně rychle. Místo krkolomných křižovatek je tu množství kruhových objezdů a vzdálenost se měří v yardech a mílích.
Všude se pasou ovce, někde i dobytek nebo koně. Z dálky jsou zelené louky poseté drobnými bílými tečkami. Oproti těm, které jsme potkali loni v Norsku, ale nejsou moc přátelské a jakmile se k nim přiblížíte, dají se na útěk rychlostí, kterou byste od nich nečekali.
Kromě ovcí, které vás svou přítomností nijak neobtěžují, se tu daří malým muškám. Vypadají jako octomilky, ale jakmile vidí člověka, snesou se na něj a dost nepříjemně koušou. Se síťkou na hlavě jsme si mysleli, že jsme nad nimi vyzráli. Chyba! Jsou tak malinké, že se procpaly i relativně hustou sítí moskytiéry. Od náletů je odradil jen silnější vítr.
Skotsko neopouštějte bez toho, aniž byste ochutnali tradiční fish & chips, které se nabízí v turisticky atraktivních městech prakticky na každém rohu, a určitě si kupte zázvorové pivo, byť láhev stojí v přepočtu kolem 60 korun. A zašijte se do některé z útulných místních kaváren (třeba The Calley Bar v Portree nebo Brambles v Inveraray – také tu je whisky bar a stejnojmenný hrad). Pokud se budete poohlížet po nějakém suvenýru, poslouží skotská whisky, cokoliv s motivem ovce, skotským teriérem nebo zeleno-červenou kostkou. Nebo tradiční místní máslové sušenky Walkers (v krabičce s zeleno-červenou kostkou).
Co stojí za vidění?
Celkem jsme Skotskem najeli 832 mílí, tj. 1 339 kilometrů.
Maják na západě ostrova Skye: Neist Point Lighthouse
Na severozápadním cípu Skotska, ostrově Skye, se nám líbilo asi nejvíc, a to zejména kvůli starému majáku vyhlížejícím do mořských vln. Po právu. Na internetu se o Skye píše: Jde o jednu z nejpopulárnějších turistických destinací ve Skotsku a časopisem National Geographic byl zvolen čtvrtým nejhezčím ostrovem světa. Skye a zbytek Skotska spojuje jediný most, k majáku pak vede úzká silnice s tím, že co pár stovek metrů je rozšířená kvůli vyhnutí se protijedoucímu vozidlu. U majáku to sice solidně fouká, ale přinejmenším pohled při západu slunce stojí za to!
Old Man of Storr
Pro mě jednoduše špička. Doslova. Jde o vyvřelé skály na ostrově Skye nezvyklých tvarů. Špičatý Old Man of Storr ční mocně vzhůru a jde o nenáročný výšlap, jehož odměnou je famózní výhled do kraje. Není-li zrovna zahalen mlhou. Zajímavostí je, že nejvyšší vrcholek z Old Man of Storr část své výšky ztratil před více jak sto lety během divoké bouře.
Být taková atrakce v Čechách, jistě by se jí chopil nějaký prozíravý podnikatel a pod kopci vybudoval restauraci s turistickými cenami, kýčovitými suvenýry a placené parkoviště. Ve Skotsku nic takového není (takže svačinu s sebou!).
The Cobbler
Náš první výšlap měl směřovat k 884 metrů vysoké hoře Cobbler, jedné z nejznámějších hor Skotska ležící nedaleko vesničky Arrochar. Ale úplně nahoru jsme se nedostali, hned první den se nám totiž toužilo představit pravé skotské počasí, takže nám zážitek znepříjemnil déšť, chlad a mlha. Došli jsme alespoň pod horu, načež jsme si u jedné větší sklály – převisu postavili stany.
Cobbler je jedním z nejvyhledávanějších míst pro horolezce ve Skotsku.
Ben Nevis
Kolem nejvyššího bodu Velké Británie s 1 344 metry jsme jen rychle projeli, větší zastávka neměla smysl, neboť vršky pohoří Grampian nedaleko města Fort William byly zahaleny do mlhy.
Edinburgh
Moje láska na první pohled. Téměř půlmilionové hlavní město Skotska je považováno za jedno z nejkrásněji položených měst světa. Potvrzuji. Ne náhodou bylo město v roce 1995 zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO.
Královská míle spojující palác Holyroodhouse a hrad, katedrála sv. Jiljí, ale hlavně spousta kouzelných malých obchůdků a pubů. Okouzlující město, které určitě chci ještě někdy prozkoumat podrobněji!
Na rozdíl od nudného Glasgow, z něhož jsme letěli, které si s Edinburghem si nemůže zadat skutečně v ničem. Co ovšem stojí za zmínku, jsou mnohdy velmi talentovaní pouliční umělci.
Eilean Donan Castle
Údajně jeden z nejkrásnějších hradů v celém Skotsku, zastavte se tu po cestě na ostrov Skye. Leží na malinkém ostrůvku a s pevninou ho spojuje most, což mu přidává na tajuplnosti. Uvnitř hradu vás přivítá digitální „průvodce“ v dobovém kostýmu, který vás seznámí s jeho historií. Další místnosti skutečně věrně kopírují hradní život. Nechybí kuchyně se spíží, místnost pro hostinu, pokoje. Vstupné stojí 7 liber.
Scone Palace
Další ze skotských paláců. Ke zvážení, jestli stojí za to dát vstupné 10,5 libry nebo jen do okolní zahrady 6,5 liber. Za jejími branami vás pobaví pávi, kteří ochotně zobou drobky z ruky.
Město Oban
Romantické přístavní městečko, nad nímž ční „koloseum“, přesněji monumentální zřícenina amfiteátru. Údajně byla záměrně už jako zřícenina vybudována na konci 19. století bohatým romantikem. To jí ovšem na atraktivnosti, ani tom, že se odtud rozprostírá hezký pohled na město, neubírá.
Kilt Rock
Útesy vypínající se ve střední části ostrova Skye, jen kousek od Old Man of Storr. Z nich se řítí dolů vodopád. U této turistické atrakce se nám podařilo postavit stany.
Údolí Glencoe
Kdyby bylo hezky, bylo by tu hezky. Jenže skotské počasí… Glencoe je samotnými Skoty označováno jako nejkrásnější údolí ve Skotsku. Po hlavní silnici A82 projedete nádhernými přírodními scenériemi. Dá se tu provozovat pěší turistika, na jednu z hor vede sedačková lanovka (jenže to bychom asi zmrzli). Všimněte si, že skotská krajina je úplně jinak tvarovaná, hezky plastická, než ta tuzemská.
Foto: Jiří Částka, mediafoto.cz, Eva Fryšarová
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
