Zásadní zásah vyžadují e-recepty, tvrdí odhodlaně mladý ministr zdravotnictví

Jste deset  dnů šéfem českého zdravotnictví. Jak se cítíte?
Já jsem se problematikou zdravotnictví jako poradce Andreje Babiše na ministerstvu financí zabýval velmi intenzivně zhruba poslední tři roky, především otázkami financování a udržitelnosti systému zdravotní péče. To znamená, že do veřejné sféry jsem vstoupil již dříve, samozřejmě s ideály, že věci chcete a budete dělat správně. Ideály mám stále, ale samozřejmě jsem za tu dobu poznal mechanismy fungování veřejného prostoru, často protichůdné zájmy jednotlivců i skupin, které jsou ne vždy pro dobro věci. A to samozřejmě platí i pro zdravotnictví. Toto poznání samozřejmě přináší i poučení. Takže ano, přicházím jako mladý člověk s cíli a vizemi, jak by naše zdravotnictví mělo a mohlo fungovat, ale zároveň vím, jak těžká práce to v praxi bude…    

Je vám jedenatřicet let, jste nejmladším členem nové vlády. Je tento fakt pro vás hendikepem nebo naopak, devizou?
Řekl bych, že platí obojí. Samozřejmě že věk vám v tom negativním slova smyslu předhazuje část médií, politiků a těch, kteří vám nepřejí. To je jednoduchý argument a jsem tak zdánlivě lehkým cílem. Přiznám se, že nemám čas analyzovat třeba rakouskou mediální scénu, zda podobným způsobem zacházejí se Sebastianem Kurzem, který je starší o necelé dva měsíce a je rakouským premiérem, nicméně výpady tohoto typu mne netrápí. S věkem nic neudělám, zkušenosti jsem prostě začal sbírat dříve než jiní, to je celé… Na druhou stranu je věk nespornou výhodou ve smyslu tahu na branku, energie a pracovního nasazení. Buduji svůj tým nejbližších spolupracovníků, kde dávám prostor právě mladým vzdělaným lidem. A popravdě, není za mnou žádná negativní stopa, žádná nevyjasněná kauza a s čistým štítem se vám lépe žije a rozhoduje, protože mne čekají i některé ne úplně populární kroky.            

Proč jste ministrem zdravotnictví právě vy? A proč zrovna ministrem zdravotnictví? Jste přece právník.
Proč právě já, to není úplně otázka na mne. Nicméně, jak už jsem uvedl, zdravotnictví jsem se věnoval jako poradce na ministerstvu financí a musím říci, že mne úplně pohltilo, i když jsem se věnoval především financování. Tedy udržitelnosti našeho systému i do budoucna, kdy se ekonomice nebude tolik dařit, kdy bude stárnout česká populace a nároky na zdravotnictví a sociální péči se budou stupňovat. Bude růst tlak na navyšování odměn lékařů a sester. To vše jsou přeci úžasné výzvy, které chci pomoci řešit. 

Co bude vaším prvním krokem?
Když pominu některé personální změny v nejbližším týmu spolupracovníků, chci personálně posílit ministerstvo, kde nyní chybí nějakých dvacet procent odborníků. Musím jako ministr urychleně řešit především elektronické recepty. Zdá se, že ve sněmovně bude mít podporu návrh na odložení sankcí za nepředepisování e-receptů o rok. Lékaři dostanou prostor, aby se připravili, protože musím uznat, že elektronický recept nebyl ze strany ministerstva a dalších odpovědných institucí dobře připraven. Jsem si ale jist, že elektronizaci našeho zdravotnictví bezpodmínečně potřebujeme, už nyní jsme v této oblasti na chvostu celé Evrposké unie a kvůli nekomunikaci při předepisování léků různými lékaři u nás ročně zemře několik set pacientů. Právě nás v elektronizaci předběhli Poláci, kteří začali s elektronizací výrazně později než my. V Polsku od příštího roku končí klasické psané recepty a vše bude elektronizováno. To by měl být i náš cíl.  Zatím se u nás proinvestovalo na 350 milionů korun do systému, a přesto lékaři oprávněně kritizují jeho nepřipravenost. Očekávám, že starším či venkovským lékařům by v přípravě na přechod měla jednoznačně pomoci stavovská organizace, tedy Česká lékařská komora.        

Dalším tématem je regulace úhrad zdravotnických prostředků, tedy nutná novela zákona o zdravotním pojištění, pro jejíž přípravu se dosud téměř nic neudělalo a přitom ji musíme v příštím roce přijmout, aby nevznikly výrazné finanční škody. Na stole je i téma zpětných bonusů, čekají nás ze zákona změny ve Všeobecné zdravotní pojišťovně, kde bych navrhoval vrátit se k tripartitnímu modelu se zástupci zaměstnavatelů i odborů. Důležitých témat je mnohem více, ale namátkou snad stačí…     

Čeho byste chtěl ve funkci dosáhnout?
Chtěl bych, aby naše zdravotnictví bylo stabilní a zlepšovala se péče o pacienta a jeho komfort. I když podle neúprosných ekonomických cyklů nás čeká období, kdy výdaje budou nadále růst, protože populace bude stárnout a bude mít zvýšené nároky na lékařskou péči. Ale příjmy, tvořené odvody do systému, budou klesat nejen v okamžiku poklesu výkonu ekonomiky, ale i tím, že bude ubývat ekonomicky aktivní lidí. Nároky na mzdy lékařů a sester přitom porostou. Udržitelnost financování systému, abychom zachovali a zvyšovali kvalitu péče a měli na ni peníze, to je pro mne základní výzva. A měla by být pro každého ministra zdravotnictví ale i ostatní subjekty, které se na tomto systému podílejí.      

