Martin Veselovský je jedním z nejlepších novinářů, kteří se v českých médiích pohybují. Je známý tím, že málokdy upustí od otázky, na kterou nedostal odpověď. Prošel velkým množstvím médií, nyní působí ve zpravodajské televizi DVTV, kterou založil s kolegy z České televize.
Jaké to je, když máte proti sobě ve studiu hosta, který vám evidentně lže?
Když na něj nemám páku, nemůžu divákům prokázat, že lže, tak je to k vzteku. To se holt někdy děje, ale v tu danou chvílí s tím moc neudělám, takže se na příště jen snažím lépe připravit.
A když se vrátím k jednomu z vašich konkrétních rozhovorů. Jaké bylo, když se Jan Veleba zvedl a opustil studio?
Já jsem u pár takových situací byl nebo jsem je viděl. Když host odejde, tak to vlastně znamená, že mu skončily argumenty. Ve finále je to ale hloupý pocit, taková mírně rozpačitá situace, když vidíte, jak ze sebe host strhává mikrofon. Že bych toužil po tom, to vidět každý den, to ne.
Co říkáte na problematiku fake news a dezinformací. Myslíte si, že je v téhle době důležité, aby se kromě například finanční gramotnosti vyučovala i ta mediální?
Ano, měla. V celé šíři toho, co to znamená, třeba zrovna rozpoznávání informací a dezinformací. To všechno ale souvisí se selským rozumem a s tím, že se člověk bude v dané oblasti orientovat. K čemuž by mohla vést právě ta mediální gramotnost. Na druhou stranu, když vidím svoje děti na základní škole, tak si úplně nejsem jistý, kdo by to měl učit. Protože nevím, kdo z toho stávajícího učitelského sboru je schopný si ke svým úvazkům přidat ještě mediální gramotnost tak, aby to mělo hlavu a patu. Je to obtížná disciplína.
Společně s kolegyní Danielou Drtinovou jste založili projekt DVTV. Když jste do toho šli měli jste určitě nějaké vize. Jsou v tuhle chvíli naplněny?
Naše vize jsou řekl bych přeplněné. My jsme si na začátku úplně neuměli představit, jak to bude vypadat. Chtěli jsme to, co děláme vzít a dát to na internet, protože kromě toho, že jsme chtěli odejít z České televize, tak jsme byli přesvědčení, že to bude fungovat. Tehdy nastupovaly LTE sítě a tušili jsme, že nastane velký boom při sledování videií na mobilech a tabletech. Což si myslím, že jsme odhadli správně. I tím, že se snižovaly ceny tarifů, to začalo dávat smysl. Největší dobrodružství teď vlastně je, jak to video na internetu zaplatit. Což je trochu přízemní, chápu, ale je to opravdu alfa omega všeho.
Internetové televize začínají být hodně populární, jaký na to máte názor? Ať už od těch nejjednodušších na Instagramu a Facebooku po ty profesionálnější.
Myslím si, že na začátku se to hodně vyselektuje. Těch televizí je dost a mnoho z nich padne za oběť konkurenci. Na druhou stranu je ale dobře, že je jich hodně. Konkurence vás vždy nutí být lepší.
V médiích fungujete dlouho. Když byste se mohl vrátit do minulosti, šel byste do novinařiny znovu?
Asi jo. To je obtížná otázka, ale jo, jasně, že šel. Protože jiná varianta je, že bych dostudoval školu a byl by ze mě historik, a to už jsem vlastně tehdy ani nechtěl. Jsem opravdu spokojený, dělám práci, která mě baví, dělám ji se skvělými lidmi a z mého pohledu to má úspěch. Takže úplně nevím, co bych mohl chtít víc.
I přesto, co jste mi teď řekl, zažil jste za svoji kariéru někdy syndrom vyhoření?
Já mám v tomhle dost pud sebezáchovy, navíc pro mě práce nikdy nebyla tím jediným, čemu jsem se věnoval. Mám velké množství koníčků, kromě toho mám rodinu, které se snažím věnovat osmdesát procent času a práci a ostatní věci dávám těch zbylých dvacet.
Když byste si mohl vybrat nějakou osobu, která už bohužel nežije, a pozvat ji do studia na rozhovor. Kdo by to byl?
Mě by zajímali dva lidé. Extrémně by mě zajímal Ferdinand Peroutka, protože od prvního okamžiku, kdy jsem začal číst knížky z historie, tak jsem „drtil“ vše, co napsal. A protože jsem fanda do vojenských věcí, tak bych určitě pozval Churchilla.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
