Od invaze vojsk Varšavské smlouvy do tehdy nic netušícího Československa 21. srpna 1968 uplynulo přesně 50 let. Zbabělý krok, kdy pár představitelů státu pozvalo cizí vojska na vlastní občany, dodnes zůstává bolavou ránou na kůži vlastní minulosti. Pojďte si s Drbnou připomenout, co se dělo první dny okupace v Brně.
Invaze vojsk Varšavské smlouvy začala jednou velkou lstí. Pod záminkou nouzového přistání na brněnském letišti v Tuřanech přistály úplně první okupační jednotky už 20. srpna 1968 chvíli po deváté večer. „Z letadla vystoupila asi dvacetičlenná skupina osob oblečených do uniforem civilní letecké společnosti Aeroflot. Byli to ale příslušníci sovětské tajné služby KGB," popsal historik Daniel Růžička. Skupina měla připravit podmínky pro přistání invazních vojsk, která se zmocnila řízení provozu letiště, včetně přistání asi pětasedmdesáti sovětských letadel se sedmi a půl tisíci vojáky. K Brnu se blížilo i sovětské dělostřelectvo.
Vojáci do rána stihli obsadit hlavní nádraží a poštu před ním, hrad Špilberk, banku na náměstí Svobody, Vojenskou akademii i redakce tisku, rozhlasu a televize. Odřízli i telefonní spojení. Hlavně tanků mířily i na některé základní a střední školy, protože si je vojáci spletli se státními úřady. Brňané se tak další ráno probudili do okupovaného města. Prožívali překvapení, chaos, vztek i strach z toho, co bude dál.
Reakce Brňanů na sebe nenechala dlouho čekat. Lidé odstraňovali značení ulic nebo obraceli směrové směrové dopravní značky, aby ztížili orientaci vojsk. Jiní odstraňovali symboly komunistického režimu - pěticípé hvězdy a srpy s kladivem. V centru města se pak sešel několikatisícový dav nesoucí transparenty a skandující protiokupační hesla. Mohutný a stále se zvětšující dav prošel z náměstí Rudé armády (dnes Moravské náměstí) na náměstí Svobody a odtud Třídou vítězství (dnes třída Masarykova) k hlavnímu nádraží. Při protestních akcích sovětští vojáci několikrát použili zbraně. Tři muži a jedna žena byli postřeleni. Střelba si bohužel vyžádala i oběti na životech.
Ani druhý den neutichaly protesty Brňanů nesouhlasících s invazí cizích vojsk, která na ně zbaběle poslali představitelé vlastní země.
Lidé podepisovali archy vyjadřující odpor proti okupaci, nosili černé stužky nebo trikoloru. Výkladní skříně, zdi domů, šaliny a autobusy v celém městě byly polepené plákáty, hesly a transparenty. Cílem demonstrantů se stalo i velké knihkupectví přímo na náměstí Svobody Sovětská kniha, ze které lidé strhli neonový nápis a nahradili ho černými prapory. Všechny vyzývaly okupanty k odchodu. Ti poslední však zemi opustili až v červnu 1991.
Hned první den intervence si vyžádal dvě oběti, jejíž jména hned znalo celé město. Šestnáctiletého učně Josefa Žemličku z Omic na Brněnsku smrtelně zasáhly dvě kulky vypálené ze samopalu sovětského vojáka, který bezhlavě vypálil do davu. Následkům střely na levé straně hrudníku mladík na místě podlehl. Bezvládné tělo leželo na zemi téměř tři čtvrtě hodiny. Vojáci k němu nechtěli nikoho pustit. Mladíkovu tragickou smrt dnes připomíná pamětní deska v Jihlavské ulici v Brně.
