Tuzemský daňový systém rozhodně nepatří k těm nejpřívětivějším, zejména směrem k podnikatelům. To se dlouhodobě ví. V oblasti „regulace podnikání“ se Česká republika umisťuje na strašidelném 142. místě ze 157 zemí zahrnutých v analýze respektovaného kanadského think-tanku Fraser Institute, intervence státu do našich životů („velikost státu“) není hodnocena o moc lépe (112. místo). Doporučení ekonomů, podnikatelů, investorů, akademiků nebo politiků ze zemí, kde to dělají lépe než u nás, jsou jednoznačná: Zjednodušovat, zjednodušovat, zjednodušovat. Ne naopak!
Je paradoxní, že současný ministr financí, sám dlouholetý kritik zkostnatělosti státní zprávy, nepřehlednosti daňového systému, malých domů „Kalousků a Topolánků“, byrokracie a zdlouhavé státní administrativy, neváhá zalovit pro vlastní učebnicovou výjimku - jak jinak se dá označit snížení sazby daně z přidaného hodnoty pro jeden konkrétní druh komodity alkoholické nápoje (pivo), ještě navíc zúžený na jeden prodejní kanál (čepované pivo v restauracích)?
Výtek proti této daňové výjimce je celá řada.
Někdo kritizuje nejasnou fiskální pozici návrhu, kde je zřejmý propad výnosů daně z přidané hodnoty vyvažován fiktivními (zatím skutečně neexistují!) výnosy zvýšené spotřeby, vyšších daňových odvodů nebo efektu (zatím neschváleného a státní zprávou zcela nezabezpečeného) systému elektronické evidence tržeb. Někdo kritizuje pokřivení podnikatelského prostředí v sektorech potravinářství a pohostinství. Někdo kritizuje kolorit osobní zaangažovanosti Babišova Agrofertu, který se akvizicemi chmelových farem na Žatecku a Lounsku zařadil mezi nejvýznamnější pěstitele chmelu v České republice. Někdo kritizuje podporu spotřebitelskému užívání alkoholických nápojů, které má nežádoucí společenské efekty, třeba na veřejný zdravotní systém. Někdo kritizuje vypuštění další kouřové clony, která sofistikovanou diskusi o možnostech řešení daňových úniků, kterých je celá řada, převádí do nelogické roviny „kdo chce levnější pivo, chce naši elektronickou evidenci tržeb, a kdo ji nechce, je podvodník“.
Mně ale zřejmě vadí ta „nejbanálnější“ výtka, a sice že politický záměr jednotlivce se bude opět řešit daňovou výjimkou, která znepřehlední již tak nepřehlednou daňovou legislativu a vytvoří precedens pro další a další návrhy daňových dárečků voličům. Již padají návrhy na nejrůznější druhy potravin nebo nejrůznější skupiny lidí, kterými by chtěli koaliční partneři z ČSSD a KDU-ČSL také potěšit své voliče. Jejich častým argumentem je již zmíněná marginalizace fiskálního dopadu, tj. že změna bude fiskálně neutrální nebo že to státu vlastně vyplatí, protože „je přece jasné, že když stát udělá A, tak spotřebitelé udělají B“.
Tak to však nefunguje. Historické zkušenosti s daňovými změnami ukazují, že modelování chování spotřebitelů není možné řešit trojčlenkou. Jde o velmi náročnou disciplínu, kde jsou výsledky závislé na celé řadě neovladatelných jevů: Zareagují spotřebitelé tak rychle, jak očekáváme? Jak se bude vyvíjet ekonomika? Jak se zachovají producenti substitutů a komplementů? Přenesou prodejci změny do finálních cen na úkor svých marží?
Celní správa Ministerstva financí České republiky by mohla dlouho vyprávět, jak obtížné je odhadovat výnosy zdanění spotřeby…
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
