Čeští poslanci a senátoři pravidelně podnikají cesty na východní Ukrajinu a Krym, který stále trpí následky bojů s proruskými separatisty. Při různých příležitostech pak na pozvání jezdí i do Ruské federace. Vedle tradičně prokremelské KSČM vidíme podobné aktivity i u dalších parlamentních stran v čele s SPD, ale i u hnutí ANO nebo ČSSD. Parlament nemá legální nástroj, jak tomu zabránit.
Cílem takových cest je legitimizovat ruskou zahraniční politiku a tamní režim jak pro ruskou domácí propagandu, tak pro mezinárodní publikum.
Čeští zákonodárci tak činí nehledě na oficiální českou zahraniční politiku a zahraniční politiku EU, respektive na sankční režim vůči Rusku, který byl zaveden v roce 2014 za porušení svrchovanosti a územní celistvosti Ukrajiny ze strany Ruské federace.
Na Ukrajině dodnes není klid zbraní a vstup na území Krymu je z pohledu ukrajinských zákonů nelegální. Stejně tak unijní sankce jsou pro členské státy závazné a přímo použitelné.
Kreml však napříč Evropou hledá poslance, senátory a další osoby veřejného života, kteří by působili například jako pozorovatelé voleb, jimž tak dávají punc legitimity.
Diplomatický pas českým poslancům umožňuje navštěvovat některé země prakticky bez vízové povinnosti, a to i v případě, že se nejedná o oficiální cesty delegace Poslanecké sněmovny, ale o cesty soukromé.
Komunističtí poslanci jsou dlouhodobě jednou z hlavních proruských politických sil v České republice.
Jejich přítomnost v parlamentu jim umožňuje využívat prostory Poslanecké sněmovny pro pořádání konferencí, kde je běžným jevem zpochybňování českého geopolitického směřování a tlumočení zájmů Ruska, případně Číny.
Cesty komunistických poslanců a senátorů do Ruska a na Ukrajinu. Zdroj: Evropské hodnoty.
Kupříkladu brzy po ukrajinském Euromajdanu a pouhých pár dní po anexi Krymu Ruskem se na půdě Poslanecké sněmovny dne 26. března 2014 odehrál jeden z prvních proruských „parlamentních“ seminářů pořádaných Institutem slovanských strategických studií (ISSTRAS).
Na akci, která proběhla pod záštitou komunistické poslankyně Soni Markové, a jíž se účastnil i ruský velvyslanec v ČR Sergej Kiselev a někdejší náměstek generálního ředitele ruské tiskové agentury ITAR TASS Alexandr Klein, se mimo jiné mluvilo o tom, zda je Rusko obětí informační války a kdo má zájem na šíření mýtů o Rusku.
Deklarovaným cílem měla být zejména „demýtizace Ruska“. Hlavními řečníky byli bývalí spolupracovníci Státní bezpečnosti Oskar Krejčí a Zdeněk Zbořil.
Na podzim 2014 následoval seminář pod názvem Současný fašismus v Evropě, který pod záštitou předsedy KSČM Vojtěcha Filipa a poslance Jaroslava Borky pořádal Všeslovanský výbor a Ruský dům v Mariánských Lázních.
Během semináře se hovořilo o údajném fašismu a neonacismu na Ukrajině podporovaných ze strany USA, Novorusku, ale také o „rozdmýchávání nenávisti proti Rusku“.
Ve stejné době, kdy eskalovala situace na východě Ukrajiny, kdy členské země EU jednaly o společném postupu vůči ruské agresi a kdy zpravodajské služby evropských zemí upozorňovaly na ruské vlivové aktivity napříč Evropou, poslanci a obdivovatelé Vladimira Putina otevřeně tlumočili kremelské narativy na půdě parlamentu.
KSČM podniká mnoho aktivit, které jsou v přímém rozporu s oficiální českou zahraniční politikou.
Předseda strany Vojtěch Filip například přijal v listopadu 2014 pozvání místopředsedy ruské Státní dumy Sergeje Železňaka, jenž je na sankčním seznamu EU i USA za anexi Krymu.
V rozhovoru pro Lidové noviny se Filip nechal slyšet, že „jede do Moskvy zachránit dva až tři tisíce pracovních míst, dojednat, aby naše firmy dostaly dotace z ruského rozpočtu“.
Nehledě na usnesení sněmovny, která jasně řekla, že se nejednalo o její delegaci, si Filip svou cestu vysvětloval po svém. Podle něj se jednalo o cestu oficiální, i když do Moskvy jel sám.
Velký význam pochopitelně Filipově návštěvě přisuzovala i ruská média, která předsedu komunistů představila jako místopředsedu dolní komory a vysoce postaveného ústavního činitele. Nebylo to naposledy, co se Vojtěch Filip stal hvězdou ruských médií.
