Téma imigrace budí takové vášně, že je v podstatě nemožné přesvědčit kohokoliv o čemkoliv. O nic takového se snažit nechci. Každý člověk má nárok na svobodný názor, jakkoliv je třeba budován na teorii informačních kaskád než na vyčerpávající informovanosti. Chceme-li však řešit důsledky problému, musíme znát jeho příčiny. A to bez ohledu na fakt, že až čas ukáže, jestli budou statisíce (či miliony?) imigrantů snících o životě v Německu nebo severských zemích pro Evropu problém fiskální (sociální programy veřejných rozpočtů), kulturní (střet odlišných kulturních zvyků), náboženský (střet odlišných náboženství, respektive první setkání silně nábožensky orientovaných jedinců s v Evropě běžným ateismem), ekonomický (rozšíření stínové ekonomiky, změna struktury na trhu práce), bezpečnostní (rozšíření svaté války) nebo „jen“ hrozba toho, že jediným problémem jsou náklady plynoucí z obav z něčeho, co není nebezpečné, jak s hlasitě říkají příznivci imigrantů.
Příčinou současného stavu jsou tři skutečnosti:
Je zřejmé, že současná imigrační vlna do Evropy stojí na výše uvedených základech. Ačkoliv se političtí lídři osmadvacítky neshodnou na přesné definici problému, který imigranční vlna představuje nebo bude představovat, shodují se, že je třeba systematicky řešit. Toto řešení je ovšem nutné směřovat k příčinám problému.
Začněme postupně. Volbu nohama zakázat nelze. Lidský druh je totiž jediným známým tvorem, který dokáže racionálně analyzovat i zdánlivě nepravděpodobné, velmi rizikové či z pohledu druhých zcela nesmyslné jednání. Když má zvíře žízeň a zpozoruje nádobu s vodou, jde přímou cestou ke zdroji nasycení potřeb a napije se. Když je ve stejné situaci člověk, dokáže nutkání potlačit, třeba tak, že se vysvlékne do naha, pětkrát za hlasitého zpěvu obejde nádobu s vodou, pak vyluští křížovku a pak se napije. Proč by to dělal? Třeba proto, aby upoutal vaši pozornost mezitím, co vás jeho komplic bude okrádat. Seznají-li jedinci v libovolném místě na světě jako racionální přesun do Evropy, je nemožné tomuto přílivu 100% zamezit, jelikož k němu může docházet i velmi nepravděpodobnými, rizikovými až iracionálními cestami.
Technologie vypnout nedokážeme. Žijeme v informačním věku vyznačujícím se možností levně a rychle sdílet jakékoliv informace, a to tak živelně, že nad informačními toky nelze převzít kontrola. Jediné, o co se můžeme snažit, je zjevně nesmyslné informace („Německo rozdává domy a desetitisíce eur každému místo pozdravu.“, „Obyvatelé EU se pro 50 eur na chodníku ani neohýbají.“) uvádět na pravou míru a doufat, že této naší pravdě někdo bude chtít uvěřit („Udělal jste to?“ – „Ne.“ – „Jasně, přesně tohle by řekl někdo, kdo to udělal.“).
Bystrý čtenář si všiml, že jsem v posloupnosti příčin současné krize přeskočil stát blahobytu. Záměrně. Protože právě tuto příčinu vidím jako hlavní důvod současné situace. Doba, kdy v Evropě lidé umírali na ulici hlady nebo nedokázali uživit svůj národ jinak než loupežnými přepadeními cizích území je naštěstí pryč. Schválně, kolikrát v životě jste zažili opravdový hlad? Tím nemyslím hladík mezi obědovým dezertem a odpolední sváčou, ale skutečný hlad, kdy nemáte co do úst a doufáte v zázrak, který vám pomůže nezemřít? V Evropě byly vybudovány vyspělé ekonomiky, které všem, kdo chtějí a mohou, poskytují dostatek příležitostí vzdělat se, najít si práci, nebo si si najít zákazníka a založit si podnikání, a prožít kvalitní život s nepřetržitým přístupem k lékařské péči. Pro ty, co nemohou výše uvedené ekonomické aktivity podstupovat, nechť existuje sociální systém. Problém bobtnajícího evropského státu blahobytu však je, že v honbě za voličskými hlasy začal poskytovat sociální pomoc nejen těm, kdo nemohou, ale i těm, kteří zkrátka nechtějí. Právě tohle je problém současné Evropy i současné krize, jelikož cílem imigrantů není Evropa, ale evropský welfare state.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
