Stát chce půjčit společnosti OKD jednu miliardu Kč. Podle ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka je jedinou možností, jakou se Česká republika vyrovná s ekonomickými problémy jedné konkrétní soukromé společnosti, státní půjčka této firmě z peněz daňových poplatníků. Výborný nápad? Sociální opatření? Nutnost? Nikoliv. Velký problém, zjevná hloupost a Pandořina skříňka, která by měla navždy zůstat uzamčená v myšlenkách socialisticky laděných politiků.
Nejde ani tak o to, že daňoví poplatníci na nic takového nedali ve volbách politikům mandát (nevím o tom, že by měl někdo v programu heslo „Stát vytlačí banky z trhu komerčních úvěrů“) ani o to, že ministr Mládek sám přiznává, že rizikovost úvěru je na hranici ruské rulety s plně nabitou a funkční zbraní. Jde o to, že politici a úředníci, když už si je musíme platit, by měli zabezpečovat takové služby, které soukromý sektor nechce (žádný byznys model), nemůže (regulace) nebo z jiných důvodů nedokáže zajistit sám.
Na podporu všech špatných podnikatelských konců zkrátka nemáme dostatek prostředků. Opakuji to již poněkolikáté, nejsme ropná velmoc sanující cokoliv z veřejných peněz. Ani jí v tomto ohledu nemůžeme být. Měli bychom chtít vybudovat moderní znalostní ekonomiku, kde neúspěšné firmy zanikají a nové vznikají, kde se stát snaží pomoci pouze tlakem na zvýšení ekonomické svobody, snížení daňové zátěže, odstranění byrokracie a bariér pro zakládání nových firem, zpružnění trhu práce, rekvalifikace zaměstnanců a jejich nabírání na úvazky různého typu. Měli bychom chtít být zemí, kde platí panství práva a zdravý rozum, který odporuje myšlence „podpoř jednu firmu a tvař se, že na ostatní firmy to nemá vliv“. Co když začnou krachovat též? A co si tak udělat analýzu časové řady hospodářských výsledků OKD? Neprojedli vlastníci ovoce z dobrých časů bez toho, aniž by mysleli na časy zlé? A pokud to udělali, není současný stav náhodou jen a jejich chyba?
Podobným způsobem jde rozmetat napadrť jakékoliv lobbyistické pokusy soukromého subjektu zachraňovat svou kůži z veřejných peněz, bez ohledu na počty zaměstnanců. Pamatuji si, jak se při tzv. krizi po roce 2008 se žádostmi o podporu ve formě šrotovného a dalších všemožných akcí pro to či ono odvětví na vládě netrhly dveře. Stačila přitom jedna otázka, která vždy vzala lobbyistům vítr z plachet: „Můžete mi ukázat časovou řadu hospodářských výsledků firem z odvětví a výplaty dividend za posledních 10 let? Aha, tak vy chcete podporu? Prodejte jachty a investujte peníze do firmy, jestli chcete přežít krizi.“ A bylo hotovo.
Nebudu se znovu opakovat – pochopení proto, že trh práce bude po pádu OKD v „regionu razovitem“ vystaven velkému tlaku, ale zároveň argumenty proto, že si trh práce nakonec jako vždy poradí, jsem popsal v článku zde. Tak to zkrátka chodí. Tak jako se malé firmy mohou stát velkými, tak se velké firmy mohou stát malými, ještě menšími a nakonec třeba úplně přestat existovat. Třeba proto, aby pak – v lepší době, s lepším managementem nebo lepšími nápady, povstaly z popela. American Airlines, Kodak, General Motors, Nokia...OKD?
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
