Život se s Kristýnou Karkasovou opravdu nemazlil. Vyrůstala v dětském domově a když si v dospělosti našla životního partnera, porodila syna Davida. Už v raném dětství se u něj však začaly projevovat známky silného autismu. Otec dítěte po několika letech matku i dítě opustil. Po sobě zanechal jediné - exekuci. Kvůli ní a bezohledné lichvě nyní samoživitelce hrozí, že ji vezmou to poslední, co ji, kromě jejího milovaného syna, zbývá - střechu nad hlavou.
V prvních letech vztahu nic nenasvědčovalo, že by rodinné štěstí mělo někdy u Kristýny vyústit ve všudypřítomný strach o přežití. V roce 2008 se Kristýně a Ladislavovi narodil krásný syn David. Žili v malé garsonce v brněnských Bohunicích.
„Postupně jsem si začala všímat, že je Davídek jiný, zasněný. Rád se například točil dokola s pohledem vzhůru a vůbec nevnímal svět okolo,” vypráví Kristýna. Její předtuchu potvrdili lékaři. Malému Davídkovi diagnostikovali středně těžkou poruchu autistického spektra. S nadcházejícími lety navíc s brachiální agresí a těžkou poruchou chování.
„Péče o Davídka je práce na 24 hodin denně. Celý jeho život se odehrává podle přesně daného stereotypu. Cokoliv, co tento stereotyp rozruší, u něj vyvolává silnou reakci,” popisuje pečující matka. I běžné situace, jakými jsou nákup v obchodě či návštěva u lékaře, se tak mohou změnit v drama. “Například když s Davídkem přijdu k lékaři, nemůžeme sedět v čekárně. On něco takového nečeká, nesnáší čekání. V tu chvíli spustí a nic ho nezastaví. Demoluje nábytek, křičí, ubližuje si,” přibližuje Kristýna.
Dlouhou dobu bohužel Davidovo chování doprovázely silné projevy agresivity. „Ničení nábytku, házení věcí, bouchání hlavou o zeď. Bohužel i neustálé pokakávání. To vše bylo na denním pořádku,” popisuje Kristýna. Lékaři zkoušeli malému pacientovi měnit medikamenty a naštěstí nakonec našli léky, které jeho agresivitu tlumí.
Z garsonky v Bohunicích se tak rodina vydala na cestu za štěstím do malého domečku na okraji Brna. Z prodeje bytu si Kristýna pořídila půlku domu, na druhou polovinu domácnosti si její partner vzal hypotéku. Po několika letech však partnerku i syna opustil. Kristýně navíc způsobil zranění, kvůli kterému je v invalidním důchodu. Matka zůstala na syna sama.
„V prvních měsících, co partner odešel, alespoň dál splácel hypotéku. Pak přestal. Zjistila jsem, že si nabral hromadu půjček a přestal je splácet. Skončil v insolvcenci, požádal o osobní bankrot. Neplatil ani výživné, ani hypotéku,” popisuje matka.
Kristýna se pak dostala do velmi nepříjemné spirály problémů. Jelikož pobírá invalidní důchod a přídavky na syna, banka ji nenechala převést hypotéku na sebe. „Snažila jsem se to řešit jinak. Bratr se nabídl, že hypotéku převezme. Dokonce jsem měla domluveného pána, který by celý dům vykoupil a my si pak s Davídkem našli třeba nějakou celoročně obyvatelnou chatu. O ničem nechtěli v bance slyšet,” vypráví Kristýna. Banka smetla všechny snahy Kristýny ze stolu. A co hůře - její pohledávku prodala lichvářům.
„Lichváři nechtějí žádné kompromisy - splátkové kalendáře, převedení hypotéky... Oni mají s mým domem jasné plány,” říká matka. Kristýně tak začaly raketově růst úroky a dlužná částka už se vyšplhala na milion korun. Pomyslnou třešničku pak doladili šibeničním termínem splacení dluhu. „Napsali mi, že mám tři měsíce na složení celého dluhu, který ještě poroste, jinak přijdu o střechu nad hlavou,” dodává Kristýna.
Svůj příběh společně s prosbou o pomoc Kristýna poslala do všech směrů - veřejné instituce, vlivné osoby. „Napsala jsem i panu prezidentovi. Z jeho kanceláře odepsali, že je jim líto, ale v tomto nemůžou nijak pomoci. Napsala jsem i brněnskému primátorovi a věci se konečně začaly hýbat,” vysvětluje s nadějí Kristýna.
Primátor Vokřál odkázal Kristýnu na Odbor sociální péče, kde se jí ihned ujaly zdejší pracovnice. Na pomoc matce v zoufalé situaci tak vznikla prostřednictvím Sociálního nadačního fondu města Brna a Jihomoravského kraje sbírka. „Mám čas do podzimu. Pak přijdu o domeček, nevím, co bych pak dělala. To se nesmí stát,” dodává matka. Lidé tak mohou Kristýně a Davídkovi přispět jakoukoliv částkou.
„Není to jen tak chtít po někom peníze. Proto strašně moc za sebe i Davídka děkuju všem, kteří se nám rozhodnou pomoci. Jsem vám nesmírně vděčná. Bude to velmi těžké všechny ty peníze sehnat, ale naděje umírá poslední. A konečně alespoň nějakou naději mám,” uzavírá Kristýna.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
