Projekt stáže ve firmách za 800 milionů Kč: Fiasko, které se dalo čekat

Nejvyšší kontrolní úřad si vzal na paškál tři velké projekty za 6,9 miliardy Kč financované z veřejných prostředků mezi lety 2012 až 2014, u kterých (výběrově) prověřoval toky za 1,383 miliardy Kč. Ačkoliv i informace o dalších projektech jsou velmi výživné, já se budu věnovat mému „nejoblíbenějšímu“ projektu Stáže ve firmách, který hospodařil s rozpočtem 799,99 milionů Kč.

Projekt Stáže ve firmách spadá do pod rezort Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV). Ministerstvo pro účely projektu využívalo svoji příspěvkovou organizaci Fond dalšího vzdělávání (FDV), vytvořenou transformací z Institutu výchovy bezpečnosti práce v roce 2011. Jenže – dle příslušného zákona měl být FDV zřízen na základě zvláštního právního předpisu, nikoliv transformací. Vymezení některých činností FDV navíc vůbec nespadalo pod kompetence MPSV. Formálně vzato, čerpání všech 800 milionů Kč skrze FDV není v souladu s právními předpisy, a může tak být při kontrole čerpání evropských fondů shledáno jako nezpůsobilé. Co to znamená: EU by mohla chtít použité prostředky (nebo jejich část) po české republice vrátit. Drahá chybka, že?

Jedeme dál. Dle zjištění Nejvyššího kontrolního úřadu se zodpovědné MPSV ani spolupracující ministerstvo školství neobtěžovaly nastavit základní kontrolní mechanismy. V praxi tak naprosto selhávala kontrola ve všech myslitelných fázích – při výběru příjemce dotace (splňuje firma všechny požadavky?), pří čerpání dotace (chodí stážisti vůbec do firmy, která dotaci dostala?), ani v souvislostí s hospodárností, efektivností či účelností poskytnutých prostředků. Dle NKÚ se jedná o naprosté selhání odpovědných institucí, které je zřejmě v rozporu se zákonem. Fatální nedostatky se projevily i v účetnictví projektu.

NKÚ upozorňuje, že u tak finančně nákladného a ambiciózního projektu MPSV navíc neprovedlo žádné vyhodnocení projektu. Nikdo nekontroloval, zda je projekt řízen v souladu s platnými zákony. Nikdo nepřemýšlel, zda by prostředky nemohly být utraceny jinde. Nikdo nepočítal, kolik nových míst na trhu práce skutečně vzniklo. Nikdo se stážistů ani zainteresovaných firem průběžně neptal, jak jim projekt pomáhá, jak se zlepšují, aby tyto výsledky mohly být dále využity. Nikdo nesrovnával, zda jsou výsledky projektu v souladu se slibovanými přínosy projektu. Nikdo se nezamýšlel, zda by měl projekt pokračovat dále (naštěstí!). Zrátka – nikdo neudělal vůbec nic.

Právě proto mohlo docházet až k absurdním situacím: FDV chyboval při zadávání outdoorové inzerce na projekt, firmy z dotací často nakupovaly majetek, který pro plnění projektu vůbec nepotřebovaly, až 87,7 % prostředků dotace spotřeboval tzv. mentor – člověk, který měl stážistovi vysvětlovat, co má dělat a jak to má dělat... Atak dále, a tak dále. Až do „nájezdu“ kontrolorů NKÚ byl projekt interně hodnocen jako skvělý, bezproblémový, úspěšný. Jenže úspěšnost projektu se nedá měřit v tím, že úředníci utratí všechny peníze! Bohužel se tak děje více než často.

Práci Nejvyššího kontrolního úřadu považuji již dlouho za nesmírně přínosnou. Mám jednu poznámku. Na můj vkus až příliš mnoho závěrečných zpráv a velmi užitečných zjištění končí v koši, nikoliv jako podkladový materiál pro orgány činné v trestním řízení. Hledat „anonymní“ odpovědnost instituce – jako celé ministerstvo – není dostatečné. Hledejme odpovědnost konkrétních osob. Ovšem pozor! Nezaměřujme se pouze na „nejposlednější“ odborné referenty, kteří za průměrnou mzdu plní příkazy svých nadřízených, často záměrně zadaných ústní formou. I ve veřejném sektoru přece musí růst individuální odpovědnost za řádné hospodaření instituce paralelně s růstem pracovního zařazení v hierarchii instituce, tedy s tím, jak roste mzda jedince.