V březnu 2015, kdy se u Pražského hradu u příležitosti druhého výročí nástupu Miloše Zemana do funkce prezidenta sešli jeho stoupenci, ruská televize Rossija 24 o akci lhala a prezentovala ji jako demonstraci proti válce s Ruskem. Hvězdou reportáže nebyl nikdo jiný než Vojtěch Filip, který dostal největší prostor.
Zmíněného faktu, že mají diplomatický pas a na cesty do Ruska v délce do 90 dnů nepotřebují víza čeští poslanci hojně využívají. A to i za účelem cestování na separatistická území Ukrajiny, kam se dostávají přes Rusko.
Vlivem konfliktu na východní Ukrajině kyjevská vláda ztratila kontrolu asi nad 400 kilometry hranice s Ruskem, kvůli čemuž fakticky nedokáže kontrolovat nelegální vstup na své území.
Jedním z příkladů, kdy čeští poslanci obešli ukrajinské autority, aby se dostali na separatistická území, je návštěva tzv. Doněcké lidové republiky komunistickými poslanci Zdeňkem Ondráčkem a Stanislavem Mackovíkem v lednu 2016.
Na území vstoupili nelegálně, Ondráček měl ve stejné době zákaz vstupu na území Ukrajiny, kterou předtím dvakrát navštívil jako pozorovatel voleb.
Když chtěl pak Ukrajinu ve stejném roce navštívit ještě jednou, a to údajně za účelem účasti na konferenci týkající se voleb, byl zadržen na kyjevském letišti a vyhoštěn jako nežádoucí osoba. Podle vlastních slov se oficiální důvod svého vyhoštění nedozvěděl, krok Ukrajiny je však více než logický.
Oba politici prý jeli na Ukrajinu „hledat pravdu“ a převzít dokumenty o údajných zločinech ukrajinské armády.
Na třídenní cestě, kterou si prý platili z vlastních peněz, se setkali se zástupci samozvané Doněcké lidové republiky, mimo jiné s tamním „ministrem zahraničí“ Alexandrem Kofmanem a „ombudsmanem“, ale i s bývalými válečnými zajatci.
Ukrajinské ministerstvo zahraničí proti výpravě českých poslanců protestovalo a vyzývalo českou vládu a parlament, aby se distancovaly od podobných aktivit, jež zpochybňují ukrajinskou svrchovanost a jsou v rozporu s unijní i s českou zahraniční politikou.
Během své cesty do takzvané DLR se oba poslanci účastnili tiskové konference v prostorách tamního „ministerstva zahraničí“, při které se nebránili označení za poslaneckou delegaci, a to i přes to, že Poslanecká sněmovna ČR ani ministerstvo zahraničních věcí o jejich cestě předem nevěděly.
Na tiskové konferenci mluvil zejména poslanec Mackovík, který slíbil, že bude informovat české publikum o tom, co viděl, aby pochopili, že nemají věřit všemu, co vidí v médiích. Samozvaní zástupci tzv. DLR takovou podporu vřele ocenili.
Ondráček a Mackovík po tiskové konferenci v DLR. Zdroj: repro YouTube
Na YouTube kanálu tiskové agentury News Front bylo video z tiskové konference pojmenováno „Poslanci Parlamentu ČR: Kyjev spáchal válečné zločiny proti národu Donbasu.“
Na separatistickém kanálu Oplot TV, kde se objevili po boku Alexandra Kofmana, pak dále zpochybňovali územní celistvost Ukrajiny.
Ondráček mimo jiné tvrdil, že zničené budovy v oblasti Donbasu jsou dílem ukrajinské vlády a armády.
Oba poslanci se pak nechali slyšet, že se Ukrajina snaží zakrýt skutečnou situaci v oblasti, zejména přítomnost fašistů a četných zločinů, jež Ukrajina páchá na svému obyvatelstvu.
Poslanci navíc slíbili, že přivezou důkazy a materiály v listinné podobě, které předají představitelům české zahraniční politiky s cílem „otevřít jim oči“, aby si prý uvědomili, že je Porošenkův režim odpovědný za genocidu svého lidu. Nic však nenasvědčuje tomu, že by tak k dnešnímu dni učinili.
Zdeněk Ondráček se pak do tzv. DLR vydal opět v říjnu 2016, a to za účelem pozorování tamních „voleb“. Společnost mu dělal jeho komunistický kolega, poslanec a zastupitel města Karlovy Vary Jaroslav Borka. Podle Ondráčka však bylo primárním cílem setkání a navázání kontaktů s komunisty v tzv. DLR.
