V rámci debat o zavedení obecného referenda je často zmiňováno Švýcarsko jako příklad země, ve které referenda fungují. Bohužel, často ani ti, kdo na Švýcarsko odkazují, o reálném fungování referenda v této zemi nemají zcela jasno. I proto vnikl tento článek.
Referenda lze obecně rozdělit do dvou kategorií: 1) referenda, kde se hlasuje o něčem, co již bylo schváleno v parlamentu (zákon, změna ústavy, vstup do nějaké mezinárodní organizace), a 2) referenda, která navrhují změnu zákona (ústavy) bez předchozího projednání v parlamentu.
Švýcarsko má komplexní právní úpravu této problematiky a existuje několik kategorií referend. Výsledek referenda platí bez ohledu na to, kolik voličů přišlo hlasovat, ale účast se i tak pohybuje nad 50 %. Vedle referend na federální úrovni ještě existují i referenda na kantonální a místní úrovni, jejich úprava se liší kanton od kantonu. Zajímavé je, že v některých kantonech také existuje možnost referendem odvolat kantonální parlament (tedy vypsat předčasné volby).
První kategorií jsou povinná referenda, která musí být vypsána v případě, že parlament schválí změnu ústavy nebo vstup do nějaké mezinárodní organizace. V případě změn ústavy musí souhlasit jak prostá většina hlasujících, tak většina švýcarských kantonů.
Druhou kategorií jsou lidová veta. Toto referendum je vypsáno, pokud se podaří sebrat 100 tisíc podpisů během 100 dní od vyhlášení zákona, případně pokud o referendum požádá alespoň 8 kantonů. V tomto případě se hlasuje o zákonu tak, jak ho parlament přijal. Zákony jsou vetovány v cca 50 % případů.
Poslední kategorií je lidová iniciativa. Prostřednictvím této mohou občané v referendu hlasovat o změnách federální ústavy. Paradoxně nelze hlasovat o změnách běžných zákonů, což vede k tomu, že v ústavě se řeší relativně nepodstatné věci, jako je například zákaz minaretů. Pro vyvolání referenda je nutné sebrat 100 tisíc podpisů během 18 měsíců. Parlament a vláda mají poté poměrně dlouhou lhůtu na vyjádření se k návrhu. Mohou doporučit, jak hlasovat, případně předložit ke hlasování vlastní protinávrh. Existuje jen několik výjimek, o kterých nelze hlasovat (mučení, základní práva), jinak ale ani soudy ani parlament nemohou referendum po přijetí dostatečného množství podpisů zakázat.
Lidové iniciativy se mohou podávat ve formě nějakého věcného záměru (například zmenšit počet migrantů přicházejících do Švýcarska), v případě schválení pak je na parlamentu, aby tento záměr převedl do podoby ústavního zákona. Druhou možností je že se rovnou hlasuje o podrobném návrhu ústavního zákona. V obou případech je pro schválení návrhu získat jak většinu hlasujících, tak kantonů. Naprostá většina lidových iniciativ je neúspěšná, schváleno bylo ve Švýcarské historii jen cca 10 % návrhů.
Zajímavé je i samotné konání referenda. Pro referenda jsou vyhrazeny čtyři neděle v roce, obvykle v březnu, červnu, září a listopadu, v případě nedostatečného počtu referend se může hlasovat jen ve třech datech. V tyto dny občané obvykle občané hlasují o několika otázkách v referendech najednou. Občané dostanou před hlasováním zásilku s hlasovacími lístky, podrobným vysvětlením témat, o kterých se bude hlasovat, a argumenty pro a proti. Referenda jsou pevnou součástí švýcarského politického systému. V poslední době se mírně zvýšil počet kontroverzních referend, což některé komentátory vedlo k tomu, že označili tento trend za nebezpečí pro švýcarský politický systém, který je založen na konsensu a dialogu. Naprostá většina Švýcarů si však podle průzkumů žádné omezení přímé demokracie nepřeje.
Ve Švýcarsku přímá demokracie nepochybně funguje. Je však otázkou, jak přenosný je Švýcarský systém kamkoliv jinam, zkušenosti s přímou demokracií například v Kalifornii jsou výrazně horší. Aby přímá demokracie fungovala dobře, je totiž třeba mít dostatečně zodpovědné voliče.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
