Lidé často tvrdí, že jejich političtí oponenti jsou motivováni ryzí nenávistí. Tak máme „šiřitele nenávisti“, „nenávistné projevy“, „nenávistné skupiny“ a dokonce „mapy nenávisti“. Ovšem skoro nikdo se otevřeně nehlásí k „nenávisti“ jako ke svému politickému motivu. Když je někdo obviněn z nenávisti, tak běžnou reakcí je variace na: „Ty jsi ale naivní. To si vůbec nedovedeš představit, že by s tebou mohl někdo nesouhlasit? Jasně, půlka lidí v národě jsou příšerní zloduši.“
Myslím, že tohle je nepřesný pohled. Skutečná nenávist je vzácnou motivací. To ale neznamená, že jsme jako účastníci nebo pozorovatelé politiky vybaveni ryze pozitivními motivacemi. Spektrum emocí je široké a to, co v politice pozoruji, bych neoznačil za nenávist, ale za jeho umírněnějšího bratrance – odpor. Běžní lidé si nepřejí doslovné zničení svých politických oponentů. Ovšem když mají ve své mysli jejich mentální obraz, cítí nechuť, a když si je představují poražené – nebo jen něčím naštvané – je běžnou reakcí zlomyslná radost. Tedy radost odvozená od bolesti a smutku druhých.
Existuje politický nesouhlas založený jen na čistých a pozitivních motivech? Ano, ale takového stavu je pracné dosáhnout. Vyznačuje se pozorným nasloucháním oponentům, vážením argumentů a protiargumentů obou stran sporu atd. Při tom se člověk musí neustále hlídat, aby spor neposunul do osobní roviny.
Nesouhlas založený na odporu je oproti tomu normálním stavem. Pocítit odpor nevyžaduje žádné úsilí. Dojde k němu úplně přirozeně. Jakmile se to stane, tento pocit nám přinese rychlé odpovědi. Kdo se mýlí? Ti, ke kterým cítím odpor. Kdo je špatný? Ti, ke kterým cítím odpor. Kdo stojí v cestě uskutečnění všech dobrých věcí? Ti, ke kterým cítím odpor. Jsem snad já špatným člověkem, protože je nenávidím? Samozřejmě ne, protože já k nim necítím nenávist. Jen jimi hluboce opovrhuji za to, že mi nadávají do nenávistníků.
Kritikové mojí zjednodušené teorie pravice a levice často předpokládají, že přisuzuji nenávist obou stranám politického spektra. Jak jsem řekl dříve, myslím, že skutečná nenávist je vzácná. Oproti tomu tvrdím, že pro obě strany jsou hnací silou protikladná opovržení. Levici sjednocuje její pohrdání trhem, pravici sjednocuje její pohrdání levicí. Každý úspěšný politický proud začíná vymezením se proti těm, ke kterým je snadné cítit odpor: cizincům, bohatým, korporacím, muslimům, židům, černým, bílým, katolíkům nebo protestantům. Není to nic hlubokého, ale prozkoumejte svoje pocity a pocity lidí okolo vás.
V roce 1966 Lyndon Johnson ve svém proslovu pronesl: „Válka je pořád stejná. Mladí muži umírají na vrcholu svých sil, snažíce se při tom zabít někoho, o kom nevědí ani tolik, aby ho mohli nenávidět.“ To jsou pěkné řečnické obraty, ale pravda je opačná. Negativní emoce nevyžadují znalosti. Negativní emoce jsou velkým substitutem znalostí. A v politice je tento substitut tím, s čím se velká většina lidí naprosto spokojí.
Pro Liberální instititut přeložil Vladimír Krupa.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
