Jak se zdá, boj liberálů za svobodu podnikání v pohostinství je prohraný. Na restauratéry se postupně navalí odpovědnost za věk hostů i jejich zdraví, ztratí svobodu ve stanovení cen a navíc si nebudou moci určit, zda je jejich restaurace kuřácká, nebo nekuřácká. Postoj evropské společnosti vygradoval „diskusi“ až do takové míry, že každý, kdo se regulační zvůli vzepře, je automaticky označen za podezřelého negramota. O.K.
Dlouhodobě tvrdím, že kouření v restauracích je učebnicovým příkladem možnosti tržního řešení, tedy řešení zcela bez zásahu státu. V takovém případě by totiž hra o kouření v restauracích měla čtyři hráče. Nechme je zastoupit jedinci s jasně danými preferencemi:
Prvním hráčem je zákazník-nekuřák. Jemu vyhovuje nekuřácká restaurace a preferuje podniky, kde se nekouří. Z diskusí však plyne, že i tento hráč chodí do kuřáckých restaurací, i když nerad. Nejčastěji prý proto, že se nechá přesvědčit kuřákem, aby do kuřácké restaurace šli, nebo nechce přijít o zábavu ve společnosti kamarádů či známých, kteří preferují kuřácké podniky. Zásadní otázka zní: Má možnost výběru? Ano, má.
Druhým je zákazník-kuřák. Ten preferuje hlavně svůj darebný zlozvyk. Když je v kuřácké restauraci, může se mu oddávat přímo uvnitř podniku, když ne, musí ven. Menší transakční náklady na kouření jsou samozřejmě v kuřácké restauraci, což mu zřejmě vyhovuje, ale závislost je silnější pán. Má možnost výběru? Ano, má.
Třetím hráčem je zaměstnanec restaurace. Bez ohledu na názor tohoto hráče na kouření se shodneme, že pro jeho zdraví je vhodnější pracovní směna v nekuřácké restauraci. Jenže zdraví tohoto jedince by mělo být hlavně jeho zodpovědností, stejně jako rizika, která s sebou nese pracovní prostředí jím svobodně zvolené pracovní pozice. Má možnost výběru? Ano, má.
Čtvrtým hráčem je restauratér. Ten má v legislativní smršti stejný cíl jako každý podnikatel: PŘEŽÍT. A měl by mít možnost zvolit si, jakými (legálními) nástroji toho dosáhne. A logicky se o to snaží. Pokud ví, že mu více tržeb přinesou zákazníci preferující zdravý životní styl a kouřem nepáchnoucí oblečení, zvolí nekuřáckou restauraci. Pokud je však většina jeho tržeb generována štamgasty popíjejícími pivo, pojídajícími utopence a smažený sýr a zakončující večer panákem tvrdého alkoholu, přizpůsobí nabídku právě jim. Má možnost výběru???
Když s militantními odpůrci kouření v restauracích debatuji o „pro a proti“ těchto zákazů a příkazů, argumentů na moje otázky týkající se svobody volby a odpovědnosti za rozhodnutí se mi nedostává. Je to vlastně úsměvné, protože celá problematika se totiž smrskne na argument o kouřem zapáchající oblečení. Přitom mezi ním a čistým vzduchem v restauracích vlastně stojí jediná věc: Lenost nekuřáků, že si nezaloží vlastní nekuřáckou restauraci! Přeci když je po ní taková poptávka, tak jde o zaručený sukces!
Ale vážně… Činit rozhodnutí není lehké. Každá volba má totiž náklady obětované příležitosti „Co by bylo, kdyby…“. Pokud máme právo volby, pokud si můžeme svobodně vybrat, jakou možnost preferujeme, pokud nekuřáka někdo s pistolí u hlavy netlačí do kuřácké restaurace a nedrží ho tam násilím, opravdu potřebujeme, aby za nás někdo rozhodoval? Odpovědnost za rozhodnutí přeci neznamená, že ji alibisticky svalíme na někoho, kdo o nás nic neví a komu na nás, přiznejme si to konečně, záleží daleko méně než nám samotným. Nebo snad myslíte, že vám bude lépe, když za vás budou rozhodovat politici a úředníci? Dejte na mě – pokud budeme vnímat svobodu volby jako něco, na čem nám vůbec nezáleží, respektive čeho se rádi zbavíme za jednu kouřem nenačichlou košili, řítíme se nezadržitelně do orwellovského 1984.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