Situace na Donbase prý KSČM zajímá, zejména soudní řízení o zákazu Komunistické strany Ukrajiny, neboť se jedná o porušování politických práv tamních občanů a o projev antidemokratických tendencí, tvrdil Ondráček Parlamentním listům.
Jejich redaktorům také sdělil, že bude-li chtít, pojede na Krym, do Jižní Osetie či do Náhorního Karabachu. Jinými slovy si bude pod rouškou soukromých aktivit dělat prakticky co chce, nehledě na postoj jeho mateřské instituce Parlamentu ČR, který nemá žádné legální nástroje či pravomoci, jak podobným činům zabránit.
Senátor a člen hnutí Severočeši.cz (v letech 1967–1990 členem KSČ a do roku 2010 člen KSČM) Jaroslav Doubrava odcestoval v listopadu 2014 do neuznané Luhanské lidové republiky (LLR), kde se účastnil nezákonných voleb jako jejich „pozorovatel“.
Kdo ho pozval, však prý sám netušil a ani po tom nepátral. Podle jeho slov se však jednalo o osobu z Česka.
O možnostech pozorování voleb se dozvěděl tak, že za ním přišel kolega a kamarád, jestli by nejel, což v něj prý „probudilo novinářskou vášeň“. Navíc to pro něj byla „příležitost podívat se na místa bojů a všeho toho dění“.
Na Ukrajinu senátor nicméně vstoupil nelegálně, a to autobusem z Rostova na Donu přes hraniční přechod ovládaný ruskou stranou.
Senát ČR nemohl Doubravovi v jeho cestě zabránit, neboť o ní předem nevěděl. Přesto v Luhansku vystupoval jako senátor a hovořil tak i s tamními médii. Ukrajinská strana následně Doubravu přidala na seznam nežádoucích osob.
Doubrava pak anexi Krymu obhajoval v rozhovoru pro Lidové noviny. Mimo jiné tvrdil, že ukrajinští vojáci v Luhansku uřízli hlavy několika místním obyvatelům a dopouštěli se dalších válečných zločinců. Odstřelování vlastních měst se podle něj nedopustil ani Hitler za druhé světové války.
Odsoudil rovněž to, že česká média podle něj neinformují o situaci na Ukrajině pravdivě. Chválu senátora naopak získala krymská administrativa, a to za zorganizování „svobodného referenda“.
Jaroslav Doubrava byl také jedním z politiků, kteří vřele přivítali návštěvu proputinského motorkářského gangu Noční vlci v ČR v květnu 2015 v rámci oslav 70. výročí vítězství sovětských vojsk nad nacistickým Německem.
Doubrava motorkáře přivítal objetím se slovy „Molodci, vy prijechali“ a na památku jim daroval kříže k výročí 200 let od bitvy u Chlumce a Přestanova v roce 1813.
V září 2015 pak Doubrava strávil ještě čtyři dny na okupovaném Krymu, kam měl jet jako soukromá osoba na folklorní festival. Organizátorem cesty měla být ruská menšina v ČR, ale náklady si platil sám. Senátor nicméně nejel pouze slavit a povídat si s tamním obyvatelstvem, jak návštěvu sám prezentoval.
Během své návštěvy usedl u uzavřeného stolu s „premiérem“ Sergejem Aksjonovem a s „vicepremiérem“ Michailem Šeremetem neuznávané Autonomní republiky Krym.
Událost byla na oficiálním portálu krymské správy prezentována jako „česká delegace“ za přítomnosti českého senátora.
Senátor Doubrava na Krymu (čvrtý zleva). Zdroj: Ruská správa Krymu
Na stránkách mimo jiné stálo, že účastníci projednali otázky všestranné spolupráce mezi Krymem a Českem. České ministerstvo zahraničí se však od Doubravových aktivit na Krymu plně distancovalo.
V září 2017 Doubrava vyjel pro změnu do Ruska, což jsme se mohli dozvědět z rozhovoru, který poskytl serveru Sputnik.
Do země měl být pozván, aby dohlížel na průběh ruských regionálních voleb. Konkrétně pozoroval tzv. volby v Permském kraji, kde přední kandidát za stranu Jednotné Rusko Maxim Rešetnikov obhájil post gubernátora, a to s 82 % hlasů.
Vysoký počet hlasů, který tento kandidát obdržel, Doubravu nepřekvapuje, sám si během voleb nevšiml žádných podvodů. Rešetnikov podle něj vyhrál díky tomu, co vše pro kraj dělá.
Jeho zjištění jsou však v rozporu se závěry ostatních zahraničních pozorovatelů. Agentura Reuters například v jednom z volebních obvodů napočítala až sedmkrát více hlasů pro „Putinovu stranu“ Jednotné Rusko, než byl celkový počet voličů, který přišel k volebním urnám.
Text byl původně publikován na portálu Hlídací pes.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
