Školí prostějovské radní. Nejsou na odpor zvyklí, říká šestnáctiletý Jakub Čech

Od kolika let jste se vůbec začal zajímat o politiku teoreticky a od kdy jste se do politických a úřednických záležitostí přímo angažoval?
Zájem o politiku může mít spoustu úrovní. Když mi bylo šest, tak jsem se o politiku zajímal z toho pohledu, že mi málem zrušili základku, že zavřeli fungující koupaliště, a že když jsou volby, dostanu propisku a balónek. Aktivněji se zapojuji tak někdy od deseti let, ale i předtím mi občas vyšel článek v místních novinách.

Nevadí vám, že na některé lidi funguje princip propisky, balónku, případně koblihy i v dospělosti?
Vadí. Tomu procesu, jakým se lidé rozhodují, komu dají ve volbách svůj hlas, bychom se měli jako společnost věnovat. Je na školách žáky učit sledovat, jak funguje jejich územní samospráva nebo pracovat s jednoduchými popularizačními nástroji jako je Volební kalkulačka. Stát by podle mě měl zakázat v měsících před volbami zveřejňovat výzkumy stranických preferencí a volebních modelů, protože to spoustu lidí ovlivňuje a vytváří to syndrom ztraceného hlasu u některých stran. Dále bych reguloval billboardy a časem možná i výdaje na kampaň. Řešení tohoto problémů ale spíš spočívá ve změně uvažování společnosti, ta regulace reklamy by měla být spíše podpůrná.

Jsi nezletilý - netýká se tě to

Jaká byla reakce radních Prostějova, když jste po nich poprvé požadoval vydání informací, které měly být přístupné?
Na to asi neumím úplně odpovědět, protože žádost jsem poslal emailem a odpověď přišla písemně. Žádostí o informace chodí na radnici hodně, takže to politiky asi moc nerozhodilo.

Byly na vás, když jste znovu upozorňoval na porušování některých zákonů, na radnici už více připravení?
To úplně ne. Dvacet let tam působí a nejsou zvyklí, že by si někdo dovolil jim oponovat, anebo je kontrolovat, zda dodržují zákony, jak mají. A na to si až nyní poslední dva roky zvykají a to nejde úplně jednoduše.

A nesetkal jste se z jejich strany s negativními narážkami na váš věk? Nemyslím v tom smyslu, že vám nechtěli poskytnout informace, ale že například říkali: „Jsi moc mladý, nemůžeš tomu rozumět.“?
Setkal, jednou mi třeba napsal člověk, který je teď bohužel náměstek primátorky, na facebooku, že když nejsem zletilý, tak se mě daná věc netýká.

Jak jste reagoval?
Bylo pro mě tehdy neuvěřitelné, že je někdo tak arogantní a neskrývá to. Začal jsem to alespoň sdílet na facebooku, aby se to dostalo k většímu množství občanů, aby věděli, že takoví nechutní lidé působí ve veřejných funkcích.

Myslíte se, že kvůli vám na radnici v Prostějově nespí?
Řekl bych, že důvodů k tomu, aby nespali, mají radniční politici hodně a já jsem jen jeden z mnoha, pokud vůbec. Tím hlavním je podle mě jejich vlastní svědomí a strach, že už jim nebude veřejnost jejich jednání tolerovat anebo že jejich skutky budou potrestány.

Jaké jsou takové největší přešlapy prostějovských radních, které by měly být potrestány?
Ten největší je kauza okolo tržnice a společenského sálu „Manthellan“, dále je to zchátrání a zbourání jezdeckých kasáren, příprava pochybného olympijského centra a s tím související zničení a zbourání koupaliště a pokácení desítek stromů, netransparentnost radnice, časté porušování zákonů a hlavně vyhazování peněz města oknem.

Vyburcoval jste k činnosti i jiné občany Prostějova?
Doufám, že ano, protože se snažím jim dát najevo, že když usvědčovat politiky z porušování zákona dokáže patnáctiletý, mohli by to starší zvládnout také a pokud možno ještě lépe. Zda k tomu ale opravdu dochází, nevím.

V rozhovoru pro DVTV jste uvedl, že chodíte pravidelně na jednání zastupitelstva. Jak se na vás ze začátku dívali samotní zastupitelé? A co na to vaši rodiče?
Zřejmě byli překvapeni, že se na jejich jednání přišlo podívat desetileté dítě, ale pochybuji, že by tomu věnovali nějakou pozornost. Oni se nad občany dost povyšují, tedy většina z nich. Rodiče na zastupitelstva nikdy nechodili, ale zvykli si na to.

