Že se historie neopakuje? Že dvakrát nevstoupíš do stejné řeky? Že nic není tak staré jako včerejší novinový článek? Člověk, který používá tato moudra, asi nikdy neslyšel o veřejných financích v České republice. V téhle oblasti totiž klidně můžete „točit“staré komentáře, stačí jen měnit čísla. Podstata české fiskální politiky totiž zůstává stejná i v roce 2016. Posuďte sami:
V prvním odstavci mého loňského komentáře jen zaměníme deficit 100 miliard Kč za nově navrhovaný deficit 70 miliard Kč:
Rozpočet Sobotkovy vlády zadluží české občany v příštím roce o dalších 100 miliard Kč. A je úplně jedno, že se díky „vatě“ v rozpočtových položkách stoprocentně podaří srazit deficit pod tuto „magickou“ hranici – chytře vytvořený prostor pro fiskálně-pozitivní PíáRko, všechna čest.
Ani v druhém odstavci se nic nemění, zadlužení českých občanů utěšeně roste a hranice 2000 miliard dluhu je na spadnutí – opět se jen stačí posunout o rok dopředu. Dočkáme se ještě v tomto volebním období?
Když k současné hodnotě zadlužení českých daňových poplatníků přičteme dluh vzniknuvší v roce 2014, zmíněné dobrovolně plánované navýšení dluhu v roce 2015 a nějaké ty zaplacené úroky našim věřitelům, mohou členové vlády kabinetu Bohuslava Sobotky pomalu chladit šampaňské – hranice dvou tisíc miliard Kč českého dluhu se již nezadržitelně blíží! Je nekorektní svalovat toto monstrózní břemeno pouze na současnou trojkoalici. Máslo na hlavě má každý politik, který se v uplynulých více než dvaceti letech mihl v poslanecké sněmově. Ale přesto, ne každý si může říct: „Dva tisíce miliard, jojo, to byla panečku sláva, a já jsem byl přímo u toho!“
I letos při sestavování rozpočtu na příští rok platí, že se tuzemská ekonomika rozjela a vytváří pracovní místa (poznámka: není to zásluha vlády), takže další zadlužování poplatníků nedává smysl. Ostatně, nechme promluvit rok starý text, jen znovu zaměňme stomiliardovou sekeru za sedmdesátimiliardovou:
Přitom podmínky pro sestavování rozpočtu by minulé vlády mohly Sobotkově kabinetu závidět! Ekonomické prognózy vývoje hrubého domácího produktu, samozvané alfy a omegy dnešního světa, jsou velmi často věštěním z křišťálové koule. To je pravda. Někdy však pozitivní výhledy důvěryhodných institucí, zejména podrobíme-li je verifikaci neotřelými, ale o to zajímavějšími indikátory jako jsou počty vydaných stavebních povolení nebo indexy podnikatelských nálad, poskytují relativně přesná čísla. S ohledem na výše uvedené tak s klidným svědomím můžeme souhlasit s prognózami Ministerstva financí ČR, České národní banky a dalších subjektů z veřejného sektoru, soukromého sektoru i akademiků, a sice že se česká ekonomika začíná nabírat stabilní formu a vyrážet směrem k růstovým obdobím. O to více zamrzí, že se v rozpočtu objevila stomiliardová sekera a její autoři se za ni navíc pochválili!
A nemění se ani poslední odstavec – politici si zvykli být ve střehu a jednají tak, jako by byli v permanentní volební kampani. Voliče je přeci nutné přesvědčovat o tom, kdo to s jejich dobrem myslí nejlépe, že… Anejlépe skrze vládní výdaje. Takže se opakujeme:
Podíváte-li se na obsahovou stránku rozpočtu, dožene i vás pocit, že další volby mohou přijít každý měsíc, anebo již dokonce nezvratně klepou na dveře. Posuďte sami: „Podpoříme tvorbu pracovních míst, zvýšíme důchody seniorům, zajistíme růst investic do infrastruktury a opravíme silnice, zvýšíme platy státním zaměstnancům, zvýšíme počet míst v mateřských školkách, stabilizujeme zdravotnictví, snížíme daně pro rodiny s dětmi, zajistíme levnější léky, budeme investovat do výzkumu a vývoje…“ Srdce voliče sice plesá, peněženka daňového poplatníka krvácí. Jenže VOLIČ rovná se DAŃOVÝ POPLATNÍK, byť si to mnozí z nás neuvědomují.
Budu moci oprášit stejný text i za rok? Volby jsou už v roce 2017 - vsaďte se, že ano! 
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
