Jedním z klíčových témat minulých voleb bylo hospodaření státu, především plýtvání státních institucí. Hesla o tom, jak se předchozí vlády chovaly nehospodárně, nebo o tom, jak je možné jednoduše uspořit desítky miliard Kč „optimalizací“ státní administrativy, byly koloritem politických debat. Současná koalice nyní připravuje rozpočet na rok 2016. Skutek? Utek‘!, jak se hezky česky říká.
Jakkoliv se díky hospodářskému růstu a mimořádnému přílivu fondů z EU dařilo i v srpnu držet státní rozpočet v přebytku, na straně výdajů zdrženlivost chyběla. Výdaje státního rozpočtu za leden až srpen se meziročně zvýšily o 43,3 miliardy Kč (+5,7 %), státní rozpočet za rok 2015 přitom počítá jen s růstem o 3,3 %. Protože se na jednotlivých rezortech množí požadavky o další prostředky a na ministerstvu financí již žonglují miliardami pro toho nebo onoho, na výdajovou zdrženlivost ve zbylých měsících letošního roku to rozhodně nevypadá.
A nemůžeme s ní počítat ani v příštím roce. Vláda na rok 2016 opět zvýšila výdaje státního rozpočtu na 1155 miliard Kč, tedy cca o 16 miliard Kč více než v roce letošním. Oproti letošnímu roku, kdy státní instituce zaměstnávají necelých 424 tisíc státních zaměstnanců, by v příštím roce měl erár navíc nabrat dalších 12.276 úředníků a zvýšit tak státem vyplácené mzdy o 10 miliard Kč. Téměř polovina nových zaměstnanců státu zamíří do školství, dále do služeb ministerstva vnitra a obrany.
Je samozřejmé, že tato rozpínavost státního aparátu není jednorázovou skutečností. S každým zvýšením státních výdajů jdou ruku v ruce dva efekty.
Prvním z nich je takzvaný efekt západky (ratchet effect), který se projevuje následovně – zvýšený výdaj již nikdy neklesne pod původní úroveň, neboť neexistuje politická síla tento výdaj zrušit. Úředník má o své práci více informací než politik (nemluvě o daňovém poplatníkovi, který neví nic), takže si úředník svou židli vždycky obhájí. Naopak, dost možná svou prací vytvoří potřebu další židle... Služební zákon, který nás daňové poplatníky přijde ještě pěkně draho, to vám garantuji, tento efekt pomohl přímo vytesat do základů každé veřejné instituce.
A druhým efektem je takzvaný efekt sněhové koule (snowball effect). Na původní výdaj se nabalují další potřeby, které jsme při původním plánování výdaje neregistrovali. Úředník musí mít kde sedět (kancelář), musí mít s čím pracovat (počítač, tiskárna, kancelářské pomůcky), někdo mu musí dělat účetnictví, někdo jej musí kontrolovat, a tak dále, a tak dále. Právě proto se po zvýšení výdaje objevují požadavky na další růst výdajů, často během rozpočtového roku a předem neočekávaně. Nejinak tomu bude tentokrát...
Má cenu se vůbec snažit zarazit bobtnání státu, nebo je to už opravdu všem jedno?
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
