Portál Jamestown již několik let prostřednictvím Paula Gobleho monitoruje sílící čínskou přítomnost na Sibiři na ruském Dálném východě, zejména v oblasti kolem Bajkalu, a narůstající protičínské nálady v regionu. Minimálně od roku 2010 zde Číňané využívají „místní pohostinnosti“, aniž by za to regionu cokoli vraceli.
Jde především o masivní pronajímání, či dokonce skupování půdy čínskými obchodníky, kteří zde nejčastěji těží dřevo či jiné suroviny. Přitom dochází k devastaci krajiny za naprostého ignorování ruských zákonů.
K dalším problémům patří čínské továrny, které zaměstnávají pouze Číňany, státní dotace do agrárního sektoru z peněz daňových poplatníků za účelem levného prodeje zemědělských produktů Číňanům a dále např. turistický ruch, který je zcela v čínských rukou a místním nic nepřináší.
Důvodem k obavám je i „sex-turistika“ spojená se snahami čínských mužů najít si v chudé oblasti Sibiře ženy, které budou ochotné s nimi odejít zpět do Číny. Řídce osídlená ruská Sibiř tak poskytuje téměř neomezený prostor k expanzi z přelidněných oblastí Číny.
Již v roce 2015 přitom ruský komentátor Oleg Lušenko varoval, že konkrétně čínské aktivity v Transbajkalské oblasti, skrze niž vedou dvě hlavní tepny propojující západ Sibiře a zbytek Ruska s Dálným východem, mohou časem vést k tomu, že „Peking získá kontrolu nad územím téměř stejně velkým, jako je Čína sama“.
Ve svém nejnovějším článku pro Jamestown Goble upozorňuje, že nevole místních vůči čínskému počínání dále roste a dokonce hrozí, že se situace v brzké době vymkne kontrole.
Ruský bloger Pavel Paškov se totiž chystá v druhé polovině tohoto roku uvést svůj dokumentární film, v němž si „posvítil“ na lukrativní čínský byznys se sibiřským dřevem. Paškov tvrdí, že „téměř veškerý byznys se dřevem na západní i východní Sibiři je nikoli pouze v rukou čínských investorů, ale přímo čínských obchodníků“ a „ruští obchodníci z tohoto sektoru prakticky žádné příjmy nemají.“
Ze smluv poskytovaných Číňanům mají zisk pouze vysocí státní úředníci a oligarchové, pro samotné obyvatele oblasti tento byznys nic nepřináší. Přitom čínští těžaři porušují ruské zákony a vytěžené lesy nerekultivují, takže Paškovovými slovy hrozí, že „za dvacet třicet let tady místo nekonečných lesů budeme mít bažiny, pusté stepi a ekologickou katastrofu.“
Vzhledem k tomu, že stejný osud potkal v uplynulých dekádách mnoho oblastí v samotné Číně, nezní tento scénář vůbec nereálně.
Nespokojenost místních a jejich zášť se však neobrací pouze proti Pekingu, ale také proti Moskvě, která čínské počínání na Sibiři s vidinou rychlého zisku toleruje. Některé smlouvy se dokonce podepisují přímo z Moskvy, aniž by k tomu místní mohli cokoli říct. Nikdo v Moskvě se přitom nestará, co bude za pár let. Tato část Ruska je tak pro Čínu pouhým dodavatelem surovin, a jak Peking tak Moskva se k Sibiři podle místních chovají „hůř než se chovali britští a francouzští kolonisté (na území svých kolonií)“.
I když peníze, které Číňané za pronájem území k těžbě platí, nejsou malé, zdaleka nemohou kompenzovat nevratné škody na životním prostředí. Na financování rekultivace krajiny nestačí. Podle Gobleho je tak situace mezi ruským Dálným východem a Moskvou napjatější než kdykoli jindy. Nyní již ovšem ruská vláda nemůže regionálním oponentům při vymáhání poslušnosti hrozit čínským nebezpečím, jako to činila dříve, protože sama nechala Číně v oblasti volnou ruku.
Tento text byl původně publikován na portále Hlídací pes.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
