Český divák je často konzervativnější než sami filmaři, říká režisér nového filmu ze Šumavy Daniel Habrda

Kdybyste měl svůj nový film čtenářům krátce představit, co byste o něm řekl? 
Je to mysteriózní kriminálka ze Šumavy. To je podle mě to, co film vystihuje nejlépe.

Snímek se jmenuje Samhain, co přesně to znamená? 
Samhain je prastarý pohanský svátek mrtvých, předchůdce dušiček a Halloweenu. Je to ten prapůvodní svátek, který tu naši předci slavili.

Kde se vzala myšlenka zapojit do kriminálky motiv pohanského svátku? Je to něco, co vás baví? 
Vlastně ani ne. Já ten scénář začal psát hned po škole a poměrně pragmaticky. Začal jsem tím, co máme tady v okolí, a co vše mi nabízí jihočeský kraj. Taky jsem postupně hledal žánr a námět pro děj. Věděl jsem, že film bude nezávislý a nízkorozpočtový, tomu se muselo také několik věcí přizpůsobit. S ohledem na všechny tyhle věci jsem poměrně rychle došel ke kriminálce.

A ty pohanské rituály? 
Nechtěl jsem dělat přímočarou a čistokrevnou kriminálku, začal jsem si do příběhu proto přidávat více mysteriózních prvků. Všichni známe takové ty povídačky o tom, že někde straší, že něco nosí smůlu a podobně. Furt mi to ale nějak nešlo dohromady a nedařilo se mi to pospojovat. Všechno se změnilo, až když jsem dostal pozvání na Housův mlýn do Tábora, kde tyto keltské svátky slaví. Tam jsem se o tom dozvěděl víc, zaujalo mě to, a nakonec to do sebe všechno krásně zapadlo.

Myšlenka tedy nebyla natočit českou Záhadu Blair Witch nebo Slunovrat? 
Ne, to vůbec ne. Bral jsem to opravdu pragmaticky. Pokud se člověk rozhodne natočit nezávislý film, který má jeho schopnosti ukázat světu a obstát nejen před diváky, ale před celým filmovým průmyslem, nemá moc na výběr. Jít vlastní cestou je těžší možnost, ale my chtěli ukázat, že to myslíme vážně, že to dokážeme udělat po svém, a to se nám, myslím, podařilo.

Film popisujete jako mysteriózní detektivku. Jak velkou roli tam nadpřirozeno hraje? 
To tajemno je rozprostřené po celém filmu, záměrně ale zůstává spíše na pozadí. Je to také kvůli tomu, že jsme velice ateistický národ a není podle mě úplně dobré se tu snažit o velkou magii a fantazii, protože by to hodně lidí mohlo odradit. Spousta věcí je ve filmu jen načrtnutá a zůstane tam několik nedořešených záhad. Je pak už jen na divákovi, jak si na ně odpoví a zda se vydá racionální nebo záhadnou cestou.

Jak dlouho jste na filmu vlastně pracoval? 
Šest let. V roce 2018 jsem dokončil školu a od té doby jsem začal tahat svoje staré nápady a náměty. Šumavská kriminálka byla jedním z nich, ale tehdy to bylo jen pár vět. Začal jsem to postupně rozvíjet a upravovat, až to našlo svou finální podobu.

Co bylo na téhle dlouhé cestě to nejtěžší? 
Každá část té tvorby je těžká a má svoje úskalí. Když jsem pracoval na scénáři, bylo psaní to nejtěžší, pak jsme začali natáčet a nejtěžší bylo vše okolo toho. Když šel film do střižny, zase se to posunulo. Člověk má vždy pocit, že je v té nejtěžší fázi, ale nyní můžu s odstupem říct, že nejtěžší byly ty tři roky, kdy jsem seděl na dokončeném filmu a čekal na to, jak se filmový průmysl po covidu vzpamatuje a zda budou mít kina o film opět zájem.

Jak to dopadlo? 
Byly to tři roky nejistoty a čekání. Na jejich konci jsme začali hledat cesty, jak film zjednodušit a upravit, protože jsme distribuci filmu začali namísto kin zaměřovat na televizní vysílání.

Můžete tedy říct, kdy a kde budou moci diváci váš film vidět? 
To bohužel nemůžu, protože to ještě nevím. V tuhle chvíli máme distributora, který je už ve finální fázi jednání s televizními stanicemi, která ale nakonec film koupí, ještě nevíme.

