Protesty francouzských taxikářů proti UBER? Absurdní přehlídka vlastní bezradnosti

Ačkoliv ve Francii spoutané peklem socialistické byrokracie by člověk téměř podlehl opačnému názoru, o kvalitě poskytovaného produktu i tam stále ještě rozhodují zákazníci. Nikdo jiný. A jejich volba je – jak známo – velmi jednoduchá. Logicky a přirozeně preferují levnější, flexibilnější a kvalitnější služby. Myslet si, že mám právo na to poskytovat dražší a horší službu jen kvůli tomu, že jsem ji poskytoval v uplynulých desítkách let a kombinace odvětvové regulace udržující status quo a ostrého nátlaku zájmové lobby zastrašovala případnou konkurenci od vstupu na trh, je dětinsky hloupé.

Co bude příště? Budou se lékaři ze státních nemocnic přivazovat ke dveřím soukromých praxí, které svou výbavou a poskytovanými službami uspokojují poptávku pacientů po kvalitních lékařských výkonech a komfortu zároveň? Budou učitelé státního vzdělávacího systému blokovat vstup na soukromé lekce a on-line vzdělávací kurzy, které rozvíjí individuality studentů a úzce se soustředí na skutečné potřeby trhu práce? Bude policie zatýkat lidi, kteří si nepůjčují v bankách, ale půjčují si od jiných lidí s volnou hotovostí? Budou naštvaní hoteliéři legitimizovat všechny osoby vstupující do obytných domů v evropských městech ve snaze odhalit uživatele skvělé služby Airbnb, která turistům umožňuje nocovat v destinacích po celém světě za rozumné náklady a objevovat přitom skutečný život místních obyvatel? 

Je to možné. Ale nebude jim to nic platné! Proč? Protože na trhu zkrátka platí k zákazníkovi jediná možná cesta, a ta vede přes zastávky „kvalita“ a „cena“. Nic víc, nic míň. Ve sportu platí: Můžu se vztekat na konkurenci, která je lepší než já. Křičet, stávkovat, brečet, vyhrožovat. Ale všechno je to marné. Buď se zlepším, nebo nikdy nemůžu vyhrát.

Výše uvedené platí pro boj o zlatou medaili z olympiády, stejně jako pro boj o spokojeného zákazníka.