Jak vnímáte naše zdravotnictví? Potřebuje hodně razantních zásahů, nebo má dobře našlápnuto, ubírá se správným směrem, a tak by stačilo jen pokračovat v načaté práci?
Myslím, že jsem již trochu prozradil v předchozích odpovědích. Zásadní zásah vyžadují e-recepty či příprava novely zákona o zdravotním pojištění. Rád bych ale změnil i situaci v oblasti prevence. Léčíme nemoci za obrovské peníze, ale nemáme dobře propracovaný systém, jak jim předcházet. Přitom jedna koruna investovaná do prevence znamená tři koruny uspořené na léčbě zanedbaných chorob. Jsme přitom svědky nárůstu chronických chorob, které jsou výsledkem špatného životního stylu. Stačilo by jíst zdravěji, nekouřit, méně pít alkohol, pohybovat se. Je otázkou, jak nastavit motivační systém, aby pacienti prevenci opravdu vnímali a respektovali, formovali svůj životní styl, chodili na preventivní prohlídky. To je běh na dlouhou trať, ale potřebujeme už začít, dosavadní systém prevence zkrátka není účinný, to nám jasně ukazují epidemiologická data onemocnění souvisejících se životním stylem.  

 Jste z Českých Budějovic, Jihočech. Z letošních výsledků prestižní celorepublikové soutěže Nemocnice roku pořádané neziskovou organizací HealthCare Institute vyplývá, že šest z osmi jihočeských nemocnic se může pochlubit skvělým úspěchem. Jedno absolutní vítězství a k tomu dvě první, tři druhá, jedno třetí, jedno čtvrté, jedno páté, jedno šesté a jedno sedmé místo. Co vy na to jako Jihočech a jako ministr zdravotnictví?
Já jsem nesmírně pyšný nato, že jsem Budějčák, ze Včelné, že jsem Jihočech. To snad ale každý, koho znám, má jižní Čechy zalezlé pod nehty, i když je zrovna v Praze. Jihočešství je zkrátka otázka srdce, je to fenomén, který jiné kraje nemají.

A samozřejmě jsem velmi potěšen, jak dobře systém jihočeských nemocnic co do kvality péče funguje, protože to je skvělá zpráva především pro pacienty. Ale nemohu samozřejmě opomenout i reálné problémy, jako je dostupnost péče především na venkově a hlavně v příhraničí, kde je problémem navštívit například příslušného specialistu, problémem je obsazenost ambulantních praktiků. Vím, že v tomto smyslu od nás obce, kraje i pacienti očekávají pomoc, ale nesmírně důležitou roli tu hrají pojišťovny, které jsou ze zákona odpovědné za zajištění místní a časové dostupnosti kvalitních zdravotních služeb.

Stal jste se ministrem zdravotnictví, myslíte si, že vám to obrátí život na ruby?
Neobrátí. To jsem si jist. Byl jsem i předtím zvyklý velmi tvrdě pracovat. Nyní musím především ještě více než předtím organizovat svůj čas. A samozřejmě vyrovnávat se a být připraven na odpovědnost za své kroky, za svá prohlášení. Ta je výrazně větší, než když jsem byl poradcem. Logicky mi i s poslaneckým mandátem přibylo práce. A proto chci moc poděkovat za to, jaké rodinné zázemí mám a jak mne moji blízcí podporují. Bez nich a jejich pomoci si nedokážu představit, jak bych tento nápor zvládal.      

Budou Vánoce. Jaké budou ty vaše? 
Vánoce jsou úžasné, vždycky jsem se na jejich atmosféru těšil a těším se i dnes. Už jen kvůli tomu, že můžete být se svými  blízkými, že mám trochu času setkat se kamarády ze školy, kolem muziky, které jsem se v Budějcích od dětství intenzivně věnoval. Mám rád, jak je Včelná o adventu vyzdobena, jak se jižní Čechy nasvítí a tak nějak celé zklidní. Nějak si ale ještě nepřipouštím, že jsou Vánoce za dveřmi. V předvánočním týdnu jsem měl ještě spoustu práce a vláda bude jednat i v týdnu povánočním.

Nicméně přeji všem Jihočechům rok 2018 prožitý hlavně ve zdraví, osobní pohodě a úctě. Naší zemi, aby se jí dařilo a byla navenek i dovnitř stále úspěšnější. A sobě, abych všechny změny a povinnosti, které mi závěr letošního roku přinesl, zvládl se ctí. 

Všem čtenářům Budějcké Drbny přeji krásné Vánoce a zdravý rok 2018.