Tři desítky statečných dvojic se letos vydaly na trasu extrémně dlouhého a náročného nonstop závodu Trek and Down. Jak název napovídá, účastníci se museli vypořádat s nástrahami dvou disciplín. Nejdříve se vydali pěšky do Vyššího Brodu, tam zasedli do kanoe a vyrazili po řece zpět do Českých Budějovic. Na trasu měli čtyřiadvacet hodin, těm nejlepším na to stačilo něco málo přes čtrnáct hodin.
Velkou radost v cíli měli absolutní vítězové letošního, už jedenáctého ročníku závodu Trek and Down. Dvojice s názvem Vzhůru do bezvědomí zdolala náročnou trasu po souši a po vodě za neuvěřitelných čtrnáct hodin a deset minut.
„Závodili jsme potřetí spolu. A zlepšili jsme se jak v běhu, tak ve vodě. To byl náš hlavní cíl. Bonusem je, že se nám povedl zaběhnout náš rekord. Běh jsme měli těsně pod pět hodin, stihli jsme ho oproti loňsku snad o patnáct minut. Což je ale asi naše maximum už. No a zbytek byla voda, tam je fakt, že rezervy máme. Ani jeden z nás není vodák," shodla se vítězná dvojice Luboš Kočvara a Tomáš Jůza. „Musíme vyzdvihnout výkon stříbrného týmu Horská chata Kleť. Ten měl skvělý běžecký čas, jsou to fakt dobří borci," vysekli poklonu soupeřům vítězové.
Luboš Kočvara je z vítězné dvojice ostřílenějším účastníkem Trek and Down. Na jeho trať se vydal už posedmé v řadě. „Ten rekord mně i mému parťákovi tam pořád blikal. To pro nás byla obr výzva," přiznal Kočvara, který se pravidelně účastníků překážkových závodů, jako jsou Spartan Race a Predator Race. „To já běhám jen pro radost," dodal s úsměvem druhý z vítězné dvojice Tomáš Jůza. I ten tvrdí, že běh při rek and Down už asi víc se svým spolubojovníkem nestlačí, ale kdyby možná potrénovali na vodě, ještě by mohli rekord vylepšit. „Ale neví, asi trénoval nebudeme. Není moc času a hlavně, připravili bychom se o tu zábavu na vodě," podotkl.
Někdo se do náročného závodění pustil kvůli překonávání rekordů, někdo chtěl překonat sám sebe a další se přesvěděčit o svých možnostech. „Už jsem o tom uvažoval delší dobu, ale konečně se termín závodu potkal s mým volným víkendem. Domluvili jsme se s klukama od hasičů z Velešína. Udělali jsme dvě dvojice. Spíš je to byl hec, chtěli jsme okusit něco jiného a zjistit naše možnosti, jestli něco takého vůbec zvládneme, protože my jezdíme hlavně na hasičské soutěže," řekl Miroslav Marek, který si tak při letošním Trek and Down odbyl svou premiéru v tomto klání.
Vojtěch Adamec se už účastnil popáté. „Jednou se mi povedlo, byť nevím jak, závod vyhrát. To mi tehdy fantasticky sedly všechny části závodu," pochlubil se. To jeho parťák Vojtěch Cibulka startoval teprve podruhé a před závodem tvrdil, že je hodně natěšený.
Extrémní jihočeský závod Trecken Daun prý vznikl před jedenácti lety, jak jinek, než z hecu. A samozřejmě i u piva, kde se parta kamarádů vodáků hecoval a hecovala až z toho vznikl atraktivní závod a moc pěkná tradice.
„Všichni předvedli a podali parádní výkony. Cílem je dojít do cíle, nevzdat to. Do čtyřiadvaceti hodin se dostal zpátky místa startu, tedy do Českých Budějovic. Účastníci na trasu vyrazili v sedm večer, což už je samo o sobě extrém. Vydali se směrem do Vyššího Brodu, přičemž museli navštívit kontrolní bod 996 metrů nad mořem, kopec Poluška. Ve Vyšáku sedli do kanoí a po vodě jeli zpátky do Budějc. Trasa není přesně daná, je na každé dvojici kudy se vydá, a jediným povinným byl už zmiňovaný kontrolní bod. Časový limit je čtyřiadvacet hodin, dvojice trasu zdolávají v průměru za osmnáct hodin. Těm nejlepším pak stačí jen něco málo přes čtrnáct hodin," vysvětlil ředitel závodu Trek and Down Michal Beneda.
Ten konstatoval, že po loňské rekordní účasti dvaačtyřiceti dvojic, letos závod přilákal o trochu mít borců. A to třicet dvojic. Většinou to byli pánové, ale nechyběly ani zástupkyně něžného pohlaví.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
