Jiří a Otto Bubeníčkovi patří ke světovým tanečním špičkám. Mají na kontě řadu skvělých baletních i jiných tanečních rolí, ale také různá ocenění. Právě letos se rozhodli, že svou profesionální kariéru ukončí. Co je k tomu přimělo, a co budou nyní dělat dál? To prozradili Malostranské Drbně.
Pánové, vaše letošní Česko-Slovenské tour je poslední v rámci „zakončení profesionální kariéry“. Proč jste se rozhodli skončit, a proč právě letos?
J: Je nám 41 let a řekli jsme si, že už jsme v tom ohledu naší profese převedli vše. Už s tou myšlenkou pracujeme pár let. A teď máme ten pocit, že nastal ten čas. I kvůli kloubům, i kvůli nám samotným.
O: Dá se říct, že jsme si pracovně asi splnili každý sen. Tancovali jsme všemožné a pracovali jsme na choreografiích opravdu mnoha děl a skutečně si myslíme, že v nejlepším se má přestat.
Co bylo tím největším důvodem, kdy jste si řekli dost – byl to věk, únava, nebo snaha se posunout dál?
J: Námaha, únava materiálu? (smích) Hlavně to, že se chceme posunout někam dál. Chceme se zkrátka věnovat i věcem, na které nemáme tolik času.
O: Opravdu jsme teď měli hodně projektů. Nezastavili jsme se. Pracovali jsme v poslední době v Hannoveru, Tokiu, Lublani na projektech třeba jako Doktor Živágo a podobně. Zkrátka bylo to pestré, bylo to krásné, ale… bylo toho dost.
Co tedy bude dál? Jdete do „důchodu“, tak jak to tanečníci často dělají?
J: Dá se to tak říct, ale určitě nebudeme sedět a lelkovat. Budeme dál trochu tancovat, věnovat se, tomu, čemu se i tak věnujeme – choreografii, scénografii, divadlu, tvorbě kostýmů. A taky chceme trochu podchytit náš soukromý život.
O: To je pravda, ten doposud dost zanedbáváme. Ale jinak to nejde, při našem povolání. Čas ovšem letí a my bychom opravdu rádi další část života prožili v pohodě a hezky.
Takže jste zadaní a chcete třeba už i založit rodinu?
J: Ano, každý máme přítelkyni. Naše partnerky žijí jinde, nicméně samozřejmě, že bychom se jim rádi více věnovali a opravdu se takříkajíc usadili.
O: A samozřejmě založili i ty rodiny. Děti bychom chtěli oba a moc, takže teď je asi ten nejvyšší čas.
V září vyrážíte na své poslední tour Orfeus – Les Ballets Bubeníček. Bude v něčem jiné, než byla ta předchozí?
J: Určitě! Bude kratší, ale velmi zajímavé a netradiční. Nechtěli jsme děla dvou tří hodinové představení. Chtěli jsme udělat něco komorního, propojit to s hudbou, mluveným slovem, efekty. A proto jsme si vybrali projekt Orfeus.
O: A nebudeme tam jen pouze my dva. Budeme mít hosty. Například skvělého slovenského herce Csongora Kassaie, kterého diváci v Česku znají z pohádky Čert ví proč, jako Lufifera. Doprovodní nás skvělá německá tanečnice Anna Herman. Budeme tam mít i skvělou a známou violoncellistku Terezii Kovalovou a to vše pod režijním vedením dua SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský).
Kdy budete zkoušet, nacvičovat. Asi nejde o úplně jednoduché propojení toho všeho….
J: To máte pravdu, ale moc se na to těšíme, protože je to s fajn lidmi, v pohodě. Zažijeme u toho i hodně humoru.
O: Nacvičovat budeme v červenci a v srpnu, abychom do toho září vše vypilovali a předvedli to nejlepší. Abychom se opravdu důstojně a hezky s diváky v Čechách i na Slovensku rozloučili.
Vaše postavy jsou vysportované, logicky se to od tanečníků čeká. Musíte mít třeba speciální stravu a cvičíte hodně v posilovně?
J: Samozřejmě, že čím člověk víc stárne, je to složitější, ale musíme se udržovat. Kromě jógy, tréninků pohybu, cvičení, musíme i do fitka. Což nás ne vždy baví, ale je to nutnost. A jídelníček si hlídat musíme, abychom nějak víc nepřibrali, a abychom byli a cítili jsme se v pohodě.
O: My jsme opravdu celý život makali, cvičili, udržovali se. Sice nebudeme na představení skákat nějaké vysoké skoky a podobně, ale musíme být ve formě. I se to od nás očekává….
Od kolika let tančíte a děláte balet a kdo vás k tomu vedl?
J: Děláme ho od 11 let a vedl nás k tomu jak táta, tak i mamka. Ona dělala balet. Pocházíme z cirkusové rodiny, nicméně když jsme byli malí, tak jsme šli na gymnastiku. Tehdy nás viděla profesorka z konzervatoře a řekla rodičům, že máme velký talent. A vzali nás pak hned do druhého ročníku.
O: A věnovali jsme se tomu skutečně vlastně odmala, takže to děláme dlouho a jistě uznáte, že je čas si trochu „odpočinout“. (smích)
Kdybyste nedělali balet, netančili, bavil by vás ten cirkusová kočovný život?
J: Bavil, určitě. Kdybychom nedělali tohle, určitě bychom jezdili s cirkusem.
O: Je to zajímavý život, cestování, zvířata, práce s nimi i s lidmi….
Nějaký váš sen do budoucna?
J: Rádi bychom měli nějaký svůj vlastní soubor a vedli ho, kde bychom předávali zkušenosti. Pedagogickou práci už vlastně děláme, ale teď budeme mít více času se tomu věnovat.
O: A pokud se najde divadlo u nás, ale spíš v Evropě, které nás osloví, budeme jedině rádi. Rádi bychom si třeba zahráli v hezkém filmu o tanci, baletu. Ale opravdu v díle, které bude na reálných základech. Pokud by se našel takový scénář, pak by to byl takový náš malý sen do budoucna.
Jak relaxujete, když necvičíte, netančíte, nehrajete?
J: Jdeme do kina, na procházku, na výlet. Nebo jen tak doma, v klidu si vezeme knížku a nic neděláme.
O: A někdy i vypneme telefon, necháme ho doma i počítač a na pár dní vypadneme, abychom opravdu sami takzvaně vypnuli. Je to zkrátka někdy potřeba.
A kde všude se tedy diváci na vás mohou v září v rámci tour Orfeus mohou těšit?
J: Tak začínáme 10. září v Ostravě, pak je Brno, Bratislava, České Budějovice, Praha, Plzeň, tam končíme 19. září, ovšem 25. září se ještě znovu vrátíme do Prahy. První představení se vyprodalo, tak jsme se s producentem rozhodli udělat ještě druhé. A to už je z většiny taky vyprodané. A není vyloučeno, že ještě někde nějaké přibude. Uvidíme.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
