Je možné, že jste se s ním už setkali, protože se své práci věnuje dlouhých pětatřicet let. Řeč je o osmapadesátiletém Zdeňku Dvořákovi, jenž slouží u jihlavských profesionálních hasičů. Tam je mimo jiné třeba řidičem, stará se o oblečení a také pomáhá lidem, kteří trpí posttraumatickým stresem. Zdeněk Dvořák začínal jako hasič u jihlavských Dřevařských závodů. Tam působil dva roky jako závodní hasič. Pak v roce 1985 přešel k profesionálním hasičům, kde slouží dodnes.
„Věkově jsem na naší směně nejstarší. Služebně je o rok starší pouze jeden kolega z jiné směny,“ začíná vyprávět svůj příběh jihlavský profesionální hasič. Služebně i věkově mladší si Zdeňka Dvořáka hýčkají, chodí za ním na radu, když něco potřebují. „Kolegové mě určitě respektují, stejně jako já respektuju je. Troufám si říct, že tu můžeme dát každý za každého ruku do ohně,“ je si jistý Dvořák.
Život píše příběhy. Za každým příběhem je člověk. A právě o lidech je projekt (Ne)obyčejní. Ten vám bude každý měsíc přinášet (ne)obyčejné příběhy (ne)obyčejných lidí. Znáte někoho, s kým by stálo za to zajít na kus řeči a představit jeho příběh? Pošlete nám svůj tip na e-mail sefredaktor@drbna.cz
Od řádového hasiče na začátku se vypracoval k dalším, neméně důležitým „funkcím“. Určitě má co nabídnout i jako strojník, umí ovládat a také aktivně řídí všechna auta, co mají jihlavští profesionální hasiči v garáži. „To samozřejmě není jen o řízení. Je to i o ovládání. Před zhruba deseti lety jsem se k tomu navíc stal technikem technické služby. To znamená, že mám na starosti všechny čluny, lodě, všechny ochranné prostředky a mnoho dalšího,“ jmenuje Zdeněk Dvořák.
Docela netradiční prací, kterou během každé čtyřiadvacetihodinové směny Zdeněk Dvořák vykoná, je „funkce pradlenky“, jak sám říká. To znamená, že se mu téměř po každém zásahu snese veškeré zásahové i sportovní oblečení, a on se již postará o to, aby bylo v pořádku vypráno a vysušeno. „Sem tam se naskytne příležitost, že si mohu vyzkoušet praní i doma, ale teď jsou ty pračky na vysoké úrovni, tak zmáčknout knoflík a přidat prací prášek zvládne téměř každý,“ usmívá se Dvořák.
Výjimečně se ale stane i to, že to na jihlavské hasičárně nedopadne úplně tak, jak by mělo. „Jednou jsme takhle s kamarádem hodili do pračky omylem svetr, ve kterém jsme během služby v zimě chodili. Vyprali jsme ho na správnou teplotu, ale zapomněli jsme přehodit teplotu v sušičce a on se nám docela dost srazil. Byl tak zhruba na malého plyšového medvěda,“ vypráví pobaveně Zdeněk Dvořák.
Během svého vyprávění se nezapomene vrátit do minulosti, kdy jako hasič teprve začínal. Trochu zesmutní a popisuje svůj téměř úplně první výjezd, při němž zemřeli hned dva lidé. „Svítili jsme při vlakové havárii, při které pod vlak skočil tatínek se svým malým synem, kterému tehdy byly asi dva roky. To se mnou tehdy dost otřáslo, tento případ jsem měl před očima ještě několik dní poté, a vzpomínám na něj vlastně dodnes. Pak jsem se z toho nějak vyspal, vymluvil a jelo se dál. V takových případech se můžeme obrátit na našeho psychologa, pokud je třeba,“ popisuje Dvořák.
Pokračuje s tím, že takové nepříjemné zážitky umí většinou zvládat sám, protože již několik let má kurz s názvem PIT. „Díky tomuto kurzu umím lidem pomoci, pokud mají posttraumatický stres. Sám si díky tomu všemu, co v práci prožívám, za ty roky připadám dost odolný.“
Hasiči v Jihlavě slouží čtyřiadvacítky. Směna začíná pokaždé ráno v 6:45 společným nástupem před velitele směny. Ten si každého hasiče pozorně zkontroluje, aby byl řádně oblečen a oholen. „Třeba takový plnovous mít hasič nemůže, kvůli dýchacím přístrojům, které používáme. Povolený je tedy pouze knírek,“ vysvětluje Dvořák, který má sám narostlý knírek.
A co když hasič zaspí a nedostaví se na společný nástup? „Zatím jsem nikdy nezaspal. Asi třikrát jsem se zdržel na cestě do práce kvůli sněhové kalamitě. To jsem nemohl ovlivnit, tak mi to bylo odpuštěno,“ vzpomíná Zdeněk Dvořák.
Během služby hasiči drží pohotovost i v noci. Pokud se při poplachu rozsvítí světla a zazní siréna, tak musí do dvou minut sedět v autě a vyjet. Přesně to se potvrdilo i během našeho nedělního pětačtyřicetiminutového povídání. Podle Zdeňka Dvořáka bývá neděle nejklidnějším dnem, přesto vyjížděli, během této reportáže, jihlavští hasiči hned dvakrát. „Samozřejmě v noci jsme po hasičárně různě rozptýlení, hodně z nás odpočívá, tak je náročnější se tak rychle sejít. I tak to ale ve většině případů do těch dvou minut stíháme,“ líčí jihlavský hasič.
Zdeňka Dvořáka jeho práce ovlivňuje i v osobním životě, jak sám říká, že i doma spí „jako na vodě“, skoro všechno ho vzbudí. „Špunty do uší mám tedy připraveny u nočního stolku. S nimi se vyspím dobře, protože mě tak skoro nic neruší,“ popisuje.
Závěrem našeho povídání se rozpovídá i o své budoucnosti. Kdy vůbec hasiči chodí do důchodu? „Je to běžné jako u ostatních profesí. My máme po 29 letech nárok na výsluhu. Takže já už pár let přesluhuji,“ směje se Zdeněk Dvořák. Přesto by ale práci nerad opouštěl, baví ho, rád by tedy u hasičů vydržel co nejdéle, pokud ho třeba nezradí zdraví.
Na své práci Zdeněk Dvořák oceňuje hlavně skvělý kolektiv, který se ale čas od času obmění. Stěžovat si nemůže ani na velitele. „Ti jsou moc dobří, zatím se mnou i nadále počítají, tak uvidím, jak dlouho si mě tu ještě nechají,“ říká na závěr Dvořák.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