Přesto už měl film slavnostní premiéru v budějckém kině Kotva. Jaké byly divácké ohlasy? 
S reakcemi diváků jsem byl spokojený. Já osobně jsem ale dost sebekritický, a to přesto, že vím, že v našich podmínkách jsme udělali maximum a vytvořili důstojné a dobré dílo. Po těch letech, kdy to člověk viděl horem dolem už milionkrát, vnímá všechny mezery a nedostatky toho materiálu. Na druhou stranu tohle divák nikdy neřeší, lidé na to koukali čistým pohledem a hodnotili to pozitivně.

Film se natáčel v jižních Čechách a v šumavských lesích. Jsou tam nějaké lokace typické pro tento region? 
Je jich tam hned několik a já je všechny asi ani nedokážu pojmenovat. Diváci určitě poznají přívoz v Dolní Vltavici. Točili jsme také hodně v okolí Stach, je tam Javorník a spousta jiných okolních kopců. Je tam také několik scén z Budějovic. Jsou tam záběry z Piána, Lannovy třídy a Jihočeského muzea.

Film jste natáčeli v době covidu. Znamenalo to pro vás hodně komplikací? 
V té době vše fungovalo tak na padesát procent a museli jsme také řešit spoustu věcí s prevencí, karanténou a vyskytlo se i pár větších komplikací, vše se nám ale povedlo úspěšně zvládnout. Při natáčení nám například v rozmezí několika dní odpadlo i několik lidí najednou. Vždy se nám ale podařilo najít za ně náhradu. Jednou nás zase zachránilo, že na filmu pracovali současně dva kameramani, kteří se mohli při nemoci navzájem zastoupit.

Spousta jihočeských umělců se na Šumavě inspiruje, využívá její tajemnou atmosféru a zasazuje do ní své příběhy. Byla i pro vás její atmosféra důležitá? 
U mě o tom rozhodl spíš můj přirozený patriotismus. Věděl jsem, že to chci točit tady a cíleně jsem tady našel to téma. Přišlo mi to tak správné, jsem z Budějc a vystudoval jsem školu v Písku. Většina lidí, pokud se chce věnovat filmu, musí do Prahy nebo do světa a doufat, že se dostanou na dobrou pozici a jednou jim dá někdo šanci ukázat, co umí. Já se ale rozhodl, že to zkusím vykopnout tady a pokusím se do jižních Čech přitáhnout něco, co tu má díky písecké škole silný základ, na kterém by šlo dál stavět.

Jak tedy hodnotíte současnou českou filmařinu? 
Nevím, jestli jsem ten nejlepší, kdo by měl hodnotit práci jiných, ale určitý názor na to samozřejmě mám. V českém filmu nyní vnímám dva proudy. Jeden má generovat zisky, druhý je umělečtější a má spíše festivalový ráz. Obecně si myslím, že český film dnes volí spíš vyšlapanou a bezpečnou cestu a zdráhá se experimentů, i když se teď objevují nové vlaštovky. Většina produkce jsou pohádky a romantické komedie, které můžete jako producent tvořit s jistotou, že na to lidé přijdou.

V Českých Budějovicích se podílíte i na provozu dvou kin – Kotva a Háječek, vidíte to tedy i z té druhé strany. Jaký je vlastně český divák? 
Diváci jsou mnohdy konzervativnější než sami filmaři. Občas se až divíme, na co lidé chodí a odcházejí naprosto spokojení, přestože to už viděli desetkrát v jiných filmech. Je to pro ně určitá forma odpočinku a rozptýlení. Jsou ale také lidé, kteří ze zásady nechodí na české filmy a vůbec je nezajímají, čímž jim může utéct spousta zajímavých projektů.

Když jste mluvil o tom, že jste k tvorbě filmu přistupoval co nejvíc pragmaticky, proč jste nevsadil na jistotu a nenatočil romantickou komedii? 
Přestože mám k romantickému žánru vřelý vztah a už při studiu jsem v tomto žánru nasbíral několik zkušeností, touto cestou jsem jít nechtěl. Důvod je jednoduchý, romantický film je první liga českého filmu a v té by nikdo začínat neměl. Navíc tam člověk musí obstát v mnohem větší konkurenci.