Druhou obětí byl třicetiletý Viliam Debnár z Hoštěnic u Brna. „Byl to otec, který se rozhodl pod dojmem zpráv zajet na rekreační chatu pro svého pětiletého syna. Při cestě zpět ho chtěl v Líšni zastavit sovětský voják. Debnár nestihl včas zareagovat na výzvu a na brzdy šlápl až po několika metrech. To už do něj zezadu voják vypálil dávku ze samopalu, která ho krutě zasáhla zezadu do srdce a plic. Muž na místě zemřel," vylíčil Růžička. O to odpornější bylo i pozdější jednání vojáka, který střílel po přivolané sanitce i lidech, jež spěchali na pomoc pětiletému chlapci. Ten zůstal s mrtvým otcem uvnitř auta. Zachránil se až útěkem do nedaleké cihelny, kde se pak ukrýval.
Celkem si srpnová invaze v Brně vyžádala čtrnáct zraněných a tři oběti. Tou poslední byl praporčík Veřejné bezpečnosti Karel Chalupa, který 29. srpna zemřel při srážce svého služebního vozu se sovětských obrněným transportérem.
Nikdo z viníků smrtelných zranění nebyl potrestán.
Počet mrtvých v souvislosti s okupací vzrostl i následující rok, kdy si lidé připomínali tuto událost velkými demonstracemi. Tentokrát neměli ruce od krve sovětští vojáci, nýbrž vlastní spoluobčané a takzvané lidové milice, které mají na svědomí v Brně dva mrtvé.
První obětí se stala teprve osmnáctiletá Danuše Muzikářová. Ta se byla se svojí sestrou podívat na dění v centru města, konkrétně v Rašínově ulici u kostela sv. Jakuba, když v tom se ozvaly výstřely. Jedna kulka trefila mladou dívku přímo do temene hlavy.
Vystřelil ji příslušník milice nebo člen SNB, jelikož šlo o ránu z ruční pistole. Vojáci byli tehdy vyzbrojeni pouze samopaly. Za několik dní se však kulka záhadně ztratila. Když chtěl pak vyšetřovatel zjistit informace o nasazení jednotek milicí, jeho žádost mu vrátili z městského výboru KSČ bez odpovědi a vyšetřování bylo zastaveno.
Když se Danuše několik hodin nevracela domů, její rodiče se ji vydali hledat. I přes zákaz vycházení došli na Veřejnou bezpečnost na Kounicově ulici, odkud je odkázali na VB na ulici Veveří. „Jednu mrtvou holku tady máme,“ řekl kdosi a poslal je do úrazové nemocnice.
„Naše Danka ležela na nosítkách přikrytá prostěradlem,“ vzpomínal podle Internetové encyklopedie Brna otec Jaroslav Muzikář, „na stolku vedle ní byly její šaty, hodinky a řetízek. Na dalších nosítkách byl další mrtvý chlapec, Stanislav Valehrach, kterého zastřelili na Orlí ulici.“ Právě osmadvacetiletý Valehrach byl druhou obětí tehdejších protestů proti prvnímu výročí okupace.
Stejně jako rok předtím, za vraždy dvou mladých lidí nebyl nikdo oficiálně potrestán.
Interpretace srpnových událostí se i téměř po půl století liší podle zěmepisné šířky. Zatímco Češi a Slováci považují vpád cizích vojsk za invazi a bezprecedentní zásah do suverenity tehdejšího Československa, ruská státní televize Rossija 1 před několika lety odvysílala dokument, ve kterém označuje zásah za nutnost před vojenským převratem, který byl prý tehdy na spadnutí. „Češi po nás stříleli na nás z kulometů, armády NATO přitom stály za hranicemi," popisuje na videu ruský voják a poslanes Státní dumy Jurij Sinělščikov. Podle ruské televize nacházeli tehdy vojáci v budovách ministerstev tajné sklady zbraní a Češi vítali ruské vojáky pivem a polibky. Proti dokumentu se po odvysílání ostře postavil i prezident Miloš Zeman.
Celý dokument ruské státní televize si můžete zhlédnout a udělat si tak obrázek o nahlížení na "přátelskou výpomoc" sami. Téma okupace Československa začíná v čase 13:55.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