Nemrzí vás, že ačkoliv politickým věcem rozumíte mnohem více než většina dospělých, tak zatím nemůžete volit? Těšíte se, až budete mít volební právo?
Mrzí. Právě proto bych byl rád, kdyby volební právo bylo už například od šestnácti. Nemyslím si, že by šestnáctiletí a sedmnáctiletí byli méně či více uvědomělí než zbytek společnosti a navíc právě oni zde budou v budoucnu žít a měli by mít právo spolurozhodovat o směřování země či města.

Lidé mě poznávají nejen v Prostějově

Už jste poskytl mnoho rozhovorů, mimo jiné jste byl v Show Jana Krause, Všechnopárty nebo právě DVTV. Pomohly vám tyto věci k tomu, abyste si u osob, které kladly odpor vydat informace, vybudoval určitý respekt?
To úplně nevím, ale asi si budou dávat větší pozor, když obdrží nějaké podání ode mě. Což není úplně dobře, protože to samo o sobě není systémové řešení. Uvidíme časem.

Poznávají vás lidé v ulicích Prostějova, případně co vám říkají?
Občas mě někdo pozná, i v jiných částech republiky. Lidé mi vyjadřují podporu, jsou rádi, že někdo sleduje politiku a upozorňuje na problémy. Většinou se je snažím vybízet, aby také byli ve svém městě aktivní.

Vadí vám lidé, kteří vedou řeči o tom, jak je u nás v ČR všechno špatné, ale sami se do politiky nezapojí ani takovým způsobem, že by jen došli k volbám?
Vadí. Takoví lidé vůbec nemají morální právo kritizovat, když nejsou schopni využít svého volebního práva. Právě oni jsou příčinou současného marasmu, ti politici vlastně jen využili situace.

Co na vaše zájmy říkají spolužáci? Nenechali se někteří z nich strhnout a nezačali se zajímat o stejné věci?
Vždy jsem se snažil spolužáky aktivizovat, brát je na zastupitelstva, podepisovat s nimi různé petice a podobně. Někdy se to dařilo více, někdy méně, každopádně třeba u těch podpisových akcí bylo vždy nutné ten daný problém zjednodušit a vysvětlit tak, aby pochopili, o co se jedná. A zde vidím velkou roli školy, která má k občanství vychovávat. Celkově bych řekl, že mě podporují, ale ne nijak výrazně.

Miloš Zeman není neporazitelný

Jaký máte názor na v posledních týdnech nejvíce probíranou věc médií – vyznamenání/ nevyznamenání Jiřího Bradyho Miloše Zemanem?
Je to další z ostudných kroků prezidenta Miloše Zemana, popravdě řečeno to ale není nic, co by mě u něj překvapilo. Ale zase se musí ocenit, že Zeman svým krokem pana Bradyho proslavil a nyní ho zná celá republika.

Myslíte si, že tato kauza může prezidentovi uškodit?
Miloš Zeman není neporazitelný. V minulých volbách měl podporu ani ne třetiny oprávněných voličů. Navíc, pět let není úplně krátká doba a lidé, kteří tehdy měli třináct let, budou plnoletí. Jinými slovy, voliči budou jiní než tehdy. A tuto kauzu Miloš Zeman komunikovat rozhodně nezvládl. U jeho tvrdého jádra ho to zřejmě neohrozí, to však není příliš velké. Nemalá část jeho voličů ho podpořila, protože měl slabého protivníka v druhém kola, navíc spjatého s nechvalně proslulou Nečasovou vládou. Navíc Zemanovi pomohla špatná ekonomická situace obyvatel, která se do velké míry zlepšila ekonomickým oživením. I uprchlická krize odezněla a tím Zeman přišel o svůj hlavní trumf.

Jste hrdý Čech?
Mám naši zemi rád a baví mě tu žít i se všemi nevýhodami. Ale národ asi není něco, k čemu bych se chtěl a priori upínat a co by mělo dnes nějaký velký význam.

Jak moc si vážíte ceny Gratias Tibi společnosti Člověk v tísni, kterou jste obdržel v květnu. Je to pro vás zadostiučinění pro práci a zároveň motivace pokračovat dál?
Ano, přesně tak. Člověk v tísni dělá velmi dobrou práci v řadě různých oblastí a jsem rád, že mě takto podpořili. Mezi podpořenými projekty jsem v dobré společnosti.

Berete tuto cenu jako zatím největší úspěch vašeho dosavadního života, nebo ten největší úspěch je to, že se vám daří v politice něco měnit?
Zatím se mi toho v politice moc měnit nedaří, protože jako nezletilý občan nemám skoro žádná formální práva. Moje role je spíš upozorňovat a poukazovat na problémy, nejsem komunální politik, abych je mohl řešit. Takže udělení ceny je v tuto chvíli největší úspěch.

Chcete dále navázat školou s politickým zaměřením, nebo máte nějaký jiný obor, který by vás zajímal?
O své budoucnosti nemám úplně jasno, pravděpodobně budu ale studovat práva nebo politologii. Uvidíme.