Když Miloš Zeman mluvil před svými čínskými přáteli o tom, jak je Česká republika skvělé místo pro čínské investice a další expanzi do Evropy, přirovnal Česko k nepotopitelné čínské letadlové lodi. Loď CEFC ovšem už dlouho nabírala vodu, kdesi v Číně ztratila svého kapitána (a „čestného poradce“ českého prezidenta) Jie Ťien-minga a nyní dostala ránu pod čáru ponoru.
Kormidlo pak ve čtvrtek 17. května náhle převzal někdo úplně jiný: věřitelé z česko-slovenské finanční skupiny J&T.
Té CEFC Europe dluží v přepočtu asi 11,5 miliardy korun. Na sociální síti Twitter během rána proběhla krátká přestřelka mezi odvolaným členem představenstva Jaroslavem Tvrdíkem a spolumajitelem J&T Patrikem Tkáčem.Ten napsal, že Tvrdík lže, když píše, že „J&T bezdůvodně odmítá přijmout peníze, přestože je CITIC k zaplacení od CEFC China řádné zmocněna“.
CITIC je státní čínská firma, která má převzít 49 % mateřské čínské CEFC.
Podle Tvrdíka také CITIC založila účet u ČSOB a na něj složila 475 milionů euro a peníze by věřitelům z J&T měla odeslat dnes (v pátek 18.5.) do 14 hodin.
Podle Tkáče J&T „vyvinula obrovské úsilí najít dohodu, ale bez úspěchu“.
Jisté je, že nyní J&T Private Investments přebrala výkon akcionářských práv v CEFC Group (Europe) Company, odvolala její představenstvo včetně místopředsedy Jaroslava Tvrdíka a dosadila krizový management.
Ovšem, pokud Číňané skutečně pošlou peníze, celá akce rychle skončí. Jak píše Tkáč: „Jsme okamžitě připraveni přijmout peníze zákonnou cestou a odevzdat klíče.“
Tvrdík ujišťuje, že se to stane – s tím, že existuje dohoda o zaplacení do pátku do 14.00, o čemž je prý Tkáč informován.
CEFC Europe mluví o nepřátelském převzetí a podle svého vyjádření neuznává odvolání původního představenstva a jmenování nového a hrozí právními kroky.
„Akcionáři jsou připraveni podniknout veškeré právní kroky proti skupině J&T, včetně osob, které skupina J&T označuje za nové členy představenstva CEFC Europe. Stejně tak jsou připraveni podniknout všechny kroky k ochraně své investice v České republice,“ píše CEFC na svých českých stránkách.
J&T naopak chystá v CEFC právní a finanční audit, který by ukázal, jakým způsobem zde Číňané skutečně hospodařili, jak a za jakou cenu nakupovali.
Nakupovali rychle a podle všeho také draze. Kupříkladu jen na nákup nepříliš prosperujících Pivovarů Lobkowitz – jak plyne z výroční zprávy firmy – si půjčili miliardu korun od slovenské Poštové banky (tu vlastní J&T Finance Group, v níž má 9,9 % akcií CEFC).
Zajímavé je v této souvislosti vyjádření jiné firmy s hlavičkou J&T – J&T Finance Group (JTFG). Podle mluvčí Moniky Veselé jsou „veškeré pohledávky JTFG vůči CEFC jsou zcela zajištěny bonitními aktivy, nemá JTFG v této chvíli důvod přijímat jakákoliv opatření“.
I na to lze ale pohlížet s jistou skepsí. Není totiž zdaleka jisté, že majetek v zástavě by pokryl celou napůjčovanou sumu.
V Travel Service má CEFC menšinu, Pivovary Lobkowitz jsou ve ztrátě. Kupec na administrativní komplex Florentinum by se pravděpodobně nehledal snadno.
Rychle zpeněžit by bylo možné zejména pražské hotely Mandarin a Le Palais. V portfoliu (a v zástavě) je ještě slavistický stadion v Edenu a budova někdejší Živnobanky, jejichž hodnotu vyšrouboval spíše zájem CEFC než reálné tržní ocenění.
Zajímavé by bylo znát i původ peněz na české nákupy (jejichž hodnota více než dvojnásobně převyšuje půjčku u J&T). Původ financí vloni na podzim zpochybnila Česká národní banka, když zamítla žádostCEFC o navýšení podílu ve společnosti J&T Fiannce Group na 50 %.
Pro připomenutí: důvěryhodná, respektovaná a ve věcech finančních dobře informovaná instituce – Česká národní banka – otevřeně pochybovala o původu a čistotě významné části peněz, jimiž CEFC disponuje.
Nutně se tehdy vnucovala otázka, která nyní platí o to více: jaké a čí peníze to do Česka vlastně připluly?
Styl nákupů CEFC ukazuje i jeden drobný detail. Na podzim 2016 si zástupci CEFC na říjnové aukci moderního umění v Londýně vyhlédli obraz německého malíře Gerharda Richtera. Nakonec jej vydražili v přepočtu za více než 300 miliónů korun.
Richterův obraz Zahrada (Garten) z roku 1982 dražila londýnská aukční síň Sotheby’s. CEFC za něj zaplatila 10 miliónů a 299 tisíc liber (jde o cenu včetně aukční přirážky).
Sama CEFC svůj nákup v londýnské aukci tehdy nijak nemedializovala, jakkoli jinak o svých českých akvizicích a investicích běžně informovala. „Privátní transakce není důvod jakkoliv komentovat,“ omezil se tehdy na strohé prohlášení ředitel komunikace CEFC Group (Europe) Company Pavel Bednář.
Bylo by zajímavé vědět, kde, případně u koho, tento obraz skončil – i to by mohl odhalit slibovaný finanční a právní audit ze strany J&T. Zda k němu dojde, se ještě uvidí.
Aktuální vývoj kolem CEFC každopádně dokazuje, že nadšení spojené s čínskými s investicemi, bylo značně přehnané.
HlídacíPes.org na to ve svých textech upozorňoval opakovaně. Stejně jako na nejasnou vlastnickou strukturu CEFC, problematickou minulost jejích čínských představitelů.
I na to, že příklon české politiky k Číně slouží především privátním obchodním zájmům firem, jako je PPF nejbohatšího Čecha Petra Kellnera, které k podnikání na čínském trhu nezbytně potřebují politickou podporu.
Tento text byl původně publikován na portále Hlídací pes